Nic a špionování

13. listopadu 2013 v 20:30 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Nesnáším, když se do něčeho musím doslova nutit. Pro dnešek to bylo ranní vstávání a večerní jóga. Obecně vzato mi vstávání 3x týdně v 6 neprospívá. Obecně vzato, neprospívá mi škola, ale to je tak trochu neřešitelný problém (a opravdu teču z druhaček, které mají 4 předměty za tejden a stěžují si, kolik toho nemají...). Nu, vstala jsem a dokonce si večer dopřála i půl hodinky jógy, což je sice málo, ale lepší než nic, že. Ale teď už k tématu (a opravdu se budu snažit podat vše co nejvíce optimisticky).


Ráno, jak už jsem včera psala, jsem se opravdu viděla s dráčkem. Což je samo o sobě důvod k radosti a vlně endorfinů, na které bych měla jet i teď. Že nejedu, je především moje blbost. Takže jsme ráno ťapali do školy, drželi se za tlapky a povídali si. Doprovázela jsem dráčka, neb mi vyučování začíná kolem půl 9. Na dotaz, proč že to jezdím tak brzo, se na něj pravidelně dívám a usmívám. Docela by mě zajímalo, jestli se ptá proto, že neví, nebo že to ode mě chce slyšet (mimochodem, pokud to náhodou nechápete, tak proto, abych s ním mohla strávit cca hodinu...). Ale zatím nenaléhá a já se jen usmívám.
Tak, jak jsme se blížili ke škole, přesně jsem věděla, co udělá. Vzhledem k tomu, že mě informoval o testu druháků (konkrétně jde o jistou druhačku, která se dráčkovi líbí a já z toho více či méně šílím, přijde na vlivy okolí). Samozřejmě udělal jistou věc a já jen poznamenala, že jsem to čekala. Hned začal sondovat, co se děje. Za svoji odpověď se nesnáším.
"Co se děje?"
"Nic," s úsměvem.
Zastavil mě, otočil k sobě. " Tak povídej, co se děje."
Znova jsem se usmála a odpověď zopakovala.
"Fajn," zněl trochu naštvaně a vlezl do školy. Následovala jsem ho a sledovala, jak moc dobře už ho znám. Udělal přesně to, co jsem čekala. Rozhlížel se, šel přede mnou a já se s určitou mírou sebemrskačství usmívala. Ano, tam ani ne moc hluboko uvnitř jsem byla žárlivostí bez sebe. Přesněji vzato žárlivostí, vztekem a zoufalstvím. A taky určitou mírou nenávistí k dotyčné. Vyšli jsme druhými dveřmi, venku se se mnou rozloučil a dal mi pusu, dobře, tři, s dotazem, jestli se tento týden ještě uvidíme. Jakmile jsem se k němu otočila zády, chtělo se mi brečet.

Předpokládám, že jsem pro kolemjdoucí připravila výborné představení, protože jsem polohlasně mluvila sama k sobě a mířila k sadům a schodům. Tak nějak jsem věděla, že dotyčnou potkám. Ale když jsem minula most a slečna nikde, maličko jsem se uklidnila. U 50. schodu jsem přestala popotahovat, sobě, dráčkovi i dotyčné vynadala do kreténů a dokonce se začala usmívat. No nepotkala jsem tu pizdu v průchodu mezi zahradami? No jistě že potkala... vyloupla se a já měla míň než vteřinu, abych jí koukla na nohy a do očí. Paráda, fakt jí to sekne... můj den nemůže být horší. Když jsem se uklidnila, poslala jsem smsku dotyčné mýtické stvůře o tom, že je slečna dnes opravdu slušivě oděná a šla se věnovat švédštině.

Můj den se rapidně zhoršoval. Jednak mám svoje období, kdy jsem prostě v depce, druhak se mi blíží ta pitomá fonetika a nakonec... no. Slečnu jsem pořešila se svojí drahou kamarádkou, dojela domů, najedla se a zacvičila si. A protože je Elwin krypl, zapla ó velké modré ef a začala špionovat. Ano, našla jsem dotyčnou. Nechápu, co jsem si od toho slibovala. Zoufalej záchvat pláče teda ne. Celkem naivně jsem doufala, že bude zadaná, ano, jsem naivní. Prošla jsem si fotky, poslala je kamarádce a snažila se uklidnit. Zatím je to snaha marná. Viděla bych to na horkou sprchu a trochu slz v posteli.

Ach jo. Poslední dva nebo tři týdny jsem v pohodě, nerozhodilo mě ani 5hodinové doučování dotyčné. A dneska se musím zbláznit. Proboha svatýho. Myslím, že k optimismu má tenhle výplod daleko. Ale prostě jsem se potřebovala vypsat. A svěřit. A zanadávat. Tak. Jdu do tý sprchy. Protože to jediný tu snad má smysl. Sprcha, jídlo a postel.

Dobrou..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 justthetwoofus justthetwoofus | Web | 14. listopadu 2013 v 6:11 | Reagovat

Taková jóga je věc, kterou asi nikdy nepochopím. Při mém "duševně - ozdravném" pobytu na psychiatrii to do mě hustili horem-spodem, zkrátka kudy to šlo Každý den jóga, autogenní terapie, ergoterapie. Nenapsali mě snad jen na břišní tance. Každopádně Jsem došel k závěru, že všechny tyto aktivity zavádějí proto, aby člověka taky chvilku (pardon za ten výraz) sralo něco jiného, než problémy, kvůli kterým tam byl. A že se to dařilo! Vytáčelo mě to do běla Já nikdy nebyl na takovéhle "ducha povznášející" záležitosti. Podle mě je to založené na placebo efektu. Může to fungovat, ale jen když tomu člověk věří. To jen k té józe. Jinak období s depkou mívám taky, ale je třeba myslet pozitivně :-)

2 M. M. | 14. listopadu 2013 v 6:34 | Reagovat

Vím, jak ti je. Já jsem nehoráznej žárlivec a z ho*na dokážu udělat příběh. Takže utápění se v něčem, co vlastně ani není, znám velmi dobře. Jen mě zaráží - Dráček se ti normálně přiznává, že se mu dotyčná líbí? :-? Mně říct starej, že se mu někdo líbí, tak asi proletim stropem... fuuu... si ani nechci představovat takovou situaci :(

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 11:44 | Reagovat

[2]: Víš, ono je to složité. My spolu vlastně nechodime... Jsme oficiálně kamarádi s vyhodama... Takže na nějaké to zarleni vlastně nemám právo. Problém je, že ono kamarádství lehce překračujeme... Dráček ví, co k němu cítím, ale stále mu říkám - a myslím to vážně - že jsem především kamarádka, které může říct všechno. A která chce upřímnost vždycky. O dotyčné vím ještě z doby, kdy jsem se vzpamatovávala z rozchodu. Ale ano, nějak tak jako vím o slecnach, které se mu líbí. Někdy je to těžké, na druhou stranu vím, že ono líbí se mu neznamená, že je při první příležitosti ohne a...
Takže tak :-)

4 M. M. | 14. listopadu 2013 v 13:06 | Reagovat

[3]: Jo aha.. na základě předešlých článků jsem myslel, že jste spolu ve vážným vztahu :) Zeptal bych se, proč spolu nechodíte, ale asi mi do toho nic není...

Zajímavý, že by tě víc položila fyzická nevěra než vlastně citová - já to (stejně jako většina mužů) mam přesně naopak... úlet bych ještě odpustil, ale kdyby se mi někde zabouch, tak to by byl cirkus... :-?

5 Elwin Elwin | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 13:48 | Reagovat

[4]: to je to naše přetahování no... Proč spolu nechodíme, na to je jednoduchá odpověď. Protože dráček tak nějak neví, co ke mně cítí a jestli vztah, potažmo se mnou, chce.

No hele, ta citová je v tomhle případě trochu složitější. Prostě na dráčka nesmím tlačit, dát mu čas a uvidíme. Vím, že mě má rád, vím, že hodně, ale někdy je tady tenhle stav nejistoty na našli... Na druhou stranu, šla jsem do toho s tím, že to tak nějak asi bude. Pravda, na počátku mi svým matematickym způsobem vyznal city, ale pak nějak ochladl... Tak čekám, jestli zase vzplane a jestli budu někdy někým víc :-)

Každopádně bych cirkus předvedla u jakékoliv nevěry a on to ví :-D

6 Teeda Teeda | Web | 14. listopadu 2013 v 16:46 | Reagovat

Ehm.. občas takhle se spoludbydlící drbeme (teda pořád :D) a na tohle máme jedno slovo. Děvka. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama