Střípky posledních dnů

29. listopadu 2013 v 21:30 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Nepíšu na blog, nekomentuju svoje oblíbence a obecně vzato to tu hrozně zanedbávám. A hrozně mě to štve, ale prostě je na prvním místě škola. Ach já blb. Jak mi nedávno cestou domů ve vlaku naznačil jakýsi postarší pán, nic z toho života nemám. Nevím. Možná. Tedy, zrovna v tuhle chvíli bych dala cokoliv za to moct jít na záchod a nebát se řezavé bolesti... aneb Elwin si uvařila zánět. Jak k němu přišla, to je menší záhada, neb na studené nesedá, trička nosí zakasaná a obecně se drží v teple. Ale co už, zjevně je někde něco špatně...


Fonetika je doma, mám fakt radost. Znamená to, že z lingvistiky mě čeká už "jen" Wortbildung, Methoden der Sprachwissenschaft, Semantik a Diachrone Sprache. O okruh míň. I tak je toho hafo, ale zdá se to být zvládnutelné (a proto se teď preventivně neučím a píšu maily vedoucí práce a tenhle článek, tak určitě, že jo, my, Elwin I., to dáme levou zadní s prstem v nose... ha ha ha). Ve čtvrtek jsem se na několik hodin odloučila nedobrovolně od své peněženky. Nepříjemná byla poslední hodina a půl, kdy jsem o tom věděla. Totiž, ztratila jsem ji po 1., ale zjistila to po půl 5. večer. Naštěstí ji slečny nálezkyně donesly na vrátnici a mě napadlo se zeptat. Takové menší radostné setkání.

Dnes zase u zubařky. A evidentně měla špatnou náladu. Injekci mi píchla způsobem, že mě ještě teď bolí horní patro, pak mi do pusy vrazila zrcátko natolik šetrně, že mi s ním přejela po zubech a když máte velké blomby... auva jauva. Ale co už, příští týden ji neuvidím, pak už jen jeden zub a konec. Už aby to bylo..

S láskou vzpomínám na dobu, kdy jsem si dala kafe v 7 ráno a do 10 do večera frčela jak pila. Teď si dám jedno kafe, druhý kafe a usnu na přednášce. Což se mi stalo poprvý v životě. Ale asi to nebyla úplně moje vina. Zatáhli jsme, zhasnuli a koukali na Wagnerova Parsivala. Němčina nepatří do operního zpěvu, to jednak. Druhak, krásně se u toho spalo.. a dneska něco podobného. Dala jsem si v 1 kafe a o půl 2. spokojeně chrněla. Průser, vážení. Neznáte nějaké povzbudivé prostředky? Guarana na mě nepůsobí, čaje taky ne. A kafe účinkovat přestává, evidentně.

S dráčkem je všechno dokonalé. Tedy, bylo by, kdybych ho mohla vídat každou minutu svojí usmrkané existence (mám ke všemu ještě rýmu, fňuk). Ale stále je to lepší, než moje předchozí vztahy, které byly na dálku. No nic. Jsem za jeho povahu a charakter moc vděčná. Teď třeba kamarádka zjistila, že ji přítel prakticky od začátku vztahu podvádí a ne jen s jednou slečnou a čistě proto, že chtěl zkusit zakázané ovoce... A to jsou ty chvíle, kdy jsem za dráčka tak moc vděčná. Tedy, jsem i normálně, ale chápeme se.

Chtěla bych psát. A mám i nápady. Jenže nemám čas. A když, tak nejsou správná slova. Ach jo...

A opět jsem ve fázi, kdy chci hubnout. Opět se mi přestává líbit vlastní tělo. Nemám nadváhu, ani omylem. Jsem štíhlá. Sakra, mám rifle velikosti 32/33. Ale.. nevím. Takže jsem začala víc cvičit, o něco míň jíst. 66 kg mi přijde moc. Ach jo. Měla bych toho nechat. Ale to je přesně to, co se mi nechce. Přitom, když se řekně "krásná slečna", nepředstavím si vyhublou dívčinu. To je jedno.

Jsem unavená. V noci se budím a nemůžu spát. I 4 hodiny se v posteli jen převaluju a přemýšlím. Nad blbostma, nad školou, nad dráčkem, vymýšlím básničky a povídky. Moc unavená na to, abych vstala a nápady si zapsala, moc čilá na spánek. Krize, stres, děs a běs.

Zrovna v tuhle chvíli svůj život moc nemusím. Ale jsem prý dříč a bojovnice, co se nevzdává. Takže jdu bojovat.

Pac a pěstí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama