Čtyři věci...

11. září 2013 v 21:00 | Elwin Smaragdová |  10 dní
...které mě dokážou znechutit

Moc pěkné téma, docela sedne na domácí atmosféru (ano, opět se s mamkou hádáme. Vlastně ne, nehádáme. Prostě spolu nemluvíme.).

Poprvé...
...neupřímnost. Je mi jasné, že milosrdná lež je krásný vynález, ale pořád si nejsem jistá, jestli je opravdu vhodným řešením. Protože přece jednou může dojít na to, že jste tehdy a tehdy řekli to a to a ono to nebyla až tak pravda. Anebo taky ne, kdo ví. Každopádně, pokud si o upřímnost řeknu, opravdu ji chci slyšet. Ne kecy kolem, ale upřímnej názor. Jaksi tohle očekávám i od partnera, bohužel v tomhle ten předcházející maličko pohořel.


Podruhé...
...lidská blbost. Ono jsou dva druhy blbosti. Taková ta milá, co neublíží. Jedinci jsou sice hloupočtí, ale příjemní. Vlastně neškodní. A potom ti druzí. Agresivní, zlí a pitomí. Nedá se s nimi o ničem mluvit, nemáte šanci jim cokoliv vysvětlit. Skálopevně si stojí na svém, ať už to je sebevětší blbost. Tyranizují svými zlými a hloupými poznámky celé blízké i daleké okolí. Posílala bych je do plynu, já, humanista...

Potřetí...
...nabubřelé ego. Jistý mladý muž by mi na tohle řekl, že nám na ostatních vadí nejvíc naše vlastní nedostatky. Budiž, tohle tvrzení nebudu zkoumat. Ale myslím si, že nikdo nemá rád nafoukané typy. Jasně, každej chceme zapůsobit. Buďto na opačné pohlaví, nebo v novém kolektivu, když jsme nervózní... to je jedno. Ale všechno má svoje meze. A hranice. Meze už jsou zase studený. Nejhorší je, když je dotyčný jedinec egoista jako prase, ale - IQ v záporných hodnotách, chování jak prase... bože, kde se to sebevědomí v těch lidech bere?

Počtvrté...
...faleš. Známe to všichni. Na očko nejlepší kamarádky, za zády jen pomluvy. Ale proč, sakra? Je to tak hloupý. Tak zbytečný. Ubírá to energii a určitě to způsobuje kotěcidu. Kriste, když se s někým nechci bavit, tak se s tím člověkem nebavím. Nebo bavím, ale netvářím se, jak jsem ráda, že ho vidím. Dobře, dobře, nejsem svatá a sama tohle občas udělám. Ale je fakt, že v poslední době si to hlídám. Zdvořilost je jedna věc, kamarádství druhá. A když je reakcí na zdvořilost hulvátství, no tak se s dotyčným jedincem nebavím, ne? Jednoduché, jasné. Kde je problém?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 11. září 2013 v 21:23 | Reagovat

Rozhodně souhlasím. Co se ega týče, někdy je dost těřké rozlišit to sebevědomí od arogance.

2 Adelaine Adelaine | Web | 11. září 2013 v 21:25 | Reagovat

Ah, no máme všechno společné, naprosto.

3 Guizmo Guizmo | E-mail | Web | 11. září 2013 v 21:28 | Reagovat

Pusheeeeen pusheeeeeen ^^
Jo nekonečná lidská blbost, to je ... nekonečný boj. :-?

4 Elwin Smaragdová Elwin Smaragdová | E-mail | Web | 11. září 2013 v 21:43 | Reagovat

[1]: hranice je neskutečně tenká, to máš pravdu :)

[2]: vážně? :) tak vítej, člověče, upřímně ti třesu pravicí... :D

[3]: meow :D
jen dvě věci jsou nekonečné.... :-D

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 12. září 2013 v 8:28 | Reagovat

U té jedničky by mi to asi v určitých případech vůbec nevadilo. Taková malá lež je někdy lepší, než pravda. Rozhodně mi teda třeba přijde milejší, když napíšu večer unavená a pohádaná s někým kamarádce: Promiň, je mi zle, nikam s tebou radši nepůjdu, než naštvané: Neotravuj ty pi*o, dej mi pokoj sakra!, když ona neudělala nic a neví o co jde, ačkoli to první není pravda a to druhé tak aktuálně cítím. A tímhle styldem se dá malou lží vyřešit spousta situací, která by podle pravdy vedla jenom k nesmslným hádkám nebo emocím, které vůbec nepotřebují vzniknout. Ale jinak jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama