Dospěly jsme

24. března 2015 v 11:17 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Jsou setkání, na která se člověk těší a ač se s dotyčními vídá minimálně, o to příjemnější pak společně strávené chvíle jsou. Něco takového jsem si užívala včera odpoledne a v podvečer, kdy jsme se zase po dlouhé době sešly s kamarádkami, jako před lety a povídaly si. Sice s předsevzetím, že školu z konverzace vynecháme, ale nakonec došlo na všechno.


Když si vzpomenu na druhák, kdy jsme seděly pořád v nějaké kavárně, do školy v podstatě nemusely a neměly žádné starosti, byl včerejšek tak trochu šok. Ne že bychom řešily světový mír a spřádaly plány na ukončení veškerých konfliktů, případně jak vydělat bambilion a zachránit africké děti, ale místo srandy to bylo spíš o tom, co s námi bude.
Přece jenom, sladká studia se chílí ke konci a ač je v plánu doktorád, šikla by se práce. A nejlépe pořádná. A taky nějak do 30 dítě, žejo. Jenže do 30 je to necelých 6 let a to se nestíhá, je mi líto, ale ne. Nejsem sama, kdo má pocit, že mu hoří koudel u prdele. Kamarádka přišla s tím, že si s přítelem budou kupovat mlýn, aby byli energeticky soběstační, aby si mohli něco málo i vypěstovat a tak. Druhá kamarádka zas řeší, že chlapa k ničemu nepotřebuje a že ani to dítě nechce a co má dělat, když se to od ní očekává. A proč se to od nás sakra očekává, že budeme mít děti, muže, starat se o rodinu a tak. Kdybychom je nechtěly, jsme co? Frigidní? Feministky? Bezcitné zrůdy? Kariéristky?
Upřímně řečeno, žádná z nás neočekává, že nám kariéra spadne do klína, všechny víme, že se za prací třeba budeme muset stěhovat a třeba i do zahraničí. A že kariéra nebude jen tak, lusknutím prstu. Jenže bez peněz nejde nic moc a láska i zdraví jsou super, ale nájem vám to nezaplatí a plínky pro dítě nekoupí.

V podobném duchu se nesl náš rozhovor, ve strachu, že skončíme na pracáku a tak. Paradoxně se ani jedna z nás nebojí, že skončíme samy, protože ta, která sama s kočkou skončit chce, to tak už má a ty dvě zbývající jsou momentálně spokojené.
Doba je jiná, je skvělá, protože nám umožňuje neskutečně mnoho. A tím je všechno zároveň mnohem těžší. Nechci vidět, co budeme řešit za dva roky a fakt doufám, že to nebudou děti...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 26. března 2015 v 9:12 | Reagovat

Občas s mou jedinou spolužačkou sklouzneme k podobným tématům (zvláště na těch extrémně záživných hodinách). S prací bychom to po studiu měly mít snazší, o absolventy z našeho oboru je velký zájem. Ale jak do toho všeho nacpat ještě dítě/děti... Času je tak málo a věcí, které bychom chtěly stihnout, je tolik!

2 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 3. dubna 2015 v 20:04 | Reagovat

ťažko predpovedať, čo budeš riešiť za pár rokov. Možno to bude naozaj to čo chceš a o čom snívaš, možno budeš stále stáť na tom istom mieste a snívať o tom, čo si myslíš, že je nesplniteľné... a možno predsa len to budú deti, svadba, byt, dom, nájom, nákup do chladničky... ja som si myslela, keď som mala čo ty, že už cez obývačku bude behať nejaké blonďavé stvorenie. A kde som? Po obývačke behá pes mojich rodičov a ja sa na neho pozerám zo svojej opäť obývanej "detskej" izby. Každý máme iné priority čo chcem riešiť a prečo... a nie vždy sa dokáže splniť, po čom najviac túžime...

3 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 3. dubna 2015 v 20:06 | Reagovat

... ospravedlňujem sa za chyby a chýbajúce slová, dnes mi nejako preskakuje myseľ rýchlejšie ako prsty na klávesnici... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama