Deset vět pro...

5. září 2013 v 21:00 | Elwin Smaragdová |  10 dní
...deset lidí, právě v tuhle chvíli...

Poprvé...
Jsi v mých myšlenkách tak často, až by se to dalo nazvat posedlostí. Jsi mou inspirací a to nejen k psaní. Díky Tobě se mnohem víc snažím. Jsi a to je to nejdůležitější. Tak jen prosím, zůstaň, ať už budeš v mém životě hrát jakoukoliv roli. Vím, že nevěříš na ráj a podobná pozitiva. Nevěř si, ale dej jim šanci. Nemusíš kvůli mně, pro to, co k Tobě cítím. Ale prosím, zkus to, kvůli sobě. Piš, foť, tvoř. Jsi můj soukromý génius. Fascinuješ mě, skoro vším. Nu, asi Tebou jsem posedlá.


Podruhé...
Jestli jsem Tě kdysi nechápala a neměla moc v lásce, tak teď mi šíleně chybíš. Představuješ úžasnou kombinaci drzosti s inteligencí, které prostě nejde odolat. Tvoje hlášky mě vždycky rozesmějí a jsem moc ráda, že ses nakonec uchytila v mém životě. Docela bych Tě brala jako hlavní družičku. Jestli se teda někdy vdám.

Potřetí...
Byly doby, kdy bych za Tebe dala život. Kdy jsem byla přesvědčená, že jiný už nebude. Ty doby jsou v tahu. A teď? Nejsem si jistá. Někdy mě až překvapuje, jak jsem Tě tak intenzivně a slepě mohla milovat. Někdy si říkám, co by bylo, kdyby... Ale faktem je, že mě děsí, co se z Tebe stává. Bez ohledu na to, jestli k Tobě něco cítím. Nebo ne.

Počtvrté...
Jestli bych se někdy měla zamilovat do ženy, byla bys jí Ty. Jsi krásná, tak krásná, až mi to bere dech. Jsi inteligentní. Jsi v mých očích dokonalá. A opravdu si vážím našeho přátelství. Obdivuju Tě v řadě věcí a někdy Ti i závidím. Ale vždycky, ať už se budeme vídat denně nebo jen občas, vždycky tu pro Tebe budu.

Popáté...
Jsou věci, které si člověk nevybere. A lidi, kteří prostě jsou součástí mého života, ať už o to stojím nebo ne. Ty jsi jedna z těch, které bych ve své blízkosti nechtěla. Zatím s tím nic nenadělám. Ale už to snad nebude moc dlouho trvat. Doufám, že jednoho dne Ti budu moci říct, jak moc jsi mě zklamala. Jak moc jsi mi ublížila. A jak moc Tě nenávidím.

Pošesté...
Chybíš mi. Prvák byl tak dokonalý. Tak veselý, žádné starosti, ne ty opravdové, které přišly později. Naše kamarádství snad přetrvá i nadále. Ani nevíš, netušíš, jak moc mi chybíš. A jak moc se na tebe těším. I kdyby ono setkání mělo trvat jen několik hodin. Už - aby - to - bylo!

Posedmé...
Objevila jsem Tě náhodou. Vlastně jsi Ty objevila mě. A nějak jsme si našly jedna druhou. Teď jsi součástí okruhu lidí, o které si dělám starosti, které mám ráda a kterým chci pomoct. Pokud budu moct. Pokud ne, bude mě to mrzet. Chybíš mi a strašně mě děsí, že naše setkání nevycházejí. Prosím, nezlob se.

Poosmé...
Nedovedu si představit, že Tě přestanu potkávat. Nechci si to představit. Prosím, neodcházej. Studuj, dál a dál. Já vím, že jsi starší a tak. Ale sakra! Prožily jsme spolu úžasnej semestr, kdy jsme jedna bez druhé neudělaly krok. Občas se sice pohádáme, ale to bychom nebyly my. Mám Tě moc ráda, i když to tak někdy možná nevypadá.

Podeváté...
Ale Tebe vážně ráda nemám. Stačí na Tebe pomyslet a chce se mi vraždit. Proboha, nemohla bys v tom Německu zůstat navždycky? Prostě se už nevracet? Tvoje stupidní a arogantní kecy mě ničí zatím jen ve virtuálním prostoru, ale ono se to blíží. A pak, pak do Tebe zainvestuju, koupím trampolínu a nechám Tě vyskočit střešním okýnkem. Doufám, že dopadneš na hlavu. Na dlažbu....

Podesáté...
A nakonec Ty. Díky za to, že to s ní vydržíš. Protože jen díky Tobě je život vedle ní snesitelný. Obdivuju Tě za to. A mám Tě ráda, jako bys byl vážně můj táta. Asi bych si to i přála. Myslím, že by se spousta věcí nestala. A některé zase jo a byly by určitě skvělé. Prosím, zůstaň. Vydrž to s ní. Díky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 5. září 2013 v 21:34 | Reagovat

Takovéto "vyznání" by si měl ten co mu patří nechat zarámovat a číst si ho pokaždý když mu bude smutno (bude-li mu někdy?).
Moc krásný! :-)

2 Ivet Ivet | 5. září 2013 v 21:36 | Reagovat

Nu krásný jak pro koho...
Myslela jsem samozřejmě moc krásně napsaný!

3 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 7. září 2013 v 21:21 | Reagovat

ach tak toto bolo plné emócií... rozmýšľam, komu by som ja venovala takéto vyznanie... bolo to krásne napísané a tí, čo sú tými šťastnými a tebou milovanými sa isto veľmi potešia... :) a tí druhí...

4 Elwin Smaragdová Elwin Smaragdová | E-mail | Web | 8. září 2013 v 20:18 | Reagovat

[3]: ta první skupina to ví, ta druhá taky :D ti první, no, nevím, jestli jsou šťastní. A ti druzí, těm je to asi jedno :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama