Nechci březen!

1. března 2017 v 21:26 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Je to už nějaký ten pátek, co jsem psala o tom, jak se snažím být na katedře k užitku a že obepisuju nějaké ty vyučující. A právě proto, že je to nějaký ten pátek, došlo k velkým změnám. Dokonce takovým, že by mi udělalo fakt velkou radost, kdyby dnes nebylo 1. března, ale už rovnou 2. dubna a já za sebou měla dvoudennní seminář a všechen ten marast následujících týdnů.
 

Idiotisch, nová vycpávka

21. února 2017 v 20:39 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Druhá hodina padla a já přežila, studentíci taky. Ovšem nastaly dvě komplikace. Jednou z nich je Lotyška, která mlucí spíš anglicky než německy, ale vlastně asi nejlépe španělsky a trochu rusky. A lotyšsky, což je mi ovšem k prdu. Tím pádem nehrozí, že bych si mohla pomáhat češtinou. Ani popel! Druhou komplikaci jsem si způsobila sama, když jsem si udělala vycpávkové slovo z "idiotisch".

Na opačné straně barikády

19. února 2017 v 15:16 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Když jsem šla v pátek večer spát, byla jsem zase po dlouhé době fakt šťastná, že mě čeká víkend. Ten se sice už chýlí ke konci, ale mám pro vás menší zpravodaj ze své první hodiny a tak vůbec. Kecy si necháme na koledu a pojďme rovnou na věc!
 


Kam se poděla láska

30. ledna 2017 v 17:42 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Chtěla bych vás o něco poprosit. Vás všechny, kdo se rozhodnete číst následující řádky. Zapomeňte na rozhořčené výkřiky a ošklivá označení, která hýbou naší společností. Na malý okamžik, kdy budete číst následující řádky, zapomeňte na to všechno. Přemýšlejte nad tím, co budete číst.

Už se to blíží

25. ledna 2017 v 19:16 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Existují věci, o kterých víme, že jednou přijdou. Tak nějak tušíme, že se jim jednoho dne budeme muset postavit čelem. Čas je velmi neznámý. A pak jsou věci, o kterých víme úplně všechno. Také se mezi námi prochází jedinci, kteří příchod jistých věcí dobrovolně urychlí. Nejprve tak nějak pro formu, aby se neřeklo. Napíšou e-mail, ale moc nečekají, že to dopadne. Nakonec na to i zapomenou, protože se dlouho nic neděje. Potom přijde zásah - prosba byla vyslyšena. A tak se z velmi abstraktního nebezpečí stane přesne časově ohraničené nebezpečí.


Další články


Kam dál