Červenec 2014

Až já budu velká

23. července 2014 v 0:15 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Kdyby bylo všechno tak jednoduché, jako ve známé lidové písni, byla by ze mě selka. Jenže ono to jednoduché není, takže s tímhle asi moc počítat nebudu. Koneckonců, co by takové selkovství obnášelo? Jsem zmaten a to tak, že hodně. Poslední dobou mě stále více pálí otázka, co vlastně chci dělat, čím jednou být a jak tomu přizpůsobit předměty, abych pak nebyla mimo jak papoušek v akváriu. Jenže jsem bezradná.

Myšlenky ve vaně

22. července 2014 v 23:45 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Sedím ve vaně a nechávám horkou vodu stékat po zádech. Koukám na prsty nohou, nabarvené na černo, jenom prsteníček levé a palec a prsteníček pravé nohy jsou oranžové. A znovu mě napadá, jak je tahle kombinace hloupá a hnusná. Chybyma se člověk učí, jenže tahle chyba mě přišla draho, protože jsem děsně líná a nechce se mi to odlakovat. Na okamžik zavírám oči a vzpomínám na dny minulé, na večery, kdy jsem ve vaně seděla zoufalá a otřásala se potlačovanými vzlyky, na noci, kdy jsem si přála, aby někdo přišel a zjistil, že přibyla další jizva. Jenže nikdo nepřišel.

Smrt v Benátkách

22. července 2014 v 16:18 | Elwin Smaragdová |  Literatura
Vynaložil veškeré své úsilí, aby se dostal tam, kam chtěl. Jeho život byl příkladný a vzorný, vykazoval neobvyklou míru sebeovládání a píle, která však u lidí umělecky založených byla více než nutná a jemu samotnému pomohla dosáhnout cíle. Považován za génia jen on sám ví, co vše stojí za jeho vytříbenými romány. Stal se slavným, uznávaným mužem, spisovatelem, který si mohl dovolit cestovat a cestování samotné brát jako významnou součást svého života.

Krátké, leč milé

18. července 2014 v 17:49 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Včera jsem zas po delší době vytáhla paty do společnosti, tedy ve společnosti kamarádky, se kterou jsem se příliš dlouho neviděla. Znáte to, sice jste ve stejném městě, ale tady vám do toho vleze škola, tamhle musíte odjet dřív, pak jsou prázdniny a logicky tábory a dovolené a nic není tak, jak si to člověk představuje. Každopádně, úplnou náhodou se setkání podařilo, protože slečna má v místě mého bydliště babi a dědu, takže jsme se konečně viděly.

Jedna jediná knížka

16. července 2014 v 18:57 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Všechno to vlastně začalo děsně nevinně a vypadalo to jako úplně obyčejné shánění dárku na poslední chvíli. Dobře, relativně na poslední chvíli, protože mám pořád ještě tejden do onoho dne a navíc, dost pochybuju, že se i s dotyčnou mýtickou stvůrou v onen den, kdy nám zase bude na nějakou dobu stejně, uvidíme. No nic, to se zabíhám. Takže mi milovaný řekl, co že teda chce k narozeninám. Už to samo o sobě byl porod a to nejméně čtyřčat, protože dráček prostě nic nechce a on narozky neslaví a podobné kecy. Ale nakonec z něj tedy vypadl název knížky, já si to vygooglila a přichystala se na nájezd knihkupectví.

Cukety a orchidej

14. července 2014 v 10:11 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Během své přesně odvážené snídaně (no jo, El už zase šílí s váhou) pemýšlím nad knížkou, kterou zrovna čtu a nějak si nejsem jistá, jestli mě víc baví, nebo je mi z ní víc zle. Charlotte Roche a její Vlhká místa (v mém případě Feuchtgebiete, je třeba nějak procvičovat němčinu). Lehce, tedy, nebetyčně, kontroverzní dílko. Faktem je, že o něm rozhodně napíšu samostatný článek. Ale ne teď, protože teď mám skluz s projektem na Literárním klubu a vůbec se mi ten článek nechce psát (mimo jiné i pro prakticky nulovou aktivitu členů, což není - dle nich samotných - jejich vina, tak úplně). Ale musím.