Můj malý svět

5. září 2013 v 11:35 | Elwin |  Deníčkoidní věci
Zvláštní pocit, velmi zvláštní. Po třech letech života začínat na jiném místě. Důvody jsem na starém blogu neuváděla a měla jsem k tomu své důvody. Tady je už zmíním. Budu věřit, že tentokrát zůstanu v ilegalitě. Není nic strašnějšího než nevěřit vlastní rodině. Tedy, ne že bych snad mamce nějak moc věřila, na to udělala až příliš mnoho kroků, kterými mě ranila. Ale včerejší večerní rozhovor/monolog stál opravdu za to...


Prožila jsem úžasný den. S Drachem jsme jeli do studijního města, aby oběhal poslední profesory (uzavření studijních povinností do 4.září 2013 11:00). Všechno naštěstí klaplo, takže jsme si pak zašli na oběd a čekali na moji spolužačku a jejího přítele, se kterým jsme se seznámili v pondělí. Seděli jsme v parku, bylo nám fajn a já se odvážila zavést rozhovor na téma, které mě velmi trápilo: chodíme spolu? Drache mi dal odpověď, která mi vlastně udělala obrovskou radost. Zkrátím to, celý den byl skvělý.

Mamka z práce dorazila až kolem půl 7. a chovala se ke mně stejně jako poslední dobou. Chladněji. Ne příliš, před otčímem vlastně skoro normálně. Ale jakmile jsme byly samy, vycítila jsem ten rozdíl. A ne, nejsem paranoidní. Ptala se na Dracheho a já idiot jí řekla, že spolu tak nějak víceméně chodíme. Mamka z toho vydedukovala, že tím pádem spolu i spíme. Dobře, měla pravdu, ale sekla se v odhadu. Tuhle větu mi řekl už v době, kdy jsme v peřinách nekončili. Ale to nevadí. Problém byl, že se mě na to zeptala.
"Spíte spolu?"
Zamítla jsem to. Jenže ona pokračovala ve svých dedukcích, až jsem ji nakonec přerušila s tím, že o tom nechci mluvit. Okej, tím jsem přiznala pravdu. Což mě v tuhle chvíli vůbec nesere. Co mi vadí je, jak se na to zeptala. Co vlastně čekala, že jí řeknu? Pravdu???
"Jo, mami, spíme, už nějakou dobu a hej mami, tak skvělýho kluka jsem v posteli ještě neměla."
Proboha svatýho, je to moje máma. Ačkoliv, v tomhle by nemusel být problém. Problém je v tom, že jí nevěřím. Proto jí neříkám tisíce věcí. Proto se jí nesvěřuju. Pokaždé, když to udělám, použije to pak proti mně.

Bohužel, mamčin monolog pokračoval. Nahlas vyslovila moje obavy, strachy a všechno, co se mi honí hlavou a o čem vím. Řekla to takovou formou, že jsem po minutě brečela jako želva a ten úžasně prosluněný pocit z krásnýho dne byl v háji. Brečela jsem pak i v posteli. Nesnášela ji za to. A sebe taky.

Zničila a narušila můj svět. Nevím, co čekala, že tím dosáhne. Moji důvěru tím nezískala, spíš naopak. Deník začínám psát v němčině, změnila jsem si hesla ke všem účtům a založila nový blog. Je mi jedno, jak na to přišla. Koneckonců, je to moje matka. Stejně jako ona na mně pozná spoustu věcí, stejným způsobem já vím, že mě Drache nemiluje. Není do mě ani zamilovaný. A do té doby, než budu v jeho srdci (pokud někdy), nechodíme spolu. Ne doopravdy. Toho jsem si moc dobře vědomá, ale není to myšleno jako výčitka. Jsem šťastná za všechno, co mi Život a Osud dává a konečně si to užívám.

Ale můj svět se zhroutil. Nechápu to. Stačilo tak málo a všechno se zbortilo. Ještě teď jsem z toho přešlá. Jakmile dopíšu tenhle článek, půjdu se učit. Škola je aspoň jedna z aktivit, které jsou neměnné a nezávislé. Relativně. Takže teď budu všechno stavět znovu. Jsem moc zvědavá, jak mi to půjde. Dokonce jsem v paranoie došla až tak daleko, že uvažuju nad novým účtem na facebooku.

Ach jo, proč jsou někdy rodiče jak sloni v porcelánu....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 5. září 2013 v 16:03 | Reagovat

Nejsem nijak zběhlá ve skrývání identity, ale přijde mi, že pokud matka chodila na tvůj starý blog (alespoň tak jsem to pochopila), nebude pro ni příliš těžké zjistit, kam jsi se "ztratila".

Já jsem se své dcery nikdy na takové věci neptala. Počkala jsem, až mi to bude chtít říct sama. A řekla:)

2 Elwin Smaragdová Elwin Smaragdová | E-mail | Web | 5. září 2013 v 18:29 | Reagovat

[1]: no, upřímně, ani já v tom nejsem zběhlá, ale starý blog zmizí brzy z povrchu internetu, jakmile si postahuju některé věci...

tvá dcera má velmi rozumnou mamku :)

3 mengano mengano | E-mail | Web | 6. září 2013 v 12:51 | Reagovat

[2]: To je škoda, ráda jsem si k tobě chodila číst. Ale samozřejmě tě chápu :-)

4 Elwin Smaragdová Elwin Smaragdová | E-mail | Web | 6. září 2013 v 18:37 | Reagovat

[3]: tak to mě těší, že jsem tě bavila :) každopádně, číst můžeš stále, tu ;)

5 zapomenutá zapomenutá | Web | 7. září 2013 v 0:30 | Reagovat

Poté, co jsem si uvědomila přehnanou starostlivost svých rodičů, což bylo relativně brzo, jsem přišla na to, že nejideálnější je, když mají stejné virtuální informace jako kdokoliv cizí. Tedy žádné a nebo takové jako jsou školní a pracovní věci atp. Protože jedině oni jsou skutečně ochotni věnovat čas tomu, se ve všech těch informacích pitvat a v zájmu svého dítěte zasahovat. Bez ohledu na věk. A moje zkušenost je dokonce taková, že se více bojí mých chyb než já sama. A nechtějí si uvědomit, že spousta z nich je třeba. A že je třeba se i často nebát a riskovat. Tudíž- přeju ti hodně štěstí v urovnání situace a zklidnění. :)

6 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 7. září 2013 v 21:12 | Reagovat

Rodinu si nevyberieš... keď ťa vyhľadáva na internete, je očividné, že ako matka sa niečoho bojí. Určite cíti tvoju nedôveru voči nej a keď bude chcieť, tak si ťa nájde aj tu... prehnaná starostlivosť je niekedy horšia ako žiadna...
Ja tiež mame nehovorím úplne všetko... nie preto, že by som jej neverila. Ale ona by tomu nechápala a nerozumela by niektorým mojim rozhodnutiam... a nemusím ju tým trápiť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama