Myšlenky ve vaně

22. července 2014 v 23:45 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Sedím ve vaně a nechávám horkou vodu stékat po zádech. Koukám na prsty nohou, nabarvené na černo, jenom prsteníček levé a palec a prsteníček pravé nohy jsou oranžové. A znovu mě napadá, jak je tahle kombinace hloupá a hnusná. Chybyma se člověk učí, jenže tahle chyba mě přišla draho, protože jsem děsně líná a nechce se mi to odlakovat. Na okamžik zavírám oči a vzpomínám na dny minulé, na večery, kdy jsem ve vaně seděla zoufalá a otřásala se potlačovanými vzlyky, na noci, kdy jsem si přála, aby někdo přišel a zjistil, že přibyla další jizva. Jenže nikdo nepřišel.


Trocha smutku se tam uvnitř zavrtí a já za víčky vidím jeho tvář. Stýská se mi. Jistě, jsem velká holka a chápu, že toho má hodně, doma to není úplně snadné a nemůžeme se vídat denně. Ano, vím, že musí dopsat bakalářku, protože tak to má být, škola by měla být na prvním místě a mám to vlastně stejně. Jen se mi stýská. Chtěla bych zase líbat jeho hebké rty, ochutnávat jeho krk a ztrácet se ve víru touhy.
Vypínám vodu, opřu hlavu o kolena a pozoruju svoje nohy. Od kolen dolů vypadají docela hezky, napadá mě a musím se smát. Na pravé mám odpornou jizvu, když jsem si jednou ve spěchu holila nohy a měla pocit, že i kůže musí pryč... Dřív jsem to místo chtěla schovat tetováním, dnes vím, že by to za několik desítek let vypadalo značně odporně, takže si budu muset vybrat jiné místečko, protože chci, chci, chci další ozdůbku. Časem. Ale určitě.
Kouknu se na orchidej, která si trůní na zemi a já upřímně doufám, že lape vzdušnou vlchkost a neumírá ani neusychá, ale kvete do..ehm krásy? No prostě neumírá, protože jsem hubitel všeho živého a ničeho se nezaleknu. Ani děsivé orchideje. Jenže jsem se rozhodla, že ji neuhubím.

Konečně vstanu, osuším poslední kapky vody a před zrcadlem zkoumám svůj obličej. Přemýšlím, jestli je hezký, sympatický. Jestli je možné si při náhodném pohledu na něj říct "hezká holka". Uznávám, na svůj věk uvažuju hodně pubertálně. Přemýšlím, co na té tváří vidí milovaný a jestli se mu líbí. Zavrtím hlavou a pokračuju v čistění zubů, protože ač je mi v koupelně dobře, nemůžu tu stát do rána, že. Jakmile mám vyčištěnou i ochranou krytku na dolní zuby (zkousávám je a ničím si je, tenká zubní sklovina a zvýšená lámavost?), nadešel čas jít spát. Beru květináč a nejistě na orchidej koukám. No, snad tu moji pseudopéči přežije.

Zasínám ten podivný svět, kde se tak hezky přemýšlí nad každou hloupostí a s myšlenkami u Jeho Mýtické Drakovitosti usínám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 27. července 2014 v 21:34 | Reagovat

Tie pubertálne myšlienky dokáže mať aj tridsaťročná žena, nič si z toho nerob... v každom prípade, krásne napísané a aj keď bol z toho cítiť momentálny smútok, tak ťa aspoň dokáže hriať pocit, že nie si až tak sama. Že už sa ti situácie z minulosti neopakujú a máš koho pobozkať a pritúliť sa... a tento pocit vždy ostane jedinečný. ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama