Záhada zlaté nádoby

11. června 2015 v 19:10 | Elwin Smaragdová |  Ich erzähle
Blesky fotoaparátů násobily jeho lesk, pokud bylo ještě vůbec možné. Novináři se předháněli, aby si kurátora muzea ukořistili na co nejdelší chvíli jen pro sebe a položili mu ty správné a zajímavé otázky, které určitě nikdy neslyšel. A on opět velmi rád a s nadšením odpoví, opět na to samé, s trpělivostí sobě vlastní. Vysvětlí, že nákrčník pochází z první poloviny 1. st. př. n. l, že je výtvorem keltských řemeslníků a nosili ho jen nejvýznamnější muži a ženy. Je z pravého zlata a stříbra a dosud nebylo nic takového nalezeno. Vzrušující událost. Bude v Britském muzeu vystaven pouhé dva dny, poté zmizí v hlubinách muzea. Uložený pod ochrannou atmosférou, zůstane jeho krása nedotčená. Návštěvníci mají málo času, ale kurátor se neobává velké návštěvnosti. Jen díky novinám a televizi se o vzácném nákrčníku doví celý svět.


Kostelní hodiny odbily půlnoc. Hlídač tiše prošel spoře osvětlenou chodbou do sálu. Bez zájmu pohlédl na nejnovější přírůstek. Pro něho jen další zabahněná vykopávka, i když ostatní se z toho pokrouceného kusu zlata mohli zbláznit. Pokrčil rameny a zamířil do vyšších pater, aby zkontroloval sbírku čínských váz. Líbily se mu, oceňoval zejména jejich vzory. Manželce kdysi koupil podobnou a ona tehdy týden vařila jeho nejoblíbenější jídla. Později vyplynulo, že očekávala originál, proto to nadšení. Zavrtěl s úsměvem hlavou a pohledem přeletěl vitríny. Ticho a přítmí uspávalo. V takových chvílích byl za pochůzku muzeem vděčný. Britské muzeum bylo obrovské a než prošel přidělený úsek, uplynula celá hodina. Poté si dal svačinu a kávu. Občerstvený nastoupil na obchůzku v přízemí, od té zabahněné cetky. Tentokrát se těšil na pauzu v čítárně a tak do sálu jen nahlédl. Strnul ohromením. Vitrína s torquesem byla prázdná!

"Miláčku, tomu neuvěříš," odložil rozečtené noviny a upil ranního čaje. "Víš, jak jsme včera obdivovali ten zlatý torques?"
Přikývla a zvedla hlavu od své knihy: "Byl odporný, pokud chceš slyšet můj názor."
"To jistě ano, proto jsem ho také odmítl do aukce přijmout. A i kdybych si to náhodou rozmyslel, někdo mě předběhl. Včera ho ukradli."
Upřela na manžela překvapený pohled. "Žertuješ, tu hloupou cetku ukradli?"
Pousmál se. "Jako absolventka svého oboru bys neměla..."
"... hodnotit podle vzhledu, ano, pamatuju si. Ale torques byl odporný. A konec debat. Někdo ho ukradl. Ten někdo má právě problém. Nejznámější britský objev! Do toho žádný překupník nepůjde. Pravdou ovšem je, že jeho cena se časem vyšplhá ještě výš."
Přikývl. "Čili se oba shodneme na tom, že jde o velmi rozumnou loupež?"
"To ano."
Oba se pak věnovali s větším zájmem snídani a probírali jen přízemní věci, jako politiku, zlomenou tlapku jejich kočky a podivnou zálibu starší kuchařky. Nic nového pod sluncem. Po snídani se rozešli každý svou cestou. Včerejší loupeží se už nezabývali.
Muž, John Benedict, majitel aukční síně Sotheby's, zamířil do své kanceláře. Musí doladit poslední drobnosti blížící se aukce. Byla pro něj nesmírně důležitá, měly se dražit velmi vzácné předměty a zájemci představovali značný problém. Kdyby bylo na něm, zakázal by zbohatlíkům účastnit se těchto dobročinných aktivit. Většina se chtěla jen zviditelnit a ulevit tím svědomí z oparu alkoholu a drog.
Nevěděl, co si myslet o čínském velvyslanci. Změnil názor a chtěl zpět Zlatou nádobu dynastie Ming. Její závratná cena se však může vyšplhat ještě výš, pokud ji nechá dražit jako poslední. Zavrtěl hlavou a pustil se do hromady dokumentů týkajících se dražeb. Aukce bude už za měsíc.
Žena, Ruby Benedictová, seděla v knihovně a studovala detaily o Číně. Nebylo to nutné, ale chtěla mít jistotu. Čínské památky byly velkolepé a stále lákaly. Vázy, nádoby, šperky či sošky, nezáleželo, nač se člověk zaměřil, každý předmět představoval pastvu pro oči. Ruby umění milovala, byla pravou ženou svého muže a tou nejlepší absolventkou. Milovala historii a její klenoty. Nemusely to být jen šperky, obrazy, vázy, vše pro ni představovalo výzvu. Jejich dům tomu odpovídal. Na stěnách obrazy známých mistrů (ač ona obdivovala spíše van Gogha a on Rembrandta), knihovna ukrývala několik vzácných výtisků, o kterých raději nikomu neříkali. Ne vždy lze vysvětlit původ majetku. Konečně našla něco nového. Usmála se, zavřela knihu a zamířila ven. Byl čas protáhnout se a zaběhat si.

Zlatá vlákna na slunci zářila ještě více a těšila srdce. Něco tak krásného stvořily lidské ruce před spoustou let, neuvěřitelná představa. Váha odpovídala množství zlata a stříbra, jeho tvar byl dokonalý. Na krku seděl a zdobil jej skutečně jako ten nejvzácnější šperk. Byla to opravdu rozumná loupež.

Již měsíc se londýnská Sotheby's tajně i veřejně plnila uměleckými předměty, aby právě dnes vše vyvrcholilo, díla se prodala a nalezla nové majitele. Pro ochranku to znamenalo neuvěřitelnou úlevu, protože krádeže umění nebyly ničím novým. Ta poslední v Britském muzeu se totiž nevyřešila. Kriminální oddělení nakonec odmítlo podat vyjádření. Komisař si tenkrát vyslechl hodně ošklivých věcí bez ohledu na práci, kterou celé oddělení na případu odvedlo. Muzeum proto požádalo policejní dohled nad vzácnými předměty a průběhem aukce.
Nesnášeli ho a pohrdali jím, ač byl pracovitý a snaživý, zejména snaživý. Ignoroval názor druhých, musel mít poslední slovo, sebestředný, trousil na všechny strany ironické poznámky. A dnes se v aroganci překonával. Byl důležitost sama - on zajistí bezpečnost v aukční síni, on má ochranku na povel, on všem ukáže. Usměvavá Clara, služebně mladší policistka byla na pichlavé urážky kolegy zvyklá."Claro, podívej se, taková banda ignorantů," pronesl s despektem Matt a opovržlivě si změřil ochranku. "Stojí jak terakotová armáda a jsou stejně dutí. Mohla bys jim ukrást kravatu, ani by to nepostřehli." Náhle zpozoroval vysokou brunetku v tmavě zelených šatech se zlatými prvky. Okamžitě se k ní rozběhl.
"Matte, jen to ne, ...bože, manželka majitele aukční síně," pomyslel si komisař a z povzdálí pozoroval scénu, která se před jeho očima odehrávala. V hlavní roli jeho aktivní podřízený.
"Ochranko, ke mně, sledujte tu ženu! Vidíte její kabelku? Jak je obrovská? Když se podíváte na ženy v místnosti, včetně mé všetečné kolegyně, mají v ruce ty malinkaté hloupé věci, do kterých nedostanete ani kapesník. Už chápete?! Dovolíte, madam?" Vyrval ženě z ruky tašku se zlatým znakem Gucci. "Ukažte, co v ní máte!"
Rychle trhnul zipem kabelky, přes rameno mu nakukovala Clara i ochranka. Ruby klidně stála a usmívala se. Nastal okamžik trapného ticha, muži zrudli a nejapný konzultant kabelku vztekle zaklapl. Bez omluvy ji podal paní Benedictové.
"Mrzí nás to, pan Smith dělá jen svou práci, neberte si to prosím osobně," začala nejistě Clara. "Je zodpovědný a má rád hádanky tříbící mozek."
Ruby se s převahou usmála a odpověděla: "Ženské kabelky jsou věda, pane Smithe, nepodceňujte nás," věnovala Claře pohled a zamířila do davu.
Matt nespokojeně sledoval Ruby a Clara vypila další sklenici šampaňského na ex: "Musíš být tak neuvěřitelně nesnesitelný? Taky mohla nechat vyvést, uvědomuješ si to?" Naštvaně se na něj dívala.
"Výborně, já se snažím odhalit nebezpečné živly a nakonec mě vyvedou? Claro, proč jsem tě sebou vůbec bral?!"
"Ne ty, ale komisař! Už jsi zapomněl? Nejsme sami a máme zadané úkoly", odpověděla Clara, ale věděla, že Matta právě tohle vůbec nezajímá.

Aukce začala a cennosti se postupně vozily do velké sálu. Vládlo příjemné napětí, všichni se přátelsky usmívali a mezi zahraničními návštěvníky nebyla znát žádná nervozita. Aukční síň nabízela stále vzácnější předměty a nadšení v očích méně movitých zájemců pohasínalo. Stali se nucenými pozorovateli dravých obchodníků s větším kapitálem.
Nastala půlnoc. Čínský velvyslanec vycítil svou chvíli. Nedočkavě poposedával. V poslední přestávce si pochutnal na taštičkách Dimsam a teď přišel okamžik, kdy konečně odveze domů vzácnost zákeřně ukradnutou jeho předkům. K šaramantnímu panu Benediktovi přinesli bednu. Benedikt zvučným hlasem pronesl: "Zlatá miska dynastie Ming zdobená safíry, rubíny, perlami a tyrkysem," otevřel bednu a všichni s napětím zatajili dech. Dech zatajil i pan Benedikt. Bedna byla prázdná.
Komisař zbledl. Zatoužil propadnout se do země. Právě TOHLE opravdu neměl zapotřebí. Ochranka už podávala hlášení do vysílaček a volala posily, pan Benedict gestikuloval ke kurátorovi. Potom přistoupil k mikrofonu. Byl si vědom zoufalé situace. Pohledem zalétl k čínskému velvyslanci. Příslušníci tohoto národa nedávají emoce najevo, ale Číňan vypadal velmi naštvaně a snad byl ochoten oprášit válečnou historii, aby těm proradným Angličanům ukázal. Lidé v aukční síni začali vykřikovat a hlasitě diskutovat, někteří chtěli ihned odejít.
Komisař přikázal ochrance zajistit všechny východy. Zklidnil přítomné a ujistil je, že celázáležitost bude hned na místě vyšetřena a v zájmu všech bude nutná osobní prohlídka. Lze předpokládat, že zloděj je dosud v muzeu.
Významní i méně významní návštěvníci se postupně přesouvali k ochrance u vstupních dveří. Někteří méně ochotně, jiní více, další s humorem, nikdo však proceduře prohledání neunikl. Když přišla na řadu pani Benedictová, Matt se na ni ani nepodíval. Prohlídku nechal na ochrance. Žena prošla bez nesnází kontrolou a zamířila na toalety.
Venku svítalo. Matt seřval každého, kdo byl poblíž, ale zlatá miska nikde. Komisař sám sebe ujistil, že tohle je jeho poslední případ a skutečně půjde do předčasného důchodu, protože nervy má jenom jedny. Pak se vydal se za manželi Benedictovými.
"Velmi se omlouvám za nepříjemnost na počátku aukce i za nastalou situaci. Případ máme pod kontrolou a zloděje jistě dopadneme."
"To doufám, tento případ nesmí zůstat nevyřešený," pan Benedict zamračeně sledoval muže v uniformách, jak fotí a označují zářivými lístečky a čísly, zatímco si Ruby brala kabát. Komisař se k ní bezmyšlenkovitě natáhl, aby jí pomohl. Podal jí kabelku a chtěl přidržet kabát, když jej náhle něco napadlo…
"Madam, velmi se omlouvám, Vaši kabelku..."
Paní Benedictová na okamžik zatnula zuby. Nemělo smysl se bránit. Komisař kabelku otevřel a úlevou vydechnul. V tlumeném světle se zablyštělo zlato. Šokovaný Benedict upřel nevěřícný pohled na manželku: "Miláčku?!"
Lhostejně pokrčila rameny: "Prostě jsem se nudila."

(Zadání znělo napsat kriminálku na 3-5 stran. Protože jsme přece navštěvovali seminář o Krimiliteratur... a tohle je výsledek...)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | E-mail | Web | 13. června 2015 v 9:30 | Reagovat

To je vážně dobře napsané, super! :) Byla jsem napnutá, jak to dopadne.

Jestliže to bylo do školy, tak je zajímavé, že vy máte zadání na 3-5 stran, zatímco my jen na jednu ušmudlanou A4 a i tak se z toho většina lidí může zbláznit 8-O :D

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 13. června 2015 v 11:40 | Reagovat

[1]: Oh, děkuju! :) bylo to horko těžko, detektivka je docela těžká...

No tak víš co, my taky mohli napsat jednu stránku, ale jak chceš napsat detektivní zápletku na jednu A4? :D asi by to šlo, ale...

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. června 2015 v 17:38 | Reagovat

Ten komisař byl ale troufalý! ;-)
No a panička i když měla bohatství, si zřejmě jen krátila chvilku. :-D Krásně napsáno Elwin, hezké...

4 Barefoot Cinderella Barefoot Cinderella | Web | 29. června 2015 v 22:23 | Reagovat

Jak jsem se na tu tvoji detektivku těšila tak koukám, že naprosto nejsem zklamaná! Povedla se ti a to tak, že moc! Nejlepší je ten závěr, ten podle mě nikdo nemohl čekat! Výborná práce, slečno spisovatelko! :-)

5 Elwin Elwin | E-mail | Web | 4. července 2015 v 21:29 | Reagovat

[3]: moc děkuju, doufám, že tvůj názor bude sdílet i vyučující :D

[4]: och, děkuju, zlato :* jsem ráda, že jsem nezklamala! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama