Březen 2015

Po drátech

31. března 2015 v 21:48 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Déšť šumí, kapky bubnují tajná poselství a smývají ze světa smutek. Vlak vrní a po drátech posílá polibky. Jako by tvořily vlastní nebe, jako by mohly zadržet těžké mraky plné vody. Šeptají si o vločkách a větru, který je tak náhle přepadl a nenechá je na pokoji. Zmítá jimi a posílá vlastní zprávy, vecpal se do nich a stále si mele svou.

Jako počasí

30. března 2015 v 17:37 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Nevím, co to příroda nacvičuje, jestli už chystá sestavu na duben, protože tohle počasí je absolutně šílené. Chvíli svítí sluníčko, následuje slejvák kombinovaný s vichřicí, protože přece bez větru je děšť ohromná nuda a to by jeden ještě mohl uživit i deštník. A to přeci nejde. Když by se ale jeden měl řídit tím, co vidí na ulici, tak dnes bylo aspoň 20°C a vyloženě slunečno, jen a pouze. Ale tak moje rýma to nebude, proč se tím trápit. Co už by mě trápit mohlo, je moje nálada.

Co je to láska

28. března 2015 v 19:19 | Elwin Smaragdová |  Knižní výzva 2015
Jsou nemoci, se kterými se pojí více mýtu než pravdy a pak je pro nemocné jednodušší svému okolí neříkat, že právě takovou nemocí trpí. Jednou z nich je i epilepsie. Roland proto neznámým lidem nesděluje, že je epileptik, jsou však chvíle, kdy musí s pravdou ven, jako například v letadle. Ale díky lékům prožil 10 úžasných let bez jediného záchvatu. 10 let klidu díky chemii.

Dospěly jsme

24. března 2015 v 11:17 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Jsou setkání, na která se člověk těší a ač se s dotyčními vídá minimálně, o to příjemnější pak společně strávené chvíle jsou. Něco takového jsem si užívala včera odpoledne a v podvečer, kdy jsme se zase po dlouhé době sešly s kamarádkami, jako před lety a povídaly si. Sice s předsevzetím, že školu z konverzace vynecháme, ale nakonec došlo na všechno.

Příliš rozněžnělá

16. března 2015 v 10:00 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Ani nevím, jak se to stalo, ale rozhodně to tu je. Jsem přecitlivělá a celá jako z porcelánu, lecjaký obrázek mi vžene slzy do očí a představy mého milého tomu napomáhají také. Když se ráno probudím a ještě se zavřenýma očima zůstávám ležet, vychutnávám si teplo postele a představu, že mě kolem pasu svírají jeho ruce, že je tu se mnou, hřeje a jeho vůně mě provází. Představuju si, jak se na něj dívám, jeho řasy vrhají drobné stíny, oči jsou schované a rty se ani nepohnou. Občas jeho tělem projede křeč, občas něco zašeptá, ale spíše leží klidně a já si tak můžu vychutnávat pohled na tvář milovaného člověka. A slzy tečou.

Co (ne)napsat do přihlášky LK III.

15. března 2015 v 18:15 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Ano, opravdu dlouho to tu nebylo, naposledy v červnu 2014 a musíte uznat, že jsem to vydržela skoro rok. Takže se na to znovu koukneme, evidentně jsou některé body přihlášky natolik zákeřné, že je nelze vyplnit správně. První a druhý díl, pokud teda máte chuť a žaludek, si klidně přečtěte. Anebo víte co? Budu inovativní. Neklikejte na ty odkazy! JE TO ZLO!!!

Jíst, meditovat, milovat

12. března 2015 v 20:07 | Elwin Smaragdová |  Knižní výzva 2015
Každý člověk občas prožije něco, co ho hluboce poznamená, co mu snad i vezme chuť žít. A někteří mají tu smůlu, že se do podobných situací dostanou sami, svými předem promyšlenými rozhodnutími, která se od nich očekávají a oni je tak nějak chtějí. Minimálně je učiní, aby splnili své povinnosti. Čas od času pak přijde rozčarování, nespokojenost a sen se roztříští na milion malých koušků, které se zažerávají do nohou.

Stalo se to

5. března 2015 v 20:33 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Už tehdy, když jsem svoje jméno diktovala vyučující, věděla jsem, že k tomu dojde. Protože jakožto studenti tohohle oboru máme určité výhody. Už tehdy jsem měla myslet na to, co všechno to bude znamenat a znamená, jenže se všechno zdálo tak vzdálené a nereálné, jako sen nebo výkřik do tmy. A pak se nereálné stalo skutečností a na stránkách univerzity se objevily výsledky přijímacího řízení na Erasmus, ačkoliv bych měla spíš napsat "přijímacího řízení", to jsou ty výhody, berou nás přednostně. A tak za několik měsíců, konkrétně na počátku října, odjíždím na semestr do Drážďan. Měla bych se radovat, co?

Miluj svoji školu, miluj svůj život

1. března 2015 v 17:06 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Tak lehce se to říká, když má člověk volna nad hlavu, maličko se nudí a vlastně se děsně těší na všechny ty budoucí zajímavé hodiny, kterého v novém akademickém roce čekají. Vyloženě se nemůže dočkat. A pak to najednou všechno přijde a onen lákavý opar je v trapu. Obzvlášť ve chvíli, kdy je váš rozvrh na zabití.