Dobývání edice Pevnost: Tři kruté příběhy

21. července 2015 v 11:00 | Elwin Smaragdová |  Knižní výzva 2015
Existjí příběhy, které čtenáře vtáhnou do děje a nenechají ho ani na moment vydechnout. Nutí ho hltat jednu řádku za druhou, nedovolí mu nic jiného dokud příběh neskončí. Jsou příběhy, jejichž součástí bychom chtěli být a které nás okouzlí. Sníme s otevřenýma očima a představujeme si, že jsme součástí kouzelného světa knihy, děj přetváříme podle vlastních myšlenek. A pak jsou příběhy, které jsou šílené, děsivé a nepochopitelné, které ani nehltáme s nadšením, ani nechceme být jejich součástí. Vítejte u knihy Tři kruté příběhy.



Jak už z názvu vyplývá, moje jediné štěstí představovaly tři povídky od třech autorů. 80 stránek člověk přežije, když ví, že další nemusí být taková hovadina (jakože je, ale naděje umírá poslední). První a poslední povídka pro mě byly nepřekonatelně pitomé, ta prostřední se mi líbila nejvíc a přitom (pravděpodobně) vycházela ze světa Star Treku (nikdy jsem to neviděla, ale zmínka o kapitánu Kirkovi napoví i mně). Druhá povídka, Vyrovnání od Jana Hlávky, má sestupné číslování kapitol, což je příjemná změna. Popisuje pomstu hlavního hrdiny, kterého vedení vydalo úmyslně mučení, protože prostě nepředpokládalo, že něco tak děsivého vydrží. Jenže on přežil, uzdravil se a teď se mstí. Způsob, jakým autor popsal nejenom praktiky mučitelky, ale i pocity, je nepřekonatelný. Zbytečně se nevnucuje, nehraje na city a vy jen hltáte slovo za slovem, protože nemáte jinou možnost. Tak trochu hrdinovi fandíte, ačkoliv zabíjí, ničí a mstí se, protože ho chápete. Poslední věta povídky dokončí absurditu systému, světa a nespravedlnosti. Prostě výborný kousek, 100 ze 100.
O první povídce - Rudovous: Vábení dračího srdce od Jakuba D. Kočího - a poslední - [PrintScreen] Osvícené myši Richarda Šusty - se nedá říct moc pozitivního. Tedy minimálně mě dílka nenadchla. Rudovouse jsem nejdříve brala jako výbornou parodii na všechny supercool superhrdiny typických céčkových fantasy, kteří mají svaly a jenom svaly, dívky upadají do mdlob a oni jednou rukou zabíjejí, druhou loupí a ještě si u toho zpívají. A i kdyby se jednalo o parodii, byla vyloženě špatná, nedejbože varianta, že to autor myslel smrtelně vážně. Pokud hledáte největší výskyt klišé na normostranu, najdete v této povídce svatý grál, to mi věřte. Osvícená myš sice nebyla plná ubohosti, zato byla velmi chaotická, natolik chaotická, až to pěkné není a autora bych za trest nechala číst Mechanický pomeranč. Nebo něco podobného. Hrdina tentokrát hledá chyby ve hře, ale zaplete se do něčeho většího, přičemž ale dostává nápovědy od hadí démonky, jemu to akorát nedocvakne. Samozřejmě chápu, že larp v očích účastníků vypadá jako reálná bitva, bohužel v povídce mě tyhle skoky iritovaly. A nebavily. Až jsem hrdinovi přála pořádnou nakládačku. Ale to i Rudovousovi.

Když to vezmu kolem a kolem, bylo opravdu štěstí, že se jednalo o povídky, krátké a od třech pánů. Kdybych měla od prvního či třetího přečíst celou knížku, nedala bych to. I parodie se musí umět (pokud to byla pardodie, trochu mě děsí, že to pan Kočí myslel vážně (novodobé mučení a noční můra) a míchání reality s představami fakt není prdel a nejde to jen tak, lusknutím prstu. Tentokrát tedy spíše zklamání, nebýt Vyrovnání, knížku bych snad rituálně spálila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. července 2015 v 17:53 | Reagovat

Tři povídky, které jsi popsala zajímavě. Připomnělo mi to mou dovolenou s AP. Četl tam 3 veleknihy oblíbené četby dcery - Hry o trůny. Mají tento žánr oblíbený, ale já radši čtu něco humorného. :-D  :-)

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 21. července 2015 v 19:58 | Reagovat

[1]: Hra o trůny má něco do sebe, ale faktem je, že moc humorné to není :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama