Březen 2014

Fabian

22. března 2014 v 14:08 | Elwin Smaragdová |  Literatura
Velkoměsto se svými nástrahami plné lidí, anonymní masy, která ztrácí kontrolu nad sama sebou. Pocity jedince nejsou ničím, jen snůškou smetí, které rozfouká vítr společně s popílkem. Jedinec mizí, zaniká v panice přelomu století, tak dlouhého, plného pokroku. Ale především plného chaosu. A proto ji někteří přivítali s nadšením, s nadějí, že se něco změní, že snad bude lépe. Věřili, že to bude rychlé, jako výlet do přírody, protože přece pravda je na jejich straně. Oslavné básně plné euforie vystřídal děs. Hrůza ochromila každého, radost a nadšení zetlelo pod jediným závanem yperitu. První světová válka Německo poznamenala a jakoby to nestačilo, blížila se další.

Až zítra a tak podobně

2. března 2014 v 21:45 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Ten čas strašně letí, vážně to nechápu. A nejhorší je, že ani neinformuje o tom svém zběsilém úprku. Už je březen a moje bakalářka pořád nemá ani jednu stránku. Krom toho nemám načtenou ani potřebnou literaturu a hotovou praktickou část, kterou jsem vedoucí práce slibovala ještě před Vánoci. Že do ledna to bude celé. Ha-ha-ha. Není a sedánek se nebezpečně blíží. Proto jsme se s Emem rozhodli, že budem psát spolu a budem se tomu druhýmu smát, když se oproti plánu opozdí. No ne, motivovat se je třeba. Uvidíme, jestli to klapne, protože už v tuhle chvíli vím, že zítra krom psaní BP potřebuju uklízet, udělat si nehty, umejt háro a číst kurent a povídky na čtvrtek. No. A taky jet do školy. Už jsem říkala, že čas je hrozná svině?