20 + 1

16. listopadu 2014 v 14:36 | Elwin Smaragdová |  1000 věcí, co mám ráda
Trochu naivně jsem si myslela, že vymyslet aspoň stovku fajn věcí nebude problém. A protože to problém být začíná, asi začnu maličko podvádět, protože dnešek bude ve znameních konkrétních věcí.


011 - Malý princ
Koukněte, existují 3 typy lidí. Ti, co ho milují, ti, co ho nenávidí a ti, co ho nečetli. Okej, pak jsou tu ti, kterým je to jedno, ale to je taková nezajímavá kategorie. Sama patřím do té první, ač jsem ho nejdřív bytostně nenáviděla, minimálně za to, že jsem knížku nepochopila, bylo mi tehdy nějakých 6 cca. Od nenávisti je k lásce docela blízko, takže jsem po několika letech propadla kouzlo toho malého usmrkance, který chce za každou cenu beránka a ke všemu je vybíravej jak ženská. Jo, Malej princ, láska do konce života. Dokonce natolik velká, že jsem ochotná uvažovat nad diářem a hrnkem a tričkem... a hodinkama... prostě magor.

012 - Tracyho tygr
Někdy si říkám, že je to menší zázrak. Knížku jsem přečetla a ani neměla chuť ji roztrhat hned poté, co jsem zjistila jméno hlavní ženské hrdinky. Nenesu to moc dobře, když mám číst o někom stejného jména, navíc v názvu knížky tygr, to je kombinace vedoucí obvykle k nenávisti 5. stupně. Ale tady to tak nebylo. Jednak jsem četla výborný překlad, druhak je to takové roztomilé a Tygr obsadil první místo v žebříčku vytoužených domácích mazlíků. Když byl navíc ke všemu ještě láska, nelze ho odmítnout :)

013 - postel
Vážení, postel je božská! Je to ten nejlepší vynález. Není nad ni a tak vůbec. Natáhnout se po náročné dni do úžasné postýlky, zachumlat se do peřiny a jen spokojeně existovat s vědomím, že jste v bezpečí, protože jste v posteli a to znamená, že na vás záporáci nesmí. Postel vám dovolí zapomenout na všechno, i na to, že jste se dneska docela přežrali a stoupnout ráno na váhu nebude úplně pěkný. A pokud v té postýlce nejste sami, je to ještě o level lepší. Osobně jsem vděčná za přítomnost Milovaného, protože je mi permanentně zima a on tak krásně hřeje.. No to je jedno, prostě postel je skvělá, myslím, že ji víc obhajovat nemusím.

014 - oříšky
Fakt nevím, co na nich vidím a proč mi tak děsně chutanj. Ale faktem je, že je miluju, prakticky ve všech podobách. Je mi jedno, jestli je dostanu ve stavu přírodním, obalené v čokoládě, skořici či jogurtu, nedejbože v kafi. Všechno je vítáno a vše je konzumováno s nadšením a blaženým výrazem. Protože oříšky jsou skvělý. Jsou zdravý a tak vůbec. Jo, jasně, moje zubařka má pindy, že kvůli některým zbytkům svých zadních klů bych je požírat neměla a když, tak na vlastní nebezpečí. Na druhou stranu, když něco milujete, není co řešit, Kofola to aspoň tvrdí a tvrdí to už několik desítek let, tak má snad pravdu.

015 - dýně
Tohle je v mým životě celkem novinka, jsem opožděná oproti zbytku civilizace, každopádně dýni jsem měla poprvé letos. Jsem přirozeně nadšená. Jak z polívky, kterou jsme s mamkou jedly po litrech, tak z koláče. A protože jsem v milované Olomouci objevila kavárnu, kde ještě stále dělají kafe s dýňovou příchutí, doufám, že ani tahle variante nezklame. I dýňový semínka jsou super, krom toho, že jsou zdravý. Co se vydlabaný dýně týče, je mi to tak nějak jedno. Spíš se mi líbí na polích, kde je jich moc a tak krásně září v tom podzimním šeru.

016 - Doctor Who
Než jsem mu propadla, nechutně dlouho to trvalo. Naše láska je celkem čerstvá, jedná se o rok a kousíček, ale je to velmi vášnivé, to mi věřte. Nejdřív jsem se totiž nemohla dostat přes Ecclestona. Děsil mě. Jako vážně, ten chlap je šílenec a kouká mu to z očí. Ne, jemu to ječí z očí. Takže jsem si jen pomyslela, že ty lidi jsou magoři a že můj život je fajn i bez tohohle seriálu. Jenže pak jsem náhodou nějak zapla telku a byl tam Matt. Okej, tak přesně takhle vypadá láska na první pohled. Když jsem zjistila, že koukám na Doctora, trochu to otřáslo mým vesmírem. Dokoukala jsem Matta a zjistila, že mám problém, tak trochu, protože spoustu věcí nevím a neznám a nechápu, no tentokrát nebylo překážkou vůbec nic a já dokoukala to, co mi chybělo z nových sérií. A přišla na chuť i Davidovi :D
Mimochodem Capaldi - je skvělej!

017 - kavárny
Když tam přijdete, ucítíte vůni kávy. A když se dostanete ještě blíž, zjistíte, že tady mají nejenom hektolitry úžasný kávy, ale i dobroty koláčových tvarů a barev. Takže se hezky usadíte, projdete si peklem výběru a pak už jen užíváte dokonalou atmosféru a dobroty. Jo, kavárny mají svoje kouzlo a ještě větší, když v nich jste jen vy s vaší drahou polovičkou, máte klid, neřešíte nic závažného, prostě jen vychutnáváte život v další jeho obměně.
Taky je neuvěřitelně fajn, že vám kafe a výborný kafe mimochodem udělá někdo jinej, donese vám ho až pod nos a ještě nějakej ten dortík nad kterým jste necedili krev vy, anóbrž někdo, kdo to umí. A nakonec ani nemusíte mít nádobí. Kavárny jsou jednoduše boží.

018 - vzduch po dešti
Ne že bych snad byla milovnicí deště, nikdy jsem ho moc nemusela, protože nesnáším nosení deštníku a to, jak pak ten mokrej krám nemáte kam dát a všude vám kape. Co je ale na dešti úžasný, je vůně vzduchu po něm. V létě se pak dá vyjít ven a vy cítíe na kůži teplo a vlhko, krásně se dýchá a celej svět je najednou o něco míň zaprášenej. Na podzim zase vynikne vůně tlejícího listí, kmeny zčernají a na zemi září spadaná barevná záplava. Navíc to zároveň i znamená, že venku nepotkáte moc lidí, obzvlášť po podzimním dešti, takže si prohcázku užijete víc, mnohem víc, než když míjíte stovky maminek s kočárky nebo pejskaře a jejich nezkrocené mazlíčky, kteří nemají na práci nic lepšího, než na vás skočit a otřít si o vás pracičky. Fakt boží :D

019 - pečení
Nejsem žádný expert, moje výtvory rozhodně nejsou fotogenické, ale co rozhodně jsou - poživatelné. Až na několik výjimek se po všem zaprášilo, což je snad to nejlepší, co může člověka potkat. Baví mě chystat suroviny, pečlivě je odvažovat, sledovat, jak se z jednotlivých komponent mým přičiněním stává něco jiného a nakonec se nechat omámit vůní linoucí se z trouby. Chvilka napětí, jestli to bude dobré a pak už jen to blaho.
Ta radost, když něco zkouším prvně a ono to vyjde. Čokoládová ganache například. Nezapomenu na moje nadšení, když jsem ji prvně vyrobila a potřela s ní dort. Na nadšení, jak krásně to vypadá, jak dokonale a hlavně na překvapení, jak děsně dobrej dort vznikl. Nebo cupcakes, které jsou prostě sázka na jistotu, navíc můžou bejt dokonale barevný a veselý. Jo, píct mě baví.

020 - přihlášky v LK
Pindám na ně, jednou za čas se prostě neovládnu a nadávám jak špaček. Že tamhle někdo nevyplnil přihlášku dobře, že si tamta dělá, co chce a je drzá, nebo že tenhle píše fakt strašně a odmítá si to připustit. Jasně, to všechno mě sice štve, ale zároveň to má i druhou stranu. Každá nová přihláška znamená, že pořád existuje ještě někdo, kdo svůj volný čas tráví mezi knížkami a snaží se vytvořit svět vlastní. A to je přece super. Koukněte se na to, co potkáváte na ulici. Kluci, co už moc jako kluci nevypadají, slečny, které si na obličej malují umělecké dílo a vy se děsíte okamžiku, kdy sáhnou po odličovadle. Pak je každá přihláška nadějí, že svět ještě není příliš v háji a že jsou tu stále lidi, kteří nejsou úplně zdegenerovaní módou a povrchností.

Plus trocha negativ - vybitá baterka
Ale tohle je fakt děsně nechutný a zlý zákeřný. Koupíte si mobil, kterej je údajně děsně chytrej a možná je i chytřejší než vy, protože přece jenom, on se synchronizuje s googlem, kterej ví úplně všechno. Jasně, takže vy díky němu možná budete chytřejší, ale vono prd, protože co? Baterka toho super smááárt křápu vydrží den, když to jde dobře, spíš míň, protože tadyhle vám píše někdo na fb, tuhle zase novej post na tumblr, tady pípa g+ a už to jede, už to frčí, do toho se hlásí Pou, že chce nakrmit/spát/hrát si/umejt a vaše baterka je mrtvá do hodiny. To je prostě děsný. A to jsme ještě ani neposlali smsku nebo nezavolali. Takže člověk sebou pak tahá nabíječku, aby se u každé díry mohl nacucat a doufá, že přežije další den.
Jestli nám nebylo líp bez těch chytrejch věcí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 16. listopadu 2014 v 15:32 | Reagovat

Ano, to jsou fajn věci. Ohledně Exyperyho (asi to píšu blb, ale nechce se mi to hledat)  Malý princ je opravdu milá knížka, ale četla jsi od něj i něco jiného (Noční let? Citadelu?)?
A já mám vybitou baterku sakra ráda, tedy ne, když se mi mobil vybije v cizí zemi bez možnosti dobít ^^", no ano je to potom sranda, ale pocit, že jsi na chvilku mimo něčí ruku je opravdu fajn, navíc je člověk opravdu pro své okolí špatně zastižitelný a tudíž... někdy to má opravdu své kouzlo nebýt vždy po ruce, na příjmu :-D

2 Kika Kika | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 16:41 | Reagovat

:D Tak musím říct, že jsem taky patřila do druhé skupiny u Malého prince, než jsem pochopila že ta knížka není absolutně pro děti a když jsem si ji později přečetla, tak jsem byla nadšená :-)

A miluju to tady - vždy dojde téma na kafe. Příště si ho při čtení Tvého článku nezapomenu připravit ;)

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 17:57 | Reagovat

[1]: nečetla, pořád si říkám, že přečtu a zůstává jen u říkání :D klasika prostě :)

hej tak na to stačí vypnout mobil :D mám celkem silnou vůli a pak je klid :D ale vím, jak to myslíš, někdy je to vážně potřeba :)

[2]: že jo? :D akorát je spousta lidí, kteří ti tvrdí, že je pro všechny věkové skupiny... nevím no, jako dítě jsem ji nesnášela, ale tak třeba jsou dnešní děti vyspělejší...?
jééé, děkuju, jsem ráda, že se tu líbí :) takže do příštího článku nezapomenu zmínit kafe :D ;)

4 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 17. listopadu 2014 v 15:55 | Reagovat

joooj, ja som sa normálne bavila.. ešte si musím prečítať ten prvý diel, lebo som akosi začala od konca (detail), ale bavilo ma to... mám rovnaké pocity ako ty, keď sa ocitnem v posteli, či v kaviarni. ľúbim rovnako orechy, akurát tie tekvicové semiačka až tak často nemusím... doctora som ešte nevidela, malého princa beriem v úplnej pohode a včera som dokonca bola vonku s jedným kamošom totálne bez maskary, makeupu a  krásneho oblečenia... no áno, vitaj prirodzenosť a zvlášť je to už trúfalosť a menší risk, po tej 25tke... :D v každom prípade, bavila som sa a teším sa na ďalšie pokračovanie... a inak, ešte aby som nezabudla. Rovnako neznášam ten pocit vybitej baterky. Vtedy mám chuť ozaj hodiť svoj telefón kde si do aleluja a tváriť sa, že ho aspoň hodinu nepotrebujem... :/ :D

5 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 18. listopadu 2014 v 9:36 | Reagovat

011 - Miluji Malého prince, miluji Exupéryho, největší láska! ♥
014 - *Přikyvuje a křoupe do toho mandle.*
015 - A v Bubble Tea obchůdku ve městě měli i dýňové, z domácího sirupu, moc ňam ňam. :3
017 - V té na Žižkově náměstí? Příští týden se tam chystám na perníkové kafe, jsem zvědavá, jaké bude.
019 - Perníííčkyy! Muffiny! Linecké! Sušenky! Bramboryyy... eh, to je zase jiný příběh. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama