Jako počasí

30. března 2015 v 17:37 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Nevím, co to příroda nacvičuje, jestli už chystá sestavu na duben, protože tohle počasí je absolutně šílené. Chvíli svítí sluníčko, následuje slejvák kombinovaný s vichřicí, protože přece bez větru je děšť ohromná nuda a to by jeden ještě mohl uživit i deštník. A to přeci nejde. Když by se ale jeden měl řídit tím, co vidí na ulici, tak dnes bylo aspoň 20°C a vyloženě slunečno, jen a pouze. Ale tak moje rýma to nebude, proč se tím trápit. Co už by mě trápit mohlo, je moje nálada.


Víte co, mám toho do školy docela dost. Sobotní podvečer jsem strávila stahováním mluvnic středověké němčiny. Ne, nežertuju, myslím to smrtelně vážně (bohužel). Slovesa už jsou nad moje chápání a paní profesorka má látku spíš našprtanou než že by mi ji byla schopná vysvětlit, takže si musím pomoct sama. Učebnice jsem stáhla, něco málo z nich i přečetla, ale bože, ta nechuť cokoliv dělat... Asi to svedu na změnu času, jsem fakt jak praštěná po hlavě. Takže vedle mě leží materiály, úkoly a poznámky, ale nic se neděje, leží a nikdo je v jejich odpočinku neruší.

A protože nic nedělám, jsem z toho následně pěkně otrávená, protože ono to má svoji jistou, velmi zvrácenou logiku, žejo. Já jsem tady ta lama, co se fláká a proto si to pak musí vyžrat moje okolí, no ne? Takže jsem nepříjemná, otrávená, zavřená v pokoji a na všechny vrčím a prskám a nejraději bych celý svět poslala hodně daleko, aby mě nechal bejt, hlavně teda spát, protože jsem jaksi pořád nevyspalá. Otravní důchodci v MHD tomu moc nepřidají, hlavně proto, že smrdí. Fakt. A nejlépe sedí tak, že zaberou dvojsedačku, na jedné si hoví nákup a na té druhé oni. Protože jasně, nákup má taky právo sedět, žejo.

Takže když jsem dneska ráno sedla do autobusu, který mě měl dopravit za milým, trochu jsem se bála a měla náladu pod psa, tedy i pro menší nedorozumění a strach, jak to všechno dopadne. V ruce jsem schraňovala papírové 3D srdíčko, které jsem chtěla tak nějak předat a říkat si, že všechno bude zase dobré. A ono, překvapivě, bylo. Milý byl milý a zůstává tím nejmilejším nadále, protože přece nás malá přeháňka nerozdělí. Sice jsme ty dvě hodiny neprožili úplně tak, jak jsme chtěli, ale zase přítel dostal zákusky za opravu jistých věcí (a všechny mi velkomyslně nechal, takže to láska asi bude) a potom, ach můj bože, POTOM! Potom přišlo jídlo. Nezdravý, ale sakra dobrý. Můj dnešní oběd prostě odplavil všechny mraky a neduhy, takže jsem zase relativně spokojená. Samozřejmě se na tom podílel i Milý, ale znáte to, jídlo. JÍÍÍÍÍDLOOOOO!!!!

moje dobrota, moje moje MOJE!

a dobrota Milého



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. března 2015 v 17:49 | Reagovat

Takových malých přeháněk s milým bude ještě milion, ale i ty větší spolu lehce zvládnete uvidíš. ;-) Čím je člověk s tím svým déle, tím bere věci, které se mu zdály z kraje nepřekonatelné za samozřejmé. Vím o čem mluvím, za 10 let budeš v pohodě, neboj! :-D Vichr v Praze je takový, že jsem nemohla jít, vlastně jsem šlapala a stála jsem na místě! O_O
V MHD je sto stupňů a venku v tom větru člověku mrznou až kosti - řekla bych Elwin, že se počasí zbláznilo! Úplně! O_O  :-!

2 Sugr Sugr | E-mail | 30. března 2015 v 17:49 | Reagovat

Kam zmizel ten překrásný pár v záhlaví, tak se mi moc líbil - strááášněěě! :-)

3 Willy Willy | E-mail | Web | 30. března 2015 v 18:01 | Reagovat

Pravděpodobně každej z nás bude jednou starej. Nejspíš taky budem nedůvtipní, možná nepříjemní - ostatně kdo je v cílové rovince života nejšťastnějším a nejpříjemnějším? A taky pravděpodobně budeme smrdět. Já kupříkladu smrdím už teď a to je mi teprv dvacet pryč...

4 Olivka Olivka | Web | 30. března 2015 v 19:21 | Reagovat

Dneska jsem si tedy taky přišla jako borec, že jsem vůbec došla do školy (cca 10 minut chůze). Deštník nápory větru vydržel, ale i tak jsem měla sukni a pod tím podkolenky mokré, hrůza a děs :D a o hodinu a půl dýl, když jsme vyšli ze školy, svítilo sluníčko, to by jeden nevěřil :D A teď jsem koukala v odrazu z dalšího bloku kolejí, jak krásně zapadá slunko :-) Ale v noci se nám se spolubydlící podařilo jeden krásný konec světa úplně zaspat, že jsem mámě tvrdila, že u nás přeci žádná bouřka nebyla...

5 Dreamer Dreamer | Web | 30. března 2015 v 19:26 | Reagovat

Dneska je to asi všude stejné. Teda... stejné. Stejné tím způsobem, že je každou chvilku jinak. :D
To jídlo vypadá úžasně!

6 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 13:35 | Reagovat

No, tak to jídlo.. to bych si dala říct.. :D Jinak musím říct, že tomu, cos psala. bohužel, rozumím. Taky jsem strašnej odkladač a pak jsem protivná na ostatní, když po mně třeba něco chtějí.. :)

7 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 3. dubna 2015 v 19:57 | Reagovat

s tým prvým odstavcom ako keby sme si obe navzájom čítali myšlienky, keď sme pozerali von oknom. Až na to, že ty si to spísala o pár dní skôr a ja včera v noci tiež po pár dňoch... :) :) :) tú náladu plne chápem. Ja som taká, keď sa so mnou zahrávajú hormóny. A niekedy to je dlhšie ako dva mesiace... :( :(. Tak verím, že vnútorná búrka prešla a je všetko v najlepšom poriadku. A to jedlo? :) Neexistuje nič lepšie, čo by dobrý burger s hranolkami nenapravili :D :D dala by som si aj ja! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama