Setkání s číčou

2. prosince 2013 v 18:55 | Elwin Smaragdová |  Ich erzähle
Na město se snesla tma. A snesla se velice nehorázně a rychle, nikoho nevarovala. Prostě si přišla, nikým nepozvaná. Nebe ztmavlo do nádherné temné mordé a blížilo se k černi, objevovaly se na něm první hvězdy. Studený vítr nabyl na intenzitě, rozfukoval po ulicích uschlé listí, rval je ze stromů a chodcům bral se zvráceným humorem věci i porost hlavy. Spěchala ulicí a doufala, že za rohem bude foukat méně. Naivní optimistka. Než zahnula do tiché čtvrti, věnovala poslední pohled zastávce a zasněně se usmála.


Za chvíli bude doma. Doma, to znamená teplo a žádný protivný vítr. A taky čaj. A postel. Přidala do kroku a bezhlesně si prozpěvovala. Málem by ji přešla. Málem by si nevšimla. Přitom schválně volila delší cestu, aby se s ní viděla. Odtrhla pohled od chodníku plného holubích pozdravů a koukla do okna.
Seděla tam, mírně překvapená, že si jí někdo všímá. Veliké oči upírala do tmy venku, tlapky způsobně složené vedle sebe. Zamrkala.
"Ahoj, krásko," usmála se a zamávala na ni.
Kočka se zatvářila šokovaně.
Vážně na mě mluvíš?
"Hned bych tě pohladila, mmm," povzdychlo si děvče, ale dál koukalo.
Zvíře se zvedlo, přivřelo oči a přešlapovalo na místě, potom se otočila dokola a zase se usadilo, ocásek omotaný kolem předních tlapek.
"Mňau?" zkusila to.
Kočička se přitulila ke sklu a lísala se.
Tak už mi něco dej, hloupá.
Dívka naznačila pohlazení, smutně se usmála a zamávala. Přece jen, pohlazení z toho nekoukalo a domů si ji vzít nemohla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 2. prosince 2013 v 19:19 | Reagovat

Krásné líčení :)

2 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 2. prosince 2013 v 21:29 | Reagovat

pekne napísané :) hneď som si predstavila ten nečas a pekne ma striaslo od zimy... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama