Den šestý - kniha, ze které je mi smutno

6. srpna 2014 v 15:30 | Elwin Smaragdová |  30denní knižní výzva
Musela jsem chvíli přemýšlet. Nejdřív mě žádná knížka nenapadala, potom jsem si na jednu vzpomněla, ale zase jsem si nebyla jistá, jestli si ji nenechám na příhodnější okamžik. Nakonec jsem se rozhodla, že ne, že ten nejlepší okamžik nadešel teď. Pojďme smutnit.


Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry
Četla jsem ji tolikrát, tolikrát jsem obracela stránku za stránkou, usmívala se a pak čím dál více s obavami blížila se ke konci, abych znovu a znovu brečela. A pak znovu, lehce naivně, koukla na nebe a hledala tu hvězdu. Malý princ, neústupný zázrak, který chce nakreslit beránka.
Pohádka pro děti, která vlastně pohádkou není a pro děti taky moc ne. O dítěti, které zase tak moc dítětem není. A o letci, který se nutně potřebuje dostat z pouště, ale nejdříve musí opravit své letadlo. Nakonec se stará o zlatovlasého prince a naslouchá jeho podivuhodnému příběhu. O růži, která je jedinečná právě tím, že je jeho růží. O lišce, která chtěla být ochočena.
Moje cesta k Malému princi byla hodně trnitá a musím říct, že jsem ho nenáviděla. Z velmi racionálních důvodů - nepochopila jsem ho a to mě vytočilo. Pak jsem ho zkusila přečíst znovu, to už jsem číst uměla, ale pořád jsem nechápala. Později, mnohem později, jsem pochopila. Nejdřívě část, pak další, až se z podivné knížky stala oblíbená, kterou čtu prakticky každý rok. A každý rok u ní brečím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 8. srpna 2014 v 19:06 | Reagovat

jo. i já brečela. poprvé jsem teda četla teprve někdy ve třinácti nebo tak, na druhou stranu chápala jsem od začátku a srdce rve pořád stejně.

2 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 9. srpna 2014 v 10:27 | Reagovat

Priznávam sa dobrovoľne, že túto klasiku som ešte v rukách nemala a nečítala som ju. Keď som bola mladšia možno preto, že som vedela, že to nie je rozprávka ako taká a teraz keď som staršia, tak som potrebovala iné príbehy a myšlienky... ale, polepším sa :)

3 Em Zet Em Zet | Web | 9. srpna 2014 v 16:17 | Reagovat

Je to docela dobrá kniha, ale myslím, že je přeceňovaná. :-D Asi bych ji dala do osmého dne tvé challenge. :-D :D
Mně je smutno už jen co se podívám na obálku Most do země Terabithie. První kniha asi, u které jsem brečela jak mimino a nemohla jsem přestat. Dodnes si pamatuju na tu půlhodinku emocí a to je to už několik let. :D

4 Dominika Dominika | Web | 12. srpna 2014 v 20:48 | Reagovat

Tú knihu som si prvýkrát prečítala keď som mala šesť rokov. Vtedy som to brala ako rozprávku, dnes ju beriem ako jednu obrovskú metaforu. Avšak, myslím, že je to  veľmi pekná kniha, ktorú si môžu prečítať aj deti, aj dospelí ľudia.
A vždy som mala najradšej to, ako opisoval obyvateľov ostatných planétok :D

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 22. srpna 2014 v 18:45 | Reagovat

A já si právě naopak myslím, že je víc pro děti, protože děti ji pochopí jinak než dospělí. Nevím jestli to pochopí správně, ale jinak a možná to tak Exúpery zamýšlel. Já nevím, rozhodně jsem ji měla v dětství radši než dnes. Dnes, jak rostu, jsem nucena ji chápat jinak a hledat to "cosi" co dospělí čtenáři v této knize hledají, co když to tam ale není?
Jo, je přeceňovaná a chválená do nebes, ale třeba takový Noční let je světu prakticky neznámý i když je z hlavy stejného člověka. Opravdu nevím. Kniha by se mi líbila víc, kdyby o ní lidé nevedli různé teorie, jak ji chápou, nechápou atd. něco tím na ni kazí.
Je to i tak trochu unikát, mohou jej číst všichni, ale nikdo jej asi nepochopí, možná to tak mělo být...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama