Stydím se...

14. listopadu 2013 v 21:27 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Existuje spousta článků o ženských vlastnostech, které muži milují a "milují". Existuje stovka rad, jak se chovat ve vztahu prakticky ke komukoliv (ještě bych uvítala rady k PPL, která zvoní v nevhodnou chvíli) a čemukoliv. A moje ujeté já si je čte a říká si, jak jsou ty ženy ale praštěné. Jak se můžou tak hrozně chovat. Vlastně nad nimi moje já vrtí hlavou, dokud mu nedojde, že ouha, i ono je ženou. Ale pak se hrdě narovná a tváří se, že miliardy typických ženských chyb nedělá. Jo, jasně, a dárky nosí panda...


Už včera jsem měla špatnou noc, resp. den. Dnes to bylo relativně fajn, jen mi bylo zle a moje klasická bledost dnes dosáhla vrcholné hranice. Nevadí, lupla jsem si dva nalgesiny a fungovala. Tak trochu jsem si říkala, že bledá jak zeď bych mohla dráčka zase jednou okouzlit (ani stopa ironie, líbí se mu to). Ulila jsem se z posledního semináře, zašila se v knihovně a koukala do fonetiky. Když mi napsal dráček, začala jsem tušit, že dnes se opravdu neuvidíme. Nebyla jeho vina, že jsem se vytočila. Prostě špatné období měsíce. Jsem podrážděná, náladově nevyrovnaná a reaguju na všechno přehnaně. Když ale během dvou minut nezapomněl napsat, že dotyčná nedala test, na kterou ji doučoval a její jméno napsal ve zdrobnělině, vypěnila jsem. Začala jsem psát hodně vytočenou odpověď, ale pak jsem si to rozmyslela a fb vypla.

Včera samomluva, dneska slzy. No nejsem já pro olomoucké občany vítaným rozptýlením? Krom toho jsem musela vypadat opravdu výborně, jak jsem letěla na vlak, taška za mnou vlála a já se snažila smrkat, vidět na cestu a utřít si brýle. Ale v pohodě, jenom jsem málem vběhla pod auto. To je víceméně normální. Ve vlaku jsem přes smsky uklidňovala vedoucí práce a čuměla z okna. Vztek mě přešel a byla jsem už jenom smutná. Paměť je děsná svině, vybarvila mi, jak se na dotyčnou dívá, usmívá, jak září. Zas jsem si chvíli připadala úplně zbytečně.

Samozřejmě jsem hojně zásobovala smskama i svoji drahou kamarádku. Od vzteklých smsek až po ty zoufalé. No nevadí. Vrchol nastal, když jsem vznesla dotaz na zdrobnělinu jména, že co se to děje. Kdysi jsem se o ní tak vyjádřila a dozvěděla jsem se, že je to úchylné a ať jí tak neříkám. Okej. Když to ale dráček použil sám, bylo toho na mě už moc a víceméně jsem se u mytí nádobí zoufale rozbrečela. Měla jsem na sebe vztek, na ni, že má jeho city a ani se nemusí snažit. Že má tolik, takový poklad, a ani o tom neví. Nakonec jsem chytla takovej hysterickej záchvat, sesunula se na dlaždice a brečela. Vyznávala jsem imaginárnímu drakovi city, nadávala dotyčné a do toho mi zvonil mobil - vedoucí práce, že děkuje za tu podporu. Do toho si zvoní sousedka, prostě poklidný čtvrteční večer.

Pod tlakem nesmyslné zprávy, kterou jsem přes slzy odeslala, jsem dráčkovi něco málo řekla. A omlouvala se. Samozřejmě, vždyť já scény nedělám. Ne, já jsem tak chytrá žena, která ví, co muži nesnáší. Tak určitě...
Každopádně teď už je Elwin klidná, má na sobě dráčkovu košili a užívá si tu vůni. Jasně, být v jeho náručí a jen poslouchat tlukot srdce, to by bylo asi dokonalé, ale nemůžu mít všechno. Uklidnila jsem se. Dala si čokoládu. A mám strašnou chuť mu na dobrou noc napsat "miluju tě". Ale nenapíšu. Nesmím. Jsou věci, které se nedělají. A tohle je jedna z nich.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 14. listopadu 2013 v 21:53 | Reagovat

my ženy sme komplikované a vždy aj budeme. Je toľko vecí čo by sme spravili, povedali, napísali a nie... vybavuje sa nám v hlave divadlo, ktoré neexistuje a niekedy samy seba týrame za to aké sme.... a inak, niektoré tie tuctové články o tom aké ženy sú, sú bohužiaľ pravdivé.... veď načo si priznať pravdu, keď netreba? :)
Ja mám teraz také dni, ale to k nám ženám jednoducho patrí.... chce to dve deci červeného, dobrú čokoládu, možno sex a bude fajn :)

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 22:02 | Reagovat

[1]:jo, to máš pravdu :) jsme podivná stvoření, ale co naděláme :)
jinak čokoláda funguje, sex bude fungovat za pár dní a všechno bude fajn :) tak úsměv a mávat ;)

3 Zuza Zuza | Web | 14. listopadu 2013 v 23:22 | Reagovat

Co na to říct, snad jen - to znám :'(
Akorát pak můžu napsat ono ,,Miluju Tě", jenže když mi připadá, že se chovám jako píča a pak bych to zakončila tímhle.. Tak je mi z toho ještě hůř, připadám si ještě náladovější a žárlivější a navíc takovýhle ,,žehlení" stejně asi dvakrát nepomáhá..

4 M. M. | Web | 15. listopadu 2013 v 8:22 | Reagovat

No já nevím, pokud je tohle nějaký vyloženě "ženský" chování, pak jsem asi ženská :D Vidím v tom jen prostě zamilovanýho člověka, kterej by chtěl něco, co mu druhej nedává. Jednak kluk asi neni hloupej a ví, co k němu cítíš, takže úplně dobře nechápu, proč vůbec o ní píše a ještě ve zdrobnělině? A potom - on ti čte blog? Protože jestli jo, což mi přijde tak nějak pravděpodobný, není jedno, jestli napíšeš miluju tě tady a nebo jemu? :D
Já ti nevím, je to hrozně zamotaný a čtení toho příběhu mě vrací zpět do minulosti... jsem fakt rád, že jsem ženatej a mam klid, ježišmarja :D
Když jste tak upřímní kamarádi - neni možný si promluvit, říct mu, co ti vadí (psaní o ní) a on by to třeba nedělal? Nemusíš zase vědět úplně vše, ne? Přece jenom - co oči nevidí... :/

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 15. listopadu 2013 v 8:48 | Reagovat

Tak hádky plynoucí z blbé nálady patří k ženám i mužům, na tom nic není. Pořád trvám na tom, že články "jaké jsou ženy" a "jací jsou muži" je snůška ptákovin. U každého si totiž musím říkat, že jsem teda asi chlap. Třeba už jen proto, že představa "sednout si s čokoládou a vínem a bulet kamarádce na rameno" mě neskutečně odpuzuje :D

6 sarush ef sarush ef | Web | 16. listopadu 2013 v 11:25 | Reagovat

já se občas taky přistihnu, že se chovám úplně debilně, tuctově a prominutím jako píča. nemám to na sobě ráda, ale co s tím?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama