Nicnedělání

Včera v 18:36 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Máme prázdniny, v našem kraji i ukrutné horko. A při takovém vedru se jednomu nic nechce. Jeden si je ovšem vědom, jak exklusivně prdí na blog, a tak si dal jedna a jedna dohormady a rozhodl se, onen jeden nejmenovaný, že s tím něco udělá. Pohleďte, článek!
 

Letní nesmrtelnost chrousta

25. června 2018 v 19:10 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
A už je tu zase čas loučení. Tentokrát několikanásobného. Nadešel nám konec semestru a s ním odchází naše rakouská lektorka. Nevím, jestli jsem ráda, protože ji mám stále na očích s její přítelkyní a stále mi to není úplně jedno. A taky před ní mluvím retardovaně. Takhle, německy mluvím retardovaně, to si zase řekněme na rovinu. Před ní je to ovšem přehlídka. A taky se chovám jak dement... jo, asi jsem tak trochu ráda. Ale jenom trochu. A taky *teatrálně zahazuje kapesníčky* se loučím s rýmou. Jak jsem se celý semestr držela, tak jsem prosím pěkně minulé pondělí chytla bolení v krku a smrkání. V tu nejnevhodnější dobu. Ale jsem zdravá *vyhazuje kapesníčky*! Sláva!

Řekni mi, zrcadlo

12. června 2018 v 20:11 | Elwin Smaragdová |  Hledání rýmů
Řekni mi, zrcadlo, kdo na mě dnes kouká
kdo se do mojí kůže nasouká
Řekni mi, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší
i na světě nejšílenější
 


Splnit si sen. A ještě jeden. A další...

4. května 2018 v 22:54 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Vždycky byl důvod se ráno probouzet, kvůli čemu se snažit, za čím jít. Postupem času se cíle a sny začaly odškrtávat a plnit, nových však přibývalo. Někdy jen na okamžik, jindy jsem se o ně opravdu pokusila. S jistým milovaným diářem jsem začala snít ve velkém a rozhodla se, že není čas ztrácet čas. Jistého říjnového pondělí (16.) jsme s mojí drahou Lení seděly u oběda a zasnily se. Zasnily se tak moc, že padla otázka "a proč vlastně ne?", abychom o několik hodin později koupily lístky na 19. dubna, pražský koncest Thirty seconds to Mars.

Ledvinový duben

3. dubna 2018 v 19:21 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Nedávno mi kamarádka laskavě připomenula, že jsme za půlkou semestru. Přirozeně jsem propadla panice, že jsem studenty nic nenaučila a už ani nenaučím, protože mám málo času a hodiny ještě odpadnou (taky vám to připomíná vaše vyučující?). Potom jsem se zamyslela a začala počítat. On totiž ten duben, přátelé, ten duben mě zruinuje. Ale děsně se na něj těším!

Další články


Kam dál