Jak s Tebou mám mluvit, Bože?

26. června 2014 v 21:49 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Působil majestátně a ohromně, dříve by asi vzbudil bázeň, ale ty doby dávno odvál čas. Dnes ohromoval architekturou a velikostí, nádhernými prvky a věžemi, které měly hlavu v oblacích. Vstoupila do chrámu a okamžitě ji obklopil chlad a známá kostelní vůně. Namáhavě polkla a zvolna kráčela po bílých dlaždicích s černými kosočtverci. Až když dosedla do dřevěné lavice s tmavě rudým polštářem, až pak, bezpečně usazená, vzhlédla. Jako vždy se jí na okamžik zmocnila závrať. Zavřela oči, spojila dlaně a vduchu si povzdechla.


"Pane Bože, víš, nejsem si jistá, jak k Tobě mám mluvit.. Můžu Ti tykat? Nevím vůbec nic, ale to víš. Jo, Ty jsi z nás dvou ten, který ví. Mno, nevím, jak začít, ale už jsem evidentně začala, takže nevím, jak pokračovat. Dobře, vysvětlím Ti, co tu dělám. Ačkoliv Ty to vlastně víš, že? Ale chápej, potřebuju se trochu uklidnit a tak Ti to musím povykládat.
Jak jistě víš, nejsem tak úplně věřící, protože si prostě nejsem jistá, což mi ale evidentně nezabraňuje k Tobě mluvit. Osobně si myslím, že máš na práci spoustu lepších věcí, než poslouchat moje zmatené povídání, ale jisté zdroje říkají, že nasloucháš každému, takže jsem se rozhodla to risknout. Tedy, Bože, jistě sis taky všiml, že sem čas od času zajdu. Tenhle chrám se mi líbí, vážně moc. Když se to vezme kolem a kolem, máš moc hezkou svatyni, jen co je pravda. V létě ideální, ale to je vedlejší. Tedy, čas od času sem zajdu a většinou Ti děkuju. I dneska jsem tu proto. Nevím, proč mám tuhle potřebu, děkovat Ti za něco, co vlastně ani nemusí být Tvým dílem, ale asi tak trochu nedokážu uvěřit, že se některé věci dějí. Ale ony se dějí a já jsem... no jo, jsem šťastná.
Děkuju za něj. Víš, když to začalo a my do toho tak nějak spadli, no dobře, není to vztah, který by se Ti měl líbit, protože pěstujeme předmanželské pohlavní styky. - Bože, prosím Tě, technická, mohli by ty brožurky psát lidé s kapkou literárního talentu? Protože formulace "pohlavní styky" ve mně vyvolává představu styků trochu jiného typu a tak vůbec si pod tím představím ledacos, ale sex opravdu ne. Dobře, možná tak hodně čilý sex se spoustou lidí. Mno.. - Ale víš, jsem díky němu a s ním šťastná. Tak moc, ach Bože, kdybys jen věděl... Aha, Ty víš, promiň, pořád zapomínám. Myslíš, že je se mnou šťastný? Moc bych chtěla vědět, jestli je mu alespoň trochu líp, je tak.. no dobře, asi to trochu přeháním, ale nerada bych mu ublížila, někdy mám pocit, že jsem spíš přítěž než někdo, komu se může svěřit a někdo, kdo tu pro něj je, protože já jsem. Opravdu jsem. Děkuju, Bože, že je v mém životě, je díky němu o dost hezčí. Jistě, byla bych i bez něj, ale s ním jsem také. Děkuju, že našel odvahu nechat se milovat. Víš, asi nejúžasnější je, když mi něco vysvětluje nebo ukazuje, je ve svém živlu, září mu oči, levou rukou kreslí do vzduchu kruhy a počítá si na ní, kolikrát se zaběhne od tématu. Nebo když usíná, jak pozvolna upadá do říše snů, oddechuje a tulí se, svírá mou dlaň a hřeje. Což je skvělé, vzhledem k tomu, že mně je skoro pořád zima. A pak, když se... no dobře, tohle nebudeme rozebírat, chápu. Ale i to je skvělé, abys věděl. Víš, jasně. Vážím si ho, respektuju ho a obdivuju. Táhne mě výš. Je to neskutečně inspirativní člověk, ale on sám o tom pochybuje.
Tak. Děkuju, že jsem zvládla školu. Vážně jsem se bála a měla z toho všeho hrůzu. Obrovskou a děsivou. Ale nakonec to všechno dobře dopadlo, řekla bych, že jsem měla nehorázné štěstí, mimo jiné. No jo, taky jsem se naučila, jasně, ale i to štěstí. Ulevilo se mi, ani nevíš jak. Víš, ach jo. Byl to šílený rok, opravdu jo, učit se na státnice a zároveň se snažit nějak ukočírovat navazující, na tyhle prázdniny jsem se těšila jak na smilování. A konečně jsou tu. Mimochodem, jsem přijatá na navazující, takže všechny starosti jsou pryč. Už jen ten dopis, tlusťoučký a plný informací, nemůžu se na něj dočkat. Tak jen doufám, že mi ho pošlou na adresu uvedenou v elektronické přihlášce, protože v systému mám ještě starou, ehm... no nic. Stejně je to sranda, nakonec mám na studium dost času a nemusím nic hrotit, na druhou stranu, neměla bych se flákat, protože čím víc volna, tím méně toho stíhám, což vážně nechápu, ale naštěstí v tom nejsem sama. Bože, čím to je? Mohl bys mi to nějak vysvětlit? Asi ne, no to je jedno. Hlavně, že to víme. No, takže na další semestr bych si měla dopřát pokud možno jen to, co mi chybí, takže se zblázním z lingvistiky. Nu, jsem zvědavá, jak to bude. Ale těším se... sakra, co jsem to řekla?! Já se přece.. eh... ještě ani nezačal červenec, mám volno do půlky září... ach jo. A já už se těším do školy. No fajn. To jsem se trochu zaběhla, ale pane Bože, děkuju, děkuju, že jsem se dostala na tenhle obor, mám ho moc ráda. Netvrdím, že jsem dost dobrá, ale úplně blbá asi taky nebudu, když vidím, jak vyhazují od státnic a tak. Děkuju, že jsem se nedostala na genetiku, myslím, dnes už jsem si tím jistá, že bych na to neměla. Děkuju, tohle byl dobrý tah, Bože. Hele, já vím, že Tvé cesty jsou nevyzpytatelné a tak, ale vážně, tohle se Ti opravdu povedlo.
Děkuju, žes kolem mě vykouzlil podobné blázny, protože bez nich by to nebylo ono. Trochu se obměňují, ale jádro zůstává a jsem vážně šťastná, že už tři... můj Bože, vážně už tři roky? No, tak jo, tak jsem ráda, že už tři roky je v mém životě. Aha.. jo, za to už jsem děkovala. Ale když on je.. dobře. Díky za mé drahé spolužačky, které jsou své a drží mě při zemi, protože co si budeme nalhávat, občas jsem k sobě velmi nekritická. Díky za kamaráda, který mi dal šanci a ocenil, že jsem se vzpamatovala a zařadil mě do své blízkosti, protože je.. ano, je krásný. Ale především je neskutečně chytrý a moc si ho vážím. Jeden z úspěchů letošního roku.

Milý Bože, nejsem si jistá, jestli jsem řekla to, co jsem říct chtěla. Proto si to v rychlosti zopakujeme. Děkuju za lásku, za sílu, za odvahu, za úsměv, za slzy, za bolest, za strach, za přátele. Děkuju za život. A teď už Tě nebudu otravovat, jistě máš na práci i příjemnější věci, než je můj monolog. Krásný den. Bože."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L. L. | 26. června 2014 v 22:06 | Reagovat

Bůh není. Rozhodně ne ten, o které mluvíš. Kterému děkuješ za lásku a on přitom způsobuje věci, které by milující Bůh dělat nemohl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama