Den čtyřiadvacátý - kniha, kterou by si mělo přečíst více lidí

24. srpna 2014 v 15:30 | Elwin Smaragdová |  30denní knižní výzva
Nejdřív jsem vůbec nevěděla, jaká knížka by to mohla být. Jistě, napadaly mě věci typu Bible nebo Korán, ale to je docela nesplnitelné přání. Nakonec jsem přišla na dvě knihy.


Velká kniha etikety - Ladislav Špaček
Tou druhou jsou mimochodem pravidla pravopisu.
Proč etiketa? Víte, myslím, že určitou míru slučného chování bychom měli dodržovat všichni. A začíná to jenom tím pitomým pozdravem, na který spousta lidí zapomíná. Upadla by vám ústa, když někam vejde a pozdravíte? Asi jo. Není to paradoxně nutně jen mladší generace, ale jsou to lidé starší, ve věku mých rodičů, kteří se na vás přezíravě kouknou a neřeknou ani bú. O "děkuji" a "prosím" nemá smysl psát vůbec.

A pak situace, která mě čílí každé ráno, když jedu vlakem do školy. Pamatujete si, jak vám rodiče telili, že kdž vejdete do kupé, máte pozdravit a zeptat se, jestli je volné místo? Já jo a ptám se i ve chvíli, kdy je kupéčko poloprázdné, protože co já vím, jestli dotyčný nedrží místo? Párkrát už se mi to stalo.
Ale co se děje pravidelně je to, že sedím sama a vejde starší paní/ pán, ani tbú, ani dotaz. Jako vážně? A korunu tomu nasadí ve chvíli, kdy se mě na něco zeptají a neopomenou mi tykat. Chápu, že vypadám jako náctiletá, ale ani to vám nedává právo mi tykat, protože husy jsem s váma nepásla. Což se nestává jen ve vlaku, ale i při brigádě na promo akcích. Při jedné si přede mě stoupli dva maturanti a že jestli jim přispěju na maturitu, přičemž ano, nejlepší kámoši, tykáme si. Ujistila jsem je, že ne, protože matura je zadarmo.

Nakonec nemůžu nezmínit fakt, pánové, že sundáním kšiltovky v místnosti vám hlava ani jiný orgán neupadne, podržením dveří popřípadě kabátu se taky nic nestane a pokud přítelkyni vezmete tašku, neumřete. Vážně ne, mám vedle sebe živoucí důkaz, co mi prakticky násilím páčí těžké tašky z rukou (několikrát už bylo i nadneseno, že mě vezme do náručí, jestli mě ta kyčel bude moc bolet) a dokonce mi pomáhá i do bundy. A nebudete tomu věřit, ale žije! Hustý, co?

Snad asi nemá smysl dodávat, že i paní prodavačka je člověk a pozdrav a poděkování jí patří stejně jako komukoli jinému.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Skills of Art Skills of Art | Web | 24. srpna 2014 v 16:19 | Reagovat

Super, super, super.. a ty pravidla pravopisu jsou super ještě jednou tolik! Nemám přesně to vydání, co je na obrázku, ale mám také od L. Špačka a je to tak hezky podané, že to je zábavné a člověk se zároveň učí.. A s poslední větou máš pravdu - měla jsem kdysi brigádu jako prodavačka v obchodě s oblečením a ačkoli mi vedoucí tloukla do hlavy, že musím nahlas a s úsměvem pozdravit každého zákazníka (jako bych to nedělala :X), tak 5% odpovědí byla kráásná motivace po zbytek dne..

Hezký den,
skills-of.art.blogspot.com

2 Trinity Estridge Trinity Estridge | Web | 24. srpna 2014 v 16:25 | Reagovat

Naprosto souhlasím, i se Špačkem, i s pravopisem, ačkoliv se setkávám jen se samými slušnými lidmi, takže pro mě je aktuálnější ten pravopis. :D Jinak, galantnost by pánům ale vůbec neuškodila. :/

3 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 24. srpna 2014 v 16:26 | Reagovat

Tuhle knížku mám, musel jsem si ji povinně koupit do školy na předmět Společenská etiketa a měl jsem z ní fakt radost. Nicméně fakt se tam píše i o kupé a podobně? To už si asi nepamatuju.
Hodně vhod mi přišly pasáže o společenským oblečení a o tom, jak se chovat v restauracích, taky jsem se z knížky učil postup při seznamování se, kdy kdo co říká a jak podat ruku... škoda je, že většina lidí to "in real life" neumí, a pak vznikají situace, kdy 3 páry lidí si podávají ruce křížem přes sebe, skáčou si do řeči, nikdo neví, koho představit jako první... výborný situace... ty miluju :D Takže bych byl rád, kdyby se to co nejvíc lidí naučilo, hlavně těch, co se vyskytujou v "lepší" společnosti, protože mi va, že já se to doma drtim, a pak tadyhle pan ředitel je upe mimo :D
Uf. Je mi líp. Dík. :-D

4 Em Zet Em Zet | Web | 24. srpna 2014 v 16:56 | Reagovat

"Ale co se děje pravidelně je to, že sedím sama a vejde starší paní/ pán, ani tbú, ani dotaz. Jako vážně? A korunu tomu nasadí ve chvíli, kdy se mě na něco zeptají a neopomenou mi tykat. Chápu, že vypadám jako náctiletá, ale ani to vám nedává právo mi tykat, protože husy jsem s váma nepásla."

