Trocha sebelítosti není nikdy na škodu

4. prosince 2014 v 20:20 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Tedy velmi relativně, není na škodu, ale v tuhle chvíli jsem nevyrovnaná hysterická žena, takže se musím někde vybít. Nebo spíš vyblít a provést trochu toho sebemrskačství, akorát bez sexy latexu.


Měla jsem celkem poklidný týden, kdy se škola konala jen v pondělí. Jsem z Přerova a dostat se tak do školy v Olomouci se stalo něčím natolik nereálným, že jsem psala omluvné maily. Někteří odepsali vstřícně, jiní mi snad ani nevěřili, ale to je jedno. Jeden den školy, 4 dny volna plus víkend. Můj milý samozřejmě chtěl, abych se v průběhu týdne ukázala. A já ho - jako ostatně obvykle - zklamala. S douškou, že dorazím v sobotu, ale jako již tradičně, odpoledne. Což se milý dozvěděl až dnes.

Odpoledne jsem vyrazila do města a na poslední chvíli kupovala nějaké drobnosti na Mikuláše. Těšila se, jak dotyčným udělám radost, protože v balíčcích jsou nejen sladkosti, ale i věcné maličkosti. Když jsem celá nadšená dorazila domů, psala jsem si s milým a nakonec zapla kameru, přece jen, v písmenkách zanikne ledacos. A začalo se mi stýskat, moc, i kdyby jen proto, že hladina hormonů si dělá, co chce, chvíli je to perfektní vlna a chvíli ticho po pěšině. A pak se milý zeptal, kdy přijedu. A kdy se uvidíme po téhle sobotě a kdy mi bude moct dát dárky k narozeninám a co Vánoce a... a...
Jenže to by nebylo to nejhorší. Po půl hodině povídání jsem musela jít, blížil se čas mamčina návratu z práce a já na ni vždycky čekám, povídáme si, co která celý den dělala a tak. Musela jsem se rozloučit a v tu chvíli mi bylo jasné, že jsem to totálně pokazila. Milý si sice dělal legraci, ale.. ale teď mě čekala zpráva a mně vyhrkly slzy.

Mám pocit, jakoby dárky, které pro něj mám, byly odpustky. Jako bych jediným kliknutím zničila všechno, protože se nevídáme tak často, jako dřív. A ne, není to proto, že bych svého milého už neměla tak moc ráda, jako před měsícem, spíš naopak. Jen si teď připadám hrozně, nejsem s ním, když mě potřebuje, nejsem s ním skoro vůbec, no hlavně že pro něj mám dárky na Mikuláše, to je fakt super.

Mrzí mě to, strašně moc. A nevím, jak z toho ven. Tak jen v dlani drtím prstýnek, který mi vyrobil a chci napravit, co se jak mávnutím hůlky černokněžníka proměnilo ve zlý sen.

(tumblr.com)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. prosince 2014 v 21:48 | Reagovat

Já si myslím, že se to určitě nějak vyřeší, ono jak někoho dělí dálka, je to těžší, ale já se ohledně toho nemůžu vymlouvat na nic, protože toho svého vídávám denně a prostě se stane, že se jen tak mihneme a stihneme si jen na sebe zamávat, což je fakt smutný. Těšila bych se na vánoční prázdniny, protože to stresování alespoň trochu přejde. Někdy je to fakt těžký :D

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 21:51 | Reagovat

[1]: Děkuju, nejhorší je, že nás dělí pár kilometrů, milý bydlí kousíček od města, o to je to horší... :( jo, vánoční prázdniny, snad jo.
Ještě jednou děkuju :)

3 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 22:03 | Reagovat

Taky to máme od sebe s přítelem celkem dálku, ale to přece není ve vztahu překážkou. Právě naopak. Víc se na sebe těšíte a dokážete si užít každou společnou chvilku ;) Hlavu vzhůru, bude líp :))

4 Kika Kika | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 10:38 | Reagovat

chtěla bych Ti napsat, abys byla s ním, dokud to jde a užívala si každou minutu co jste spolu (ale to protože jsem teď strašně nešťastná a strašně sama :-) ) Ale vím, že to je spíš o tom, že nestíháš... Kéž by den měl alespoň 40 hodin, že? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama