Červen 2015

Atlas mraků

28. června 2015 v 17:04 | Elwin Smaragdová |  Knižní výzva 2015
Nezáleží na tom, v jaké době žijeme, jaký řád v naší společnosti panuje a čím se snazíme být. Někdy se náš příběh dostane mnohem dál a někdy jsou naše duše ozvěnou minulosti. Náš život ovlivní sebenepatrnější událost a běh osudu už nikdy nelze zvrátit.

Záhada zlaté nádoby

11. června 2015 v 19:10 | Elwin Smaragdová |  Ich erzähle
Blesky fotoaparátů násobily jeho lesk, pokud bylo ještě vůbec možné. Novináři se předháněli, aby si kurátora muzea ukořistili na co nejdelší chvíli jen pro sebe a položili mu ty správné a zajímavé otázky, které určitě nikdy neslyšel. A on opět velmi rád a s nadšením odpoví, opět na to samé, s trpělivostí sobě vlastní. Vysvětlí, že nákrčník pochází z první poloviny 1. st. př. n. l, že je výtvorem keltských řemeslníků a nosili ho jen nejvýznamnější muži a ženy. Je z pravého zlata a stříbra a dosud nebylo nic takového nalezeno. Vzrušující událost. Bude v Britském muzeu vystaven pouhé dva dny, poté zmizí v hlubinách muzea. Uložený pod ochrannou atmosférou, zůstane jeho krása nedotčená. Návštěvníci mají málo času, ale kurátor se neobává velké návštěvnosti. Jen díky novinám a televizi se o vzácném nákrčníku doví celý svět.

Zdrcená

8. června 2015 v 17:14 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Představte si, že uděláte maximum proto, aby některé věci vyšly. Že tomu věnujete čas, úsilí i spánek, protože jste magor a nedáte si pokoj, dokud ty věci nejdou tak, jak chcete. A pak přijde okamžik zúčtování a vy pochopíte jednu věc. Vaše veškerá snaha byla absolutně zbytečná. Ale absolutně.

Připravit - pozooor - STRESUJEME!

2. června 2015 v 20:44 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Nikdy jsem nebyla před žádnou zkouškou klidná jako želva. Ač jsem se třeba doma tvářila, že je všechno v pohodě, protože maminka by mě asi udotazovala k smrti, v pohodě jsem nebyla a vnitřně šílela. Vrcholem byl asi předstátnicový maraton. Nepamatuju si nic děsivějšího, ani před maturitou jsem nebyla tak strašlivě vyklepaná. Vstávala jsem v 8, protože jsem nemohla spát, nasnídala se, kafe, učení. Oběd, chvilka předstíraného spánku doplněná o vydatnou dávku pláče (protože jsem se neučila), učení. Večeře, učení. Spát. Dva týdny hrůzy a na státnice jsem jela s tím, že to budu mít konečně za sebou. Začínám se cítit stejně.