O konvicích a popcornu

12. listopadu 2014 v 19:13 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Ten den jsem jednoduše neměla štěstí, ráno se mi podařilo rozbít skleněnou konvici a večer v mikrovlnce přismahnout popcorn. Jako na potvoru se další den ráno vraceli rodiče z dovolené, celých 14 dní bez jediné katastrofy, no vybrat jsem si to zjevně musela. A protože toho bylo moc na nebohou devatenáctiletou osůbku, musela se svěřit. Kamarádka byla daleko, zato internet poblíž. A tak si tahle osůbka založila blog.


O rozbité konvici byl mimochodem první článek, ale tady ho nehledejte. Tehdy jsem ani neměla počítač a všechny články jsem psala na svém zastaralém LG (KP 501 Cookie, kdyby to někoho moc zajímalo). Neměla jsem vůbec představu, jak dlouho mi blog vydrží, ani jsem nepřemýšlela nad tím, jestli budou někoho moje žvásty zajímat. Jenže zajímaly. Překvapivě se objevilo několik čtenářů a mě to začalo bavit. Aniž bych komentovala jiné blogy, pár lidí ke mně chodilo a stačilo to. Stačí to i dnes, ono co víc si přát, než pár věrných, co si všechno přečtou a zanechají komentář.

Jo, přesně tak vypadaly moje blogové začátky. Protože mi Milovaný před zrušením starého blogu všechny články stáhl, můžu si je stále číst. Někdy samu sebe pobavím. To když jsem psala o tom, jak mamka dělala svíčkovou a chtěla po mně, abych jí našla ve složce recept. Prý se měl jmenovat "svíčková podle Mirky", jak je mým dobrý zvykem, recept jsem přešla a hlásila, že tam není. Mamka otočila několik stran a měla ho, jenže háček byl v tom, že to nebyla svíčková podle Mirky, ale podle Daniely. Ta za to všechno mohla, přesně vona a nikdo jinej. A mohla i za to, že svíčková chutnala na první pokus děsně octově. Podtóny octa a cukru.

Když jsem se přesídlila jsem, byl to nový začátek, ale už jsem věděla, nebo si to alespoň myslela, jak to v blogovém světě chodí. Věděla jsem prd a stejný prd vím dneska. Podstatný ale je, že se tu v těhle vodách potuluju už 5. rokem, vlastně celou vysokou. Začala jsem blogovat o dost později, než se nosí, ale možná je to dobře. Kdoví. Rozhodně jsem ale nikoho neotravovala pitomými komentáři typu "AhojQuII, máš Supeeer blogííísek, koukni ke mě!" Fakt ne, lidi a hele, šlo to!

Jo, blog je fajn, stane se z toho určitá závislost a je těžké s tím přestat. Obzvlášť, když se opravdu najde pár lidí, co vás čte :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 12. listopadu 2014 v 19:36 | Reagovat

To víš, že si to lidi čtou. Zabloudila jsem a přečetla si o tvých začátcích. ;-)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 20:05 | Reagovat

Já tě nečtu - já tě "žeru" od samého počátku! :-D

3 Janča Janča | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 20:13 | Reagovat

Tohle představení tvého blogování má aspoň trochu nápad, na rozdíl od ostatních a strašně skvěle se to čte! :D Píšeš moc hezky a i to písmo a podklad jsou čtivé. Nemůžu než chválit. Taky jsem začala blogovat na ty ostatní docela pozdě (asi v 16), ale na tebe ještě teda nemám, no. :D A jsem taky ráda, že jsem se alespoň vyvarovala ještě horším začátkům než u mě doopravdy jsou.

4 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 12. listopadu 2014 v 20:16 | Reagovat

Hezky napsané. Jo zrovna dnes jsem zase narazil někde na komentář jako "Hezký článek, mucqqque." :-? Jinak souhlasím s tebou s tím, že blog je jakousi drogou. Už jsem jednou (před pár lety) chtěl končit a ejhle.. vydrželo mi to půl asi jen roku. Teď už bych nemohl bez blogu být.

5 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 17. listopadu 2014 v 15:40 | Reagovat

tak s týmto tvojim tvrdením sa celá stotožňujem. Keď som raz prišla na to, aké je úžasné niečo napísať a ešte tým aj niekoho potešiť, tak áno... je to pekná závislosť. Som zástanca aj toho, že niekedy menej je viac a vždy si treba vážiť to, čo sa ti dostáva... som rada, že som natrafila na ešte tvoj starý blog a že mám možnosť čítať a spoznávať ťa cez tento nový... :) si úžasná osôbka :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama