Pan Kutálko

3. dubna 2015 v 10:45 | Elwin Smaragdová |  Ich erzähle
První, co pan Kutálko hned po ohromujícím výbuchu uslyšel, bylo kýchnutí. Nejprve si nebyl jistý, kdo ten neočekávaný zvuk vyloudil, ale pak postřehl černě oděnou postavu, které se cosi blýskalo nad hlavou.
"He-he-hePČÍÍÍK!"


Muž s uspokojením zjistil, že jeho odhad byl správný. Z dýmu a sazí se k němu blížila nevysoká postava v černém plášti a kýchala. Pravděpodobně ji dráždil ten prach, čemuž se pan Kutálko vůbec nedivil. Jak ji tak pozoroval, sundal si brýle a jal se je čistit cípem zčernalého pláště. Jednalo se o častý zvyk, který už ztratil svůj pradávný účel. Přesto, když si je znovu nasadil, spatřil, že postava svírá v pravé ruce kosu a v levé zmuchlaný kostkovaný kapesník. Blížila se k němu klátivou chůzí, neustále se zastavovala a vyplétala z dlouhého pláště, který se jí pletl pod nohy. Na okamžik se zastavila a kapesník zmizel v temnotě kápi, aby vzápětí následoval strašlivý zvuk.
Pan Kutálko byl nejen vynikající chemik, ale také měl rozsáhlé znalosti biologie. Nyní naklonil svou kulatou hlavičku k levému rameni a zaposlouchal se. Byl si tím jistý, ano, postava napodobovala - a nutno podotknout, že velmi zdařile - troubení slona indického, který se snaží přilákat samičku ke kopulaci. Ano ano, přesně tak to bylo, i s tím nemelodickým závěrečným akordem. Pan Kutálko musel uznat, že se jednalo o precizní práci a s téměř dětskou nedočkavostí čekal, až se k němu postava dostane. Náhle ho napadlo, kým by postava mohla být.
"Promiňte, vy jste smrtka?"
"Dobrý den, pan Kutálko. Ano, jsem smrtka," odpověděla postava a pan Kutálko se cítil podvedený.
Vždy si představoval, že smrt nechodí, spíše se tak nějak jako by vznáší několik milimetrů nad zemí a pluje, ladně a plavně. Škobrtavá chůze se ale za ladnou rozhodně označit nedala. A ten hlas? Zněl, jako by jeho majitelka nastydla od nohou a teď se potýkala s akutní rýmou a kašlem. Žádné ohlušující a všepohlcující burácení.
"Když jsme se tak pěkně seznámili, povíte mi, co se tu stalo?"
"Ale jistě," rozzářil se pan Kutálko. "Prováděl jsem zcela primitivní pokus, jehož cílem bylo zjistit, zda se jistá kyselina slučuje s konkrétní sloučeninou bez vedlejších efektů, například bez exploze."
"Aha a jak to dopadlo?"
"Bohužel, dochází ke zcela nepředvídatelným výbuchům, ale upřímně doufám, že se mi podaří zmapovat, kdy přesně k nim dochází."
"Zajímavé, ono to není jasné?"
Pan Kutálko se dostával do ráže. "Nene, víte, výbuch není nic jednoduchého. Mnoho nevzdělanců si myslí, že něco někam špatně nalejete a BUM! Ale takt o rozhodně není. Takový výbuch, to je magie a pokud ho neumíte správně provést, můžete přijít k úrazu." Rozhlédl se po troskách své laboratoře. "Jako třeba já."
Smrtku tím evidentně zaskočil, přestala smrkat a překvapeně k němu pozvedla kápi.
"Vy?"
"Ano, já. Jen se podívejte," a začal s bolestným výrazem zkoumat škody. "Destilační aparatura je zcela zničená. I teploměry a kádínky. Budu si muset pořídit nové nádobí."
"Och, tak to si nemyslím."
Pan Kutálko se zatvářil překvapeně. Smrtka se dosud projevovala jako odbornice na problematiku a tím ho zcela nadchla (protože najít v dnešní době vhodného partnera do diskuze, to není jen tak a pan Kutálko o tom věděl své). Proto se teď znovu rozhlédl po místnosti a vážně nad její poznámkou uvažoval.
"Vy myslíte, že zvládnu pracovat jen s těmi několika málo kousky?"
"Pane Kutálko, proč myslíte, že tu jsem?"
I tato otázka ho nadchla, smrt s ním evidetně chtěla hrát kvíz a kvízy jsou zábava, miloval je už od školky, jenže je s ním nikdo nechtěl hrát, byl prostě příliš chytrý.
"Někdo tu zemřel," konstatoval jistě.
"A kdo?"
Nastalo ticho rušené jen hlasitým oddechováním smrtky. Nakonec se ozvalo udivné "och".
"Já?"
"Víte, o každém člověku mám záznamy, jaký je a podobně. O vás tam mám napsáno, že jste nesmírně inteligentní a bystrý a musím poznamenat, že papíry nelhaly."
Chemik se šťastně zapýřil. "Jste příliš laskavá."
"Ano, to je možné. A pane Kutálko? Víte, co bude teď?"
To ho zaskočilo a malý okamžik přemýšlel, jak odpovědět. Nakonec se rozhodl pro pravdu.
"Nejsem naivní věřící a tyto metafyzické otázky mě nikdy nezajímaly, neposkytují uspokojivé odpovědi."
"Dobrá, tak já vám to prozradím - půjdete se mnou."
"A potom?"
Tentokrát se smrtka opravdu zasmála. "Ale ale, nejdříve vás to nezajímá a teď chcete hned všechno? Nic takového, jen pojďte se mnou a uvidíte."

Pokud se autorce podařilo docílit alespoň minimální podobnosti s dokonalým sirem Terrym Pratchettem, bude ráda. Tato maličkost vznikla k jeho oslavě a vzpomínce na nepřekonatelného génia.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. dubna 2015 v 13:32 | Reagovat

Dialog se Smrtkou. :)

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 15:24 | Reagovat

Přesně jsem věděl po prvních několika řádcích, k jaké příležitosti to píšeš. Takže ano, podobnosti jsi dosáhla ^^.

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 18:07 | Reagovat

[1]: jojo :)

[2]: Tak to mě nesmírně těší, děkuji! :)

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 18:02 | Reagovat

Kutálko a Smrtka?
dialog?
hm, zajímavě napsáno... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama