Milý deníčku

29. listopadu 2014 v 19:55 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
(Varování: pokud nechcete, aby vás při čtení následujících řádků bolely zuby, nečtěte je. Budu nechutně sladká.)


Milý deníčku,

je zvláštní, když se to, o čem člověk sní, stane skutečností. Nutno podotknout, že mi to nějak enormně nevadí, ale šokovalo mě to. Co ti budu vykládat, dnešní rodinná oslava stála za to. Ač jsem byla pro všechny cizí (a pro jednoho stupidního informatika dokonce i stupidní od pohledu), přijali mě prakticky okamžitě mezi sebe, což bylo nesmírně milé a taky trochu děsivé. Dobře, já vím, hele, koukni, rozhodně chci strávit s Dráčkem zbytek svýho života, mít s ním spoustu sexu, svatbu, pak dalších deset spoust (aspoň) sexu a nějaký ty děti a kočky. Ale je to trochu děsivý, když se tě zeptají, kdy se vezmete. Nebyla jsem třeskutě originální a zamumlala něco o tom, že tak třeba za 10 let, haha?

Ale teď vážně, dneska.. poprvé mi to řekl, poprvé to myslel vážně a nebál se toho, poprvé věděl, co ta slova znamenají a co sebou nesou, jaké následky mají. Poprvé mi řekl, že mě miluje. Ach můj bože, vážně je mi 23, fakt, přísahám, ale v tuhhle chvíli je mi tak 15 a slintám nad svým klukem. No co, jsou i horší věci, ne? Dobře, takže, vraťme se k tomu napětí, kdy mi venku, na zápraží, v tý nechutný kose, která dneska byla, řekl, že mě miluje. A taky mě oslovil miláčku. Teda, o tomhle okamžiku jsem snila nechutně dlouho, řekla bych, že od chvíle, kdy jsem mu dala porpvé tu trapnou pusu na tvář, za záchranu mýho zmatenýho života. Ale prostě! Chápeš to? Můj Dráček, Dráček, kterej si žije ve svým světě obehnaným ne jednou, ale milionem vysokých zdí, se rozhodl, že mě pustí do své pevnosti. Že se přestane bránit očividnému.

Malé intermezzo: děkuji tímto Christopheru Nolanovi a Hansi Zimmerovi, protože při poslechu Interstellar si to uvědomil. Díky, pánové, vážně díky. Až se jednou naučím anglicky, pošlu vám děkovný dopis. Fakt, tohle máte u mě!

A prostě, sakra, když se mě stupidní sestra geniálního otce mého geniálního muže zeptala, co že to studuju a co že ze mě bude a pak jsme se k tomu maličko vrátili při obědě a ten doprdele-dementní-informatik se zeptal, jestli už mám vyplněnou přihlášku do MC, Dráček se mě zastal, teda, ne že by to bylo nutné, ale udělal to a vlastně to tak očividně udělal poprvé a bylo to, bože, připadala jsem si tak skvěle. Vážně. Asi už prostě patřím k těm nevyrovnaným ženám, které chtějí být svými partnery hýčkány a v posteli podmaněny.

Protože prostě miluju, když se nade mnou sklání, jeho dlouhé hebké vlasy vytváří oponu a jeho oči, ach, jeho oči... můj milovaný Dráček, můj Milovaný, mých padesát odstínů chladu. Roztál a nechal se milovat.

Jo, deníčku, dnešek patří k těm nejlepším dnům v mým zmateným životě!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lany Lany | Web | 29. listopadu 2014 v 20:36 | Reagovat

Váu, tak to je krásne :-) Gratulujem a prajem vám veľa šťastia ;-) Dúfam, že ti to vyjde.

2 stuprum stuprum | Web | 29. listopadu 2014 v 22:51 | Reagovat

Jsi na draky, to tě šlechtí. :)

3 Cleo Cleo | Web | 29. listopadu 2014 v 22:52 | Reagovat

Tak to gratuluju. :)

4 Nettie Nettie | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 23:17 | Reagovat

Tak to je doopravdy sladký :) Moc vám to přeju (přes to, že tě neznám :) ) Za chvíli před tebou v chladu klekne a pronese tu slavnou větu :) dej potom vědět :D ;) :*

5 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 12:44 | Reagovat

ON má dlouhý vlasy?! Sakra, to tomuhle vyznání dává jinej rozměr! Lepší!:D
A ten informatik je fakt kus vola..

6 Elwin Elwin | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 13:59 | Reagovat

[1]: děkuju moc a doufám, že tě po přečtení nebolely zoubky :D ;)

[2]: díky! ;)

[4]: jej, tak to doufám, že se jen tak nestane :D ne, že bych nechtěla, ale na to máme fakt dost času, víš jak :D

[5]: má, má je úplně úžasně dlouhý, hustý, jemný a bacha na to - lehce zvlněný! prostě awwww <3
jo, jo, přsně tak :D díky :D

7 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 30. listopadu 2014 v 21:58 | Reagovat

:) :) zlatíčko, ja ti to len a len prajem. Táááák veľmi moc. Ten pocit šťastia je k nezaplateniu, však? Len si ho vychutnávaj a užívaj... stále. A či ma boleli zuby? :D Ani najmenej. Ja takéto sladké vyznania môžem. Láska je krásna, tak prečo sa o ňu a o to šťastie aj s druhými nepodeliť? :) Krásny večer ti prajem a aj krásne dni :* :*

8 Kika Kika | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 23:55 | Reagovat

nevím proč jsem si to četla, když tam bylo jasné varování! Brečím - a taky jako patnáctiletá holka, ale moc Ti to přeju a jsem ráda, že prožíváš svou pohádku...

9 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 1. prosince 2014 v 16:53 | Reagovat

Ňach ňach. A pak že láska kvete hlavně na jaře... Kdepak, každá chvíle je ta pravá. :3

10 Elwin Elwin | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 17:13 | Reagovat

[7]: děkuju strašně moc, má drahá :* a jsem ráda, že tě zoubky nebolely ;)
poklidný týden a pokud i u vás začalo pršet a mrznout zároveň, opatrně na zlomeniny :)

[8]: ach, Kiko :( *objímá a podává hrnek výborné kávy*

[9]: no že jo? :D my kvetem i v zimě, zimním mrazovým květem :D

11 Sugr Sugr | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 18:37 | Reagovat

Zub mě bolí už asi měsíc. Zubařka tam nic nenašla, takže bolí dál. Přesto, po přečtení tvého článku bolí míň! ;-)
Jen se mi tlačí ven nějak slzička z oka, asi to bude tím psím počasím venku! :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama