Fabian

22. března 2014 v 14:08 | Elwin Smaragdová |  Literatura
Velkoměsto se svými nástrahami plné lidí, anonymní masy, která ztrácí kontrolu nad sama sebou. Pocity jedince nejsou ničím, jen snůškou smetí, které rozfouká vítr společně s popílkem. Jedinec mizí, zaniká v panice přelomu století, tak dlouhého, plného pokroku. Ale především plného chaosu. A proto ji někteří přivítali s nadšením, s nadějí, že se něco změní, že snad bude lépe. Věřili, že to bude rychlé, jako výlet do přírody, protože přece pravda je na jejich straně. Oslavné básně plné euforie vystřídal děs. Hrůza ochromila každého, radost a nadšení zetlelo pod jediným závanem yperitu. První světová válka Německo poznamenala a jakoby to nestačilo, blížila se další.


Jeden den má člověk práci, přátele a život ve vlastních rukách. S lehce ironickým úsměvem pozoruje svět kolem sebe, distancuje se a moralizuje nad prohřešky okolí. Jako poustevník v jeskyni se s lehkostí zříká pokušení, dokud před ním nestojí, nahé a svůdné, kousaje si ret. Veškerá morálka s třeskem padá, protože nač odolávat, k čemu jsou zásady, když v novinách vyjde článek o mtvých v Kalkatě, kteří ve skutečnosti žijí? Nač se chovat jinak, když manželé podepíšou smlouvu a žena spí každý den s jiným mužem, kterého tedy manžel - dle dodatku osm - schválí? Proč nezajít do bordelu, nedovolit přestárlé matroně dotek mladého těla, vždyť je to dobrý skutek, zavzpomíná si.

Ironie mizí, nadhled také a jedinec je vtažen do života bez varování. Najednou leží vedle mladé dívky, která mu vyznává lásku, ač ho zná jen pár hodin. Najednou v jeho pokoji spí vynálezce, co ale své vynálezy nemůže zveřejnit - další lidé by přišli o práci. Jeho přítel, ten nejbližší človek, umírá kvůli krutému žertu závistivého člověka. Milující dívka miluje jen do okamžiku příslibu zářné kariéry, aby pak lásku odložila jak příliš velký střevíc a nechávala tlusté pracky režiséra pást se na jejích ňadrech. A on, Fabian, teď stojí nad mrtvým tělem přítele a cítí bezmoc. Naděje ve změnu lidstva, naděje, co ho hnala vpřed a dávala mu sílu, umírá a ztrácí tvar společně s vadnoucími rysy obličeje nejbližšího člověka.

Opouští Berlín, město plné hříchu a smutku. Město, kde lidé denně stojí fronty na maličké balíčky potravin, kde malá dívenka ukradne krabičku cigaret jako narozeninový dárek otci. Město plné bolestných vzpomínek na dřívější já. Odložil ho jako motýl odkládá kuklu, roztáhl pomačkaná křídla a učí se létat. Sedíce ve vlaku přemýšlí nad svou minulostí a plánuje budoucnost. Poslední setkání s ženou, která ho chce, poletuje kolem jako můra kolem lampy, ale Fabian ji odhání. Konečně je totiž doma, se svou milující matkou, jedinou opravdu nevinnou bytostí, otcem, který ho nechápe a zamračeně si měří každý jeho krok.

Let motýla Fabiana připomíná spíše jepičí život. Když z mostu spaří malého chlapce, nezaváhá ani na okamžik a skočí do řeky, aby ho zachránil. Chlapec k břehu doplave, Fabian však nikoliv - byl totiž neplavec.

(Erich Kästner: Fabian - Die Geschichte eines Moralisten)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 22. března 2014 v 14:51 | Reagovat

Jsem upe poraženej tou vlnou poetiky, která se na mě ve článku vyvalila! Přečetl jsem to jedním dechem, na tohle slyším :) Krásnej obrat u tlustých režisérových rukou, metafora s motýlem... prostě bááááájo! Jsi šikovná! Radost číst! :-*

2 Cleo Cleo | Web | 22. března 2014 v 15:08 | Reagovat

Die Geschichte eines Moralisten...

3 Bax Bax | 23. března 2014 v 8:41 | Reagovat

Mazec! Asi sem už dlouho nečetl kvalitní tvorbu. :-)

4 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 23. března 2014 v 18:54 | Reagovat

je to skvelo napísané a čítalo sa mi to vážne dobre... si vážne perfektná a máš talent! :) ♥

5 Angee Diamond Angee Diamond | Web | 25. března 2014 v 8:33 | Reagovat

je to opravdu úžasný, obdivuju tě! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama