Chce se mi brečet...tak brečím

25. září 2013 v 20:10 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Třetí den semestru za mnou, ale mám pocit, že jsem v té škole už rok, bez víkendů nebo čehokoliv. Jak to tak vidím, tak knižnímu řetězáku právě zvoní umíráček. Pár článků jsem napasala předem a nastavila, ale na další absolutně nemám sílu. Možná se trochu vzpamatuju o víkendu a přednastavím další (přirozeně je prvně napíšu, že), ale nic neslibuju, spíš ne než jo. (Ne)malé radosti přesouvám na neděli, kdy si prostě těch 5 minut urvu. Ale jinak jsem docela na dně....


Pondělí: vstávám v 5:50, protože mám na 8, tedy potřebuju jet vlakem 7:02. Co je na tom děsivým čase pozitivní? Drache. Proč nezačínat týden na 8 ráno, no ne? Tohle pondělí bylo nechutně kruté, myslela jsem, že umřu. První věc, která mě ve škole čekala, byl seminář Romantik. Vzhledem k vyučující jsem očekávala četbu. Ale že to budou celé knížky a že na každou mám cca týden (bez cca), to je trošku děsuplné. Samozřejmě na každou má někdo referát, resp. několik lidí.
Švédština se přesunula na středu ráno (hip hip hurá...) a poslední věc, kterou jsem měla, byl seminář Texte der Weimarer Klassik, kde samozřejmě, na každou hodinu číst. Po semináři jsem pelášila na přírodoveděckou, kde byl Drache a Succuba, což byla druhá světlá chvilka dne. Succ se ukázala jako super slečna, což jsem víceméně očekávala a s Drachem jsme pak jeli domů. Co víc si přát... Kolem půl 6. jsem sedla na školu a nehnula se od toho do 9. večer.

Úterý: ráno sama samotinká, ale aspoň jsem se snažila číst. První seminář? Povinný Vývoj jazyka. Seriózně, po té hodině a půl jsem brečela. Zoufalstvím. Následovala přednáška téhož, kdy jsem upadla do jakési letargie či čeho, takže jsem sice na konci neprolévala slzy, ale byla totálně zoufalá. Bez pauzy na přednášku Romantik, kde máme na zkoušku přečíst 15 knížek + 3x sekundární literaturu (zlo, zlo, zlo... spálit!!!). Opět bez pauzy následovaly Dějiny rasismu, které byly ovšem výborné, díky výbornému přednášejícími, pravda.
Moje zoufalství kulmimovalo, napsala jsem Drachemu, aby dorazil do kavárny, kam jsme se s kamarádkama zašly uklidnit. Ráno jsem sice kafe měla, ale dala jsem si další. Byla jsem tak mimo, klepaly se mi ruce a nakonec jsem na sebe kafe vylila. Dorazil Drache, pomalu jsem se mu sesypala a na nějakou dobu se vyhřívala v jeho objetí. Kamarádka mi pak půjčila čisté rifle, které mi nakonec věnovala s tím, že mi seknou. A s Drachem domů. Ve vlaku jsem se na něj schoulila a inhalovala jeho vůni. Je mi celkem jedno, čím voní, ale mýmu nosu to voní. Takže jsem ho otlapkávala, tulila se a bylo mi fajn.
Doma opět sednout na školu a nehnout se až do večera. A spát, hurá.

Středa: vstáváme v 5:50. Dobrá, dnes dobrovoně, mohla bych jet o půl 8., ale protože prostě chci strávit hodinu s Drachem... ano, jsem idiot a kretén, ale nemůžu si pomoct. Dle Dracheho slov jsem ráno vypadala děsně, čili přesně tak, jak jsem se cítila. Aspoň něco. Švédština ušla, ale asi jen díky tomu, že jsem se ji trochu o prázdninách učila. Následoval literární seminář Zlé a nevěrné ženy středověku a jak taky jinak, číst číst číst. Jedeme bez pauzy celej den ve sledu 4 45minutových přednášek, až na tu jednu, kterou vede uspávačka hadů alias Káně, super. Samozřejmě, ty literární plné povinné četby. A nakonec seminář Methapherntheorie. A referát a četba. Jupijajou.
Domů sama, neb Drache měl dnes do 1. Doma sednout nad školu a kdybych se nevykašlala na nějaké přepisování poznámek ze švédštiny, tak ještě tvrdnu u stolu.

Každopádně dnešní cesta domů mě málem zabila. Měla jsem co dělat, abych nebrečela. Ani nevím jestli jsem tak na dně ze školy, ale obecně vzato, jsem hrozně vyčerpaná. Po ani ne prvním týdnu, ještě mě čeká zítřek. Nedovedu si představit, kdy se jako budu učit na ty pitomý státnice. Fakt mi to není jasný.
Aby toho nebylo málo, pronásledujou mě děsivě živý sny. Ne že by nebyly hezký. Jsou. Je v nich Drache a já mu bez obav říkám, co k němu cítím. V tom snu je mi fajn, jen bych se nemusela budit s brekem. Trošičku se hroutím, objímám peřinu a říkám jí, co bych chtěla říkat Drachemu. No.
Na druhou stranu, asi bych se sesypala už v úterý, kdyby tu ten kluk nebyl. Vážně mě drží, těžko říct, jestli si je toho vědom. Faktem je, že se těším na každý ráno, kdy ho mám vidět a nějak si nedovedu představit, že ho 3 dny neuvidím.
Jsem nasraná sama na sebe. Že prodlužuju, takže teď se hroutím u magisterských věcí a zároveň se mám učit ty na bakalářské státnice. Že se tak rychle hroutím, což mě mírně děsí, ale nejsem v tom sama, takže asi nejsem tak divná. A že jsem tak ztracená, citově. Pokud bych mohla mít v tuhle chvíli jedno jediné přání, které by se mi splnilo, přála bych si být v jeho objetí. Zcestný a debilní, krom toho nepraktický a nic neřešící. Krom mýho vnitřního zoufalství a jistý potřeby lásky a těhle věcí.

Proč už zase sakra brečim...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ponts ponts | 25. září 2013 v 21:48 | Reagovat

Jsme na tom podobně, já se mám kam schoulit, ale bakalář mi začíná..

2 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 25. září 2013 v 22:12 | Reagovat

Nemám pocit, že by si mohla mať taký emocionálny problém zo školy. Sama som nejaký ten semester dva vstávala o štvrtej ráno, vstávať o šiestej je pre mňa doteraz vrchol blaha. Čo sa týka čítania, my máme pravidelne tiež prečítať niekoľko kníh za týždeň a tak podobne. Nie je možné, že sa na teba niečo dlho nabaľovalo a až teraz pri škole to "vybuchlo"? Nevidím vážny problém, ktorý by sa výrazne líšil od priemerného vysokoškolského študenta, myslím, že plač a spánok je jediný "liek". Všetko dobre dopadne.

3 Fenzir Fenzir | 25. září 2013 v 22:38 | Reagovat

Doufám, že se to brzy zpraví. Škola teprve začala, možná se jen potřebuješ pořádně aklimatizovat. Hlavně vytrvat!
Jak tak čtu tvé předešlé články - nezapře se tvůj zápal pro čtení. Pokus se zase najít ten pocit, kdy ti to přinášelo radost a snaž se o to, aby tě ten pocit provázel. Vše bude lehčí.
Přeji Ti, ať vše zvládneš a hlavně s klidnou hlavou! =o)

4 Sentencia Sentencia | Web | 26. září 2013 v 12:10 | Reagovat

hodně mi to připomíná moje začátky na vysoké. Měla jsem úplně stejné pocity, jako ty. Kupa knížek, nikdo nám nic nevysvětlí, pořád jen číst, psát referáty, učit se... na jednu stranu jsem ráda, že je to za mnou, na druhou, bych to chtěla zpátky. :)
Můžu se zeptat, na jakou školu chodíš?

5 Elwin Smaragdová Elwin Smaragdová | E-mail | Web | 26. září 2013 v 20:47 | Reagovat

[1]: pevné nervy a spoustu choulení přeju

[2]: jo, taky nad tím přemýšlím, že je to možná jen šok po prázdninách, popřípadě je problém jinde a teď jsem vybouchla. Každopádně dík :)

[3]: jo, asi jo. A děkuju :)

[4]: víš, to je hrozně vtipné. Dneska jsem se o tom bavila s kamarádkou. Na jednu stranu nás škola ničí, na druhou jsme rády, že tam jsme :)
jinak studuju "němčinu jako jazyk humanitních věd", trochu upravená německá filologie, na UPOLu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama