S dýní

5. října 2014 v 14:22 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Koukám na parapet, kde ve tmě poblikává dýně. Poprvé dýně. Vydlabaná a se svíčkou a tak vůbec, na mém parapetu. Já, která odmítám slavit podivné cizí svátky mám na parapetu dýni!!! A ten vnitřek, její vnitřnosti, ty jsem měla preventivně k obědu. Ale vážně, dýňová polívka je dobrota, doufám, že se u nás bude dělat častěji. Kdybych měla formičky na muffiny, pustím se snad i do dýňových muffinů (tedy, ne že bych je snad nevlastnila, ale momentálně jsou zapůjčeny a u kamarádky v Praze).



Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je podivné s někým vést hovor a ještě ho vidět na kameře? Tedy, je to velké plus moderních technologií, což o to a lidé, co jsou od sebe tisíce kilometrů, se tak můžou vidět. I ti, co jsou od sebe pouhých deset kilometrů, když už jsme u toho, že, Milovaný? Na druhou stranu je to zvláštní. Ten člověk je vám najednou tak blízko, na dosah ruky, ale dotknout se ho nemůžete, jediné, co tím získáte, je zapatlaný monitor a očko kamery. A to není moc plus.
Takže na sebe můžete koukat a můžete se slyšet, ano, můžete na sebe koukat při různorodých aktivitách - při jídle, čtení a pokud jste jo šáhlí, můžete koukat, jak vaše polovička spí. Ale pořád je ten druhý člověk daleko, což možná mlže rozesmutinit mnohem víc, než kdyby šlo jen o chat, bez zvuků a barev. Tím nechci říct, že nejsem ráda, že tu tahle možnost je. Jenže poslední dobou, kdy se s Milovaným nevídáme tak často, jak by se mi líbilo (a evidentně nejsem jediná, komu tahle volnost přijde už moc volná), využíváme g+ a mňaukáme na sebe virtuálně. Je to fajn, jasně že je. Ale pokaždé, když stisknu červené tlačítko ukončující hovor, je mi pak smutno. O něco více, než bylo předtím. A je jedno, jak moc logicky sama sobě vysvětlím, že bohužel, že jsem nemocná (nebo on je nemocný), že musím dělat věci do školy (nebo on musí psát bakalářku), že to nejde proto a proto, ač příčiny objektivní, nic to nemění na tom, že se stýská. A nejsem si jistá, jestli tohle virtuální povídání nečiní stesk ještě nesnesitelnějším.
Přirozeně se chce říct, že pak je tu jednoduché řešení a to tedy sejít se. Jo, jenže ono to až tak jednoduché není, vzhledem k tomu, že Milovaný bude celý tenhle akademický rok doma, protože prostě proto, zato já do školy jezdím a ač mám rozvrh jen 3 dny, tak ve čtvrtek i v pátek mám doma nějaké povinnosti, nemluvě o tom, že jezdím na jogu a pak zbývá víkend. Dva dny na to, abych přečetla všechno na další týden, dopsala poznámky a pročetla si je a abych se snad viděla s Milovaným. Jo, je to děsně jednoduchý, jako facka.
A do toho na mě mňouká z obrazovky a posílá mi pusu… :/


Svíčka v dýni zhasla, paráda. Tak teď už jen počkat, až se klobouček odtrhne a využít spodní díl jako krmítko? Protože svítící dýně v prvním patře je divná, duch mi přece nepoleze do pokoje oknem, no ne? Duch, pokud mě tedy nějaký má v plánu navštívit, bude spořádaný. Zjeví se mi, domluví si schůzku, protože chápe, že nemám toho času a pak přijde, zazvoní a vstoupí. Nevadí, že vyčká, až odemknu, to ani nemusí, bude totiž očekáván.
Stejně jako bude vždy očekáván ten mňoukající génius.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 5. října 2014 v 17:52 | Reagovat

ach drahá, ani nevieš ako to chápem... je to zázrak tieto nové technológie a možnosť byť spolu, aj keď spolu fyzicky nie ste. V každom prípade, keď už to fyzično máš, nikdy ti to tieto technológie, nech sú akokoľvek špičkové, nenahradia. A tak to chápem...
Ja mám len chat. Bez zvuku, kamery, farieb, obrazu... lebo dostať sa na obraz je zase pre druhú stranu nadľudský výkon a spraviť zo slov fyzično - asi už vo hviezdach.

PS: Tú svietiacu tekvicu by som si želala aj ja. Čoskoro bude halloween  a teším sa, ak budem mať možnosť si jednu vyrezať a vysvietiť... upokojuje to. Jak myseľ, tak na srdci...

Maj sa krásne a želám ti, aby ste sa s Milovaným čoskoro videli :*

2 Kika Kika | E-mail | Web | 5. října 2014 v 23:20 | Reagovat

Není na strašidelnou dýni moc brzy? To by snad bylo divný i v Americe touto dobou...

Jinak, jsem neskutečně ráda za to tlačítko videohovor, protože prostě miluju se na toho druhého i dívat, je to takový bonus a příjemnější (a stýkalo by se mi určitě stejně :-) )

A přeju abyste si na sebe našli co nejvíc času ;)

3 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 7. října 2014 v 11:56 | Reagovat

Dýňová polévka je fakt něco úžasnýho. Bohužel jsem jí měla zatím jen dvakrát a na svojí nenašla čas, ale řadím ji na vrchol polévkového žebříčku. :D
Já jsem teď na Erasmu a takovýhle pocity ze skypování nemám - mám jen ty dobrý, protože mi přijde, jako kdyby se mnou teď opravdu rodina byla a hlouběji to raději nerozpitvávám, páč by se mi taky mohlo udělat smutno, že jo. :D

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 10. října 2014 v 16:45 | Reagovat

Videohovory nějak nevedu a ani mě to neláká. Docela si vystačím s komunikací prostřednictvím emailu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama