Smrt v Benátkách

22. července 2014 v 16:18 | Elwin Smaragdová |  Literatura
Vynaložil veškeré své úsilí, aby se dostal tam, kam chtěl. Jeho život byl příkladný a vzorný, vykazoval neobvyklou míru sebeovládání a píle, která však u lidí umělecky založených byla více než nutná a jemu samotnému pomohla dosáhnout cíle. Považován za génia jen on sám ví, co vše stojí za jeho vytříbenými romány. Stal se slavným, uznávaným mužem, spisovatelem, který si mohl dovolit cestovat a cestování samotné brát jako významnou součást svého života.


Mistr se tedy vydá na cestu, ze které pro něj nebude návratu. Povrchní společnost, před kterou prchá, však nachází i v zahraničí a proto se nakonec rozhodne, že změní místo pobytu na Benátky. Nádherné, romantické Benátky, kde se mu tolik líbilo. Tentokráte do nich připlpouvá a už na palubě parníku zažívá jistou neobvyklost, která snad má předznamenat celou cestu a pobyt. Skupinka mladých chlapců vesele pokřikuje, popíjí a stává se nejhlučnějšími cestujícími. Gustav von Aschenbach si mezi nimi s náhlým úděsem povšimne starého muže. Zkoumá ho, zhnusen a zděšen. Starý, místo vlastních plavých vlasů jen paruku schovanou pod slamněným kloboukem, obličej nalíčen, rty zvýrazněny. Pokřikuje více než ostatní, snaží se být nejveselejší, nejhlučnější, je však nejvíce směšný a odporný. Pozorovatel nechápe, jak ho mezi sebou mohou mladíci trpět a nechává to být, vytěsňuje podivný zjev z hlavy a těší se na Benátky. Nastupuje do gondoly a přeje si, aby plavba trvala věčnost. Ale neobvyklosti pokračují a tak spisovatel s děsem pozoruje gondoliéra, který si mumlá sám pro sebe, je zamračený a nerespektuje jeho přání. Věčnost se tak stává utrpením a když konečně může vystoupit, nemá zase drobné, aby podivnému převozníkovi zaplatil.

Ale ani Benátky zdá se nesplňují to, co spisovatel očekával a znovu se chystá přesídlení, které ale nakonec shodou náhod nevyjde. Jak je to jen dobře! Objevuje se totiž mladý bůh, tak dokonalý, tak nádherný, až se dech tají. Gustav von Aschenbach z povzdálí sleduje mladého hocha, Tadzia, kterak skotačí na pláži a snad vlivem snů či podivným hnutím osudu se dostává blíže a blíže, pronásleduje svůj sen úzkými uličkami Benátek, snaží se být viděn a přitom zůstan utajen, sám neví, co chce, zaplétá se, ale jedno ví jistě. Miluje. Láska ho očaruje, vše je podivné a snové. A do tohoto nádherného snu proniká realita všedního dne, realita života a smrti. Smrt se vkrádá do Benátek v hávu cholery, návštěvníci odjíždějí a brzy v hotelu zůstávají jen on a Tadzio s rodinou. A tak ho mistr může stále obdivovat, pozorovat a přibližovat se k němu. A dokonce, protože se stydí za své stáří a chce vypadat lépe, dokonce navštíví kadeřníka a nechá si tu přibarvit rty, támhle zastřuhnout pramen, onde dodat trochu mládí barvou na tvářích... aniž by to sám postřehl, podobá se onomu odpudivému starci z parníku.

Jenže na vše je už pozdě. Život končí, cholera utahuje smyšku a brzy se svět dovídá, že obvivovaný a geniální spisovatel, Gustav von Aschenbach, zemřel. Zemřel v Benátkách. Ale zemřel šťastná, zamilovaný a blízko svého mladého boha.

(Thomas Mann - Der Tod in Venedig)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 12. srpna 2015 v 14:38 | Reagovat

Knihu jsem četla kdysi na střední, ale abych řekla pravdu nelíbila se mi. Čekala jsem o ní mnohem víc. Možná to je tím, že mi láska starého muže k dítěti přišla docela odporná.

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 15:31 | Reagovat

[1]: Myslím, že očekávání od Manna je normální :D sama jsem byla překvapená, když jsem ji dočetla a pochopila, že teda jako konec... :D

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 20. října 2015 v 19:07 | Reagovat

Na to, že Aschenbachovu bohovi bylo jen čtrnáct let... ^^"
Nom, poslední dobou narážím na samou zajímavou literaturu, kterou skýtá maturitní seznam knih... každopádně zajímavě podaný popis díla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama