O nesmrtelnosti pozitivního chrousta

5. listopadu 2014 v 21:39 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Nejraději bych si stěžovala, ale negativních emocí je všude bambilion, takže nemá smysl přidávat další výplody. Sice na mě blížící se úplněk nepůsobí dvakrát dobře, jsem podrážděná a moje trpělivost s čímkoliv (plnícím perem počínaje, přes zacuchané vlasy a neschopností najít vhodný kus oblečení konče) je prakticky nulová. Na druhou stranu se nic hrozného neděje. S Milovaným se chystáme v sobotu na Interstellar, včera jsem si koupila knížku a dneska lak na nehty. Mimochodem, v poslední době nechutně utrácím, sice na to finance jsou, ale je to nechutné a pobuřující. Tak jen doufám, že mě tahle rozhazovací mánie přejde co nejdříve. Jo, udělat si radost je občas potřeba, ale rozhodně ne každej den, to je trochu častější občas.


Dneska jsem to málem zalomila na přednášce, byly jsme tam 4 a vyučující dál vytrvale kuňkala před tabulí. Prvních 15 vteřin jsem si psala poznámky, pak jsem papír využila k čmárání. A po asi 5 minutách jsem začala pravidelně kontrolovat všechny hodiny ve svém okolí, jestli se náhodou nezastavily, čas se totiž ukrutně vlekl. Ne že by snad sociolingvistika nebyla zajímavá, je, ale i sebezajímavější věc se může stát nudou k uzoufání. Jedno pozitivum by tu ale bylo - za 6 týdnů je zápočťák.
Což je mimochodem pozitivum velmi šibeniční, ale to je jedno, protože minimálně jedna zkouška mě čeká 28. listopadu a podklady k ní jsem ještě ani neviděla. A to nemluvím o tom, že ten samý den bych si mohla ráno zaběhnout napsat literární esej a splnit si (v případě úspěšně sesmolených blábolů) tak další povinnou věc. Ne, nemluvím o tom, jenom to píšu - a to je rozdíl! Cha!

Dobře, konec negativ. Když Kika nadávala nad negativními články a samým stěžování, napadlo mě, že bych oživila dávno zapomenutý projekt 1000 věcí, které miluju. Jenže tisícovka mě děsí. Taková stovka je mnohem přátelštější. Navíc bych mohla do každého článku sesmolit vždycky deset věcí a nezaplácávala bych blog příliš. A upoutávací sklo. No jo, uvidíme, co z toho bude, ale už teď mi v hlavě haraší věci, který mám ráda a který mi dělaj dobře.

Mimochodem, neskutečně mě fascinují slečny s nohama jako párátka. Víte, takové ty, co vypadají jako panenky, chodí jemně nalíčené, krásně oblečené a rozhodně nepřijdou na přednášku zpocené jako prase (narozdíl od někoho, kdo v rámci boje proti pozadí štýrských valachů prchá ze zpožděných vlaků). Jak to sakra dělají? A teď nemyslím to líčení a oblíkání, fascinují mě ty nohy a nepocení se. Lidi, jak to děláte, že se nepotíte? Ne, fakt, tohle je druhé největší tajemnství v dějinách lidstva, hned po Doctorově jménu. Aspoň pro mě. Je v tom určitě makie, já to vím, ale pro případ, že by nebyla, se ptám. Znáte to, jeden nikdy neví... a ano, máte správný pocit, že si protiřečím.

Jo a vůbec! Nestihla jsem si dát dýňový kafe, což mě trochu prudí. Trochu dost, kdyby to náhodou někoho zajímalo.


kocour Milovaného, Jaime zvaný Ty-kurvo-zrzavá (chtěla bych bejt kočka, ležet, válet se, spát a tak)
jo a fotka je taky Milovaného
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 23:09 | Reagovat

Ta kočičí fotka je víc než boží!
Jako to pocení by mě taky zajímalo, jak je možný, že já vždycky na přednášky dosupím "lehce narůžovělá" (červená jak pablb) a opocená? Přijdu si pak vždycky jak nějaký čuně.. :D
A prosím tě, co se bere na sociolingvistice? Sama jsem si protrpěla hodiny lingvistiky, tak mě zajímá, o čem je tohle. :)

2 todanis todanis | Web | 5. listopadu 2014 v 23:13 | Reagovat

Chce to nestresovat se, ale neznám člověka co by se nepotil. Já jsme třeba dost cítit když se zpotím a tak tomu zabraňuju sundáním jedné vrstvy oblečení, vždy jsem se dostal max na tílko, takže v klidu :D

3 Teeda Teeda | Web | 5. listopadu 2014 v 23:40 | Reagovat

Zachovat klid. Nespěchat. To si myslím já. :)

4 Znovuzrozený Znovuzrozený | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 10:43 | Reagovat

Interstellar *_* ten bych chtěl taky vidět co nejdřív, protože Nolan je bůh. A pořád myslím, že lidi víc zabaví nasračlánky, než něco sluníčkového, i když v obojím se dokážou najít. Ale přecejen pro jedince je příjemnější se trochu vypapiňákovat [upustit páru]. Teda aspoň u té většiny, co znám.

5 Elwin Elwin | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 21:41 | Reagovat

[1]: jo, taky si tak připadám, jsem ráda, že v tom nejsem sama hele :D
no, hele, skripta říkají, že je se zabývá vztahy mezi jazykem a sociálními strukturami. Takže, to, co si pamatuju z přednášek je, že třeba děti z různejch sociálních skupin mluvili/mluví jinak, ale není to tak, že by neznali všichni stejný výrazy, jenom ti malí vychcaní caparti používají to, co se hodí :D a tak. Je to docela zajímavý, jenom nudně podávaný :/

[2]: striptýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýz :D jo, jako to dělám taky, ale to už jsou ty další vrstvy totálně mokrý, víš co :D

[3]: ale máš pravdu, to je to nejhorší. Jakmile nespěchám, ujdu tu samou trasu nejen stejně rychle, ale ani se nezapotím, jenže jak vím, že škola honem honem, tak je to v kopru...

[4]: no, jsem na to zvědavá :D
hele, dneska jsem nad tím přemějšlela a asi to bude vyvážený trochu, uvidíme :D každopádně díky za názor ;)

6 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 6. listopadu 2014 v 22:48 | Reagovat

kočička je roztomilá :) :) :) celkovo tie zvieratá (ak sa nachádzajú v tých správnych rukách) majú šťastný život! :) U nich negativizmus ani nie je... alebo keď je, tak len na mini chvíľku.
Mňa táto podobná únava dohnala do postele so zápalenými dutinami, seknutými a zapálenými krížami a predpísanými antibiotikami, ktoré zaberajú veeeľmi pomaly... minulý mesiac bol ťažký. :/ Dávaj na seba pozor a ponáhľaj sa pomaly... :) hlavne maj krásne dni :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama