Srpen 2015

Šeroprostor

30. srpna 2015 v 11:59 | Elwin Smaragdová |  Knižní výzva 2015
Siranta Jaxová má zvláštní schopnosti. Získala je díky hříčce genetiky a naučila se je ovládat. Stala se skokanem. Dokáže s vesmírnou lodí skočit do Šeroprostoru, najít směr a přiblížit se k cíli cesty. Nekonečné vzdálenosti mizí právě díky ní a jí podobným. Šeroprostor je návykový, všichni skokani ho milují a na svou vášeň hynou. Po několika skocích, mohou jich být stovky nebo jen desítky, skokan vyhasne. Na akademii je ale naučili, že vyhasnutí poznají a mohou se rozhodnout. Droga však většinou vítězí.

Přežijí jen milenci

24. srpna 2015 v 17:07 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Čas ani věk nejsou přítěží, všechno si plyne a jediné důležité jsou východy a západy slunce. Krev. Veškerý pozemský čas je podřízen vašim přáním, máte nekonečný oceán času na cokoliv jen chcete. Můžete psát nádherné básně, tvořit sonáty či kreslit dechberoucí plátna. Můžete cokoliv, máte čas na vše, můžete se to naučit. Jenže i věčnost má své hranice a znechucení může dostat kohokoliv. Kdykoliv.

Vyhrajeme knížku. S mým ksichtem?

14. srpna 2015 v 11:42 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Od doby, co jsem s Milým, mám až neuvěřitelné množství fotografií svého ksichtu. Vždycky jsem se focení vyhýbala a jakožto pravý extrovert tvrdila, že jsem hnusná, nefotogenická a víte co? Raději mi ten foťák dejte, já vyfotím vás. Tohle Milému říct nemůžu, neb fotografem je tu on. Pravda, to, že jsem hnusná a nefotogenická tvrdím stále, ale nikam to nevede. Dokonce to zašlo tak daleko, že jsme se rozhodli zapojit do projektu knihovny naší milované univerzity, něco jako "léto s knihou". Vyfoťte se s tím, co čtete, pošlete nám to a my vyberem ty nejlepší. A ti pak dostanou knížku. Takže se fotilo. Chtěla jsem si původně vzít svoji, ale nakonec jsem to zvážila. Táhnout v 50°C Atlas mraků není úplně zdravý nápad. A kromě toho, Milý má knížek dost. Takže jsem si vybrala jednu z těch větších, posilovat ruce je třeba, to přece všichni víme. To. To je přece krásná letní četba. A protože je můj Milý blázen, vrazil mi do ruky ještě Feynmanovy přednášky z fyziky s řešenými příklady 2. Jelikož to já, jakožto studentka německé filologie, opravdu čtu. Něco lehčího, jistě chápete, na večer, abych si odpočinula...

Jít běhat. Ráno.

12. srpna 2015 v 12:49 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Pamatuju si, jak jsem ho ve škole nenáviděla. Jakmile nám profesorka oznámila, že nás zase čeká, bylo mi blivno. V den D se mi chtělo seriózně zvracet i za předpokladu, že budu vypadat velmi neseriózně a bolelo mě břicho. Nakonec jsem to vždycky nějak zvládla, ale byla mrtvá a utvrzovala se v názoru, že ho nenávidím. Několik dalších dní jsem pak samozřejmě nemohla chodit, o schodech ani nemluvě. Nenáviděla jsem ho, dokud jsem to s ním nezkusila sama, protože jsem chtěla. A pak mi přestal připadat tak zlej a zákeřnej.

Andělské setkání

10. srpna 2015 v 22:22 | Elwin Smaragdová |  Ich erzähle
Byla jsem požádána. Prakticky mi to bylo vnuceno a nařízeno. To už přeháním, ale nějak tak to vypadalo, aspoň minimálně. Onen nápad vznikl na základě jedné věci, která se hlásila do Literárního klubu. Byla odmítnuta, ani ne tak pro špatné napsaní jako pro neoriginalitu. A obecně, takových věcí najdete na blogu stovky. Tak tedy, úvod napsal Milý. A já dopsala zbytek.
Příjemné čtení :)

Nebohá strašidla a ke všemu pod postelí

3. srpna 2015 v 13:08 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Na úvod by bylo dobré poznamenat, že vím, že jsem prošvihla onen čas a že teda tenhle článek je tak trochu křížek po funuse. Akorát mě to napadlo v noci a tak vůbec. Prostě sice je tématem týdne něco jinýho, ale múza se uráčila dorazit, tak proč jí bránit, no ne?