Tak tahle část textu, jako kdybych psala já. Poslední dobou mě docela už dost uráží, když mi někdo úplně cizí tyká, protože ano - husy jsem s nimi nepásla. A to s tím vlakem!!!! Neřeknou ani bé a už se tam serou, co kdybych někomu místo držela? Což se může stát! Kamarádce, která nastupuje do vlaku o 3 stanice dříve než já, se to stalo několikrát - držela mi místo a někdo se tam nasral bez zeptání, zda je tam volno. Sere mě to natolik, že o tom asi napíšu článek. :-!
Přesně si pamatuju ty doby, kdy mě jako malou máma učila, že - než si někam sednu v hromadné dopravě, musím se nejprve zeptat, zda je tam volno. I kdyby bylo kupé poloprázdné, je to slušnost.
A pak někdo poučuje mou generaci, že je nevychovaná. Vole!! Jen si na to vzpomenu a jsem nasraná. :-?

5 myanmar myanmar | Web | 24. srpna 2014 v 17:04 | Reagovat

Souhlasím! Alespoň základní pravidla chování by měl dodržovat každý. A to bez ohledu na věk.

Samozřejmě že není v pořádku, když si mladík se sluchátky v uších spokojeně sedí v tramvaji, zatím co vedle něj se sotva drží na nohou devadesátiletá stařenka. Na druhou stranu ale to, že jsem mladší, neznamená, že se na  mě pravidla slušného chování nevztahují. Například když někdo nutně potřebuje jít rychleji než já, stačí říct "s dovolením" a uhnu, nemusí mě u toho odstrkovat holí, jako bych byla kus dřeva (ano, nedávnná příhoda z metra).

Optat se, zda je v kupé/na sedadle volno je také slušnost, bez ohledu na to, zda tam sedí dospělý člověk nebo náctiletý puberťák.

Ach jo.

6 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 24. srpna 2014 v 18:17 | Reagovat

Tak teraz s tebou na stopercent súhlasím! :)Niekedy mám pocit, že džentlmeni dávno vymreli a slušnosť sa stráca niekde do úzadia... takže určite tieto knihy nikomu neublížia a naopak, možno prinútia k menšiemu zamysleniu... :)

7 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 13:26 | Reagovat

Špačkova etiketa by měla bejt jako povinná četba. Vždycky mi hrozně zvedne náladu, když potkám někoho, kdo se podle ní umí chovat. Ještě že jsem si ulovila džentlmena, jinak bych už v tomhle světě byla namydlená od nošení težkých tašek. Jo a taky neumírá, když mi odsune židli, pomůže do bundy a pustí mě do dvěří, takže smrtelný to asi vážně nebude, pánové.

8 Elwin Elwin | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 19:56 | Reagovat

[1]: jo, blbej pozdrav, ale lidi toho nejsou schopní :/

[2]: tak ty slušné lidi expanduj :D protože je jich fakt nedostatek :(

[3]: :D :D :D ale to je klasika :D víš co, seznamování je noční můra :D ono to samozřejmě má svoji logiku a tak vůbec, ale je vždycky lepší se kouknout, jak na to, protože tohle je pak děsně trapný :D  :D

[4]: no však! To je prostě na takovýho facana, fakt že jo! A článek o tom napiš, ono to sice asi nebude mít moc velkej vliv, ale aspoň se ti uleví ;) :D

[5]: tyjo, ale s tímhle jsem se taky už setkala. Nechci tvrdit, že jsou všichni senioři takoví, ale někteří toho krutě zneužívají. Ono chyby jsou na obou stranách no...

[6]: :) přesně tak, nikdo netvrdí, že musí být člověk expert na etiketu, ale alespoň ta základní pravidla...

[7]: jop, ono je s podivem, že někteří to dělat můžou (vždycky mi to neskutečně zvedne náladu a připadám si pak nějak... no líp prostě) a jiní ani prd :( nenaděláš..

9 Racek Racek | 26. srpna 2014 v 13:00 | Reagovat

Teda, po přečtení titulku článku jsem nečekal tuto knížku. Palec nahoru, máš pravdu. A od Špačka jsou dobrá i videa o etiketě, kdyby se tu náhodou našel někdo, kdo méně čte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama