Pokoj

30. května 2014 v 20:39 | Elwin Smaragdová |  Ich erzähle
Přes těžké závěsy pronikalo do pokoje jen minimum světla, tma neochotně ustupovala šeru, skryla se v koutech a pod postelí, aby se s příchodem večera vrátila jako královna. Svět získal šedavé odstíny, obrysy nábytku působily zamilovaně a něžně, jakoby se stolek s měkkým hlubokým křeslem choulily v nekonečném objetí, kterého budou muset brzy zanechat, příliš brzy, tak brzy, den se už blížil a jejich tajemství nesmí být prozrazeno. V temném rohu oddechovala obrovská šatní skříň, občas lehce zavrzala ze spánku, asi ji trápil sen nebo červotoč, který se usídlil v zádech. Loupalo jí tam a vůbec si připadala stará. Chtěla by dovolenou, nebo ještě lépe, do důchodu. Kdyby se jí někdo zeptal, jakože on se se nikdo nezeptá, ale kdyby přece jen, poradila by přidání naftalínových kuliček. Ten hebký svetr, který už sice nikdo nenosí, ale přesto je tak úžasný, tak tenhle svetr se stal doupátkem mladého molího páru.


Skříň občas slyšela, jak si spokojeně a zamilovaně šuškají. A občas předstírala, že neslyší. Tahle skříň byla totiž ještě ze starého dřeva a uměla se chovat. Ano, to tedy uměla, narozdíl od stolku a křesla, ti dva celé noci prováděly tolik nemravností... Ano, kdyby byl někdo ochotný naslouchat a kdyby šatní skříň nespala, všechno by to pověděla. Ale o ni tu nešlo.
Šero přešlo v denní svit, který natahoval dlouhé štíhlé prsty po koberci, kam jen dosáhl a to nebylo příliš daleko, protože závěsy nedoléhaly jen na několika málo místech.

Brzy bude pokoj naplněn životem. Už brzy, za několik málo minut.

Malou místnost naplnil odporný drnčivý zvuk. Budík se chvěl a poskakoval na dvou tenkých nožkách, plný života, zvonil a drnčel, tančil svůj každodenní tanec a čekal na dotek ruky.
Dnes to trvalo o něco déle než včera a mnohem déle než předevčírem. Konečně se z obrovské těžké peřiny ozvalo slabé vzdechnutí. Modře pruhovaná hladina se zavlnila, jakoby se probouzel mořský netvor. Konečně se z hlubin vynořila bledá dlouhá paže a slepě, jako rybka na mělčině, tápala po stolku, než konečně ulovila budík a umlčela jeho jekot. Pak se, zcela vyčerpaná tou námahou, zhroutila zpátky na postel, kde zůstala ležet bez hnutí. Ta paže byla nesmírně zvláštní. Bledost, snad až smrtelná, byla tím nejmenším. Tenké průsvitné prsty visely přes pelest. Jednotlivé nehty měly různou délku, některé poznamenané manikúrou, jiné nehty. Malíček dokonce nesl zbytky laku. Obecně vzato byl malíček nesmírně zvláštní. Svou délkou se vyrovnal sousedovi, byl však štíhlejší a jeho kůže jemnější. V místě, kde přecházel v dlaň, přetínala jeho hebkost ošklivá jizva. Stehy byly stále patrné, hrubé, vedené jakoby dětskou rukou, nepravidelné a v ohbí hnisaly.

Z peřiny se vynořila noha, jemně a v nepravidelném rytmu poklepávala do postele, chvílemi tiše, unaveně a chvílemi s neutuchající energií. Na chodidle nebylo nic podivného, vypadalo jako každé jiné. Tedy, vypadalo by, kdyby nevyklouzlo z peřiny o něco více, Nad kotníkem totiž byly další stehy, stejně neumělé, nepravidelné a jakoby nepatřičné k lidskému tělu. Náhle ruka i noha zmizely, z peřiny se ozvalo zaténání a tělo se zvedlo. Posadilo se, zívlo a malátně se pustilo do vstávání.

Veškerý hluk pokoje ustal. Skříň byla plně při vědomí, ani nedutala a snažila se předstírat, že jí se to netýká. Červotoč s molí rodinkou ani nedutali. Křeslo a stolek se k sobě tiskly, bez dechu a v tichém výkřiku děsu. Ale nejhůře na tom bylo zrcadlo na zdi.
Šlo o nádherný kousek. Oválné, dostatečně velké, lesklou plochu krášlily černé kudrlniky dřeva, umělecky vyvedené v podobizny růží. Zrcadlo nemohlo zavřít oči ani se skrýt. Za pár okamžiků začne jeho utrpení znovu.

Majitelka pokoje vstala, roztáhla závěsy a vpustila do místnosti denní světlo, které vyloučilo možnost noční můry. Natáhla se pro černé prádlo, úzké džíny a volný dlouhý svetr. Podivné, rozšklebené černé jizvy pokrývaly její tělo na těch nejpodivnějších místech. Všechny byly neúhledné a téměř všechny hnisaly. Ale ona jakoby to nevěděla, nebo spíš nevnímala. Oblékla se, vzala hřeben a předstoupila před zrcadlo.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The Wall The Wall | E-mail | Web | 30. května 2014 v 21:29 | Reagovat

Velmi dobře napsáno!

2 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 1. června 2014 v 15:53 | Reagovat

Nádherné! Úplne som sa do toho vžila, až som čakala čo bude ďalej s tým zrkadlom a dievčinou pred ním... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama