Protože chodit je zdravé a moje pozadí nemusí být rovno valachu ze Štýrska, místo sezení v MHD se toulám zvolna městem. Není kam spěchat, doučování začíná až za hodinu. Rozkopávám listí v trávě a spokojeně se usmívám na občasné namalované lebky. Halloween. Nebo taky dušičky, přijde na to, kolik vám je. Každopádně dnešní počasí je úžasné. Ve vzduchu voní podzim, tlející listí, mokrá půda a tráva. Takový podzim mám ráda, ne ten upršený, který tu byl. K úsměvu mě nutí však ještě něco.
V pondělí jsme slavili. Tak trochu, vlastně hodně. Rok a půl bez jakýchkoliv zásadních sporů či hádek. Rok a půl, který sice nebyl úplně snadný, obzvlášť ze začátku, ale vydrželi jsme, my oba. Přece jenom, ani pro jednoho z nás to nebylo jednoduché, pro každého z jiných důvodů. Ale pondělí bylo dokonalé. Bez jediné chyby, když vynecháme tu, že den má jen hodin. Procházka Olomoucí, knihkupectví, hračkářství, parky, oběd, kino. A samozřejmě Milovaný, jeho dlaň v mé...
A od pondělí mám pocit, jakoby se něco změnilo. Jakoby si snad začal být více jistý tím, co ke mně cítí, jakoby snad propadl onomu podivnému citu? Kdoví. Tak jako tak, v téhle oblasti je můj život úžasný. Kdybychom se vídali více, bylo by to ještě úžasnější, ale nemůžu mít všechno, no ne? Navíc se uvidíme zítra a já se děsně těším. Kdyby nebyli doma jeho rodiče, bylo by mě slyšet až za Úzkým mořem :D jo, já vím, tohle jste nepotřebovali slyšet.
S úsměvem procházím naším malým městem, všude vidím jeho tvář, vzpomínky na chvíle, kdy jsme oněmi místy procházeli spolu, ruku v ruce. A vědomí, že brzo zase půjdeme, jistě, už brzo zase něco podnikneme, i kdyby to byla jenom návštěva čajovny. Přemýšlím nad každým okamžikem, znovu ho prožívám a jsem šťastná. Myslím na něj celou cestu městem a nakonec v obchodě přemýšlím, jestli něco nekoupit.
Někdy mě překvapuje, že se ještě neuškytal k smrti :)
(fotky zapůjčeny s laskavým souhlasem Milovaného)
Kuk | 31. října 2014 v 22:48 | 
)
krásné fotky...přeji VÁM ať to vydrží