Jít běhat. Ráno.

12. srpna 2015 v 12:49 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Pamatuju si, jak jsem ho ve škole nenáviděla. Jakmile nám profesorka oznámila, že nás zase čeká, bylo mi blivno. V den D se mi chtělo seriózně zvracet i za předpokladu, že budu vypadat velmi neseriózně a bolelo mě břicho. Nakonec jsem to vždycky nějak zvládla, ale byla mrtvá a utvrzovala se v názoru, že ho nenávidím. Několik dalších dní jsem pak samozřejmě nemohla chodit, o schodech ani nemluvě. Nenáviděla jsem ho, dokud jsem to s ním nezkusila sama, protože jsem chtěla. A pak mi přestal připadat tak zlej a zákeřnej.


Poprvé jsem se odhodlala vyběhnout před skoro dvěma měsíci, během učení na poslední zkoušku. Celé dny jsem totiž jenom seděla a šprtala, jenže moje tělo se nějak zapomnělo unavit. Zkusila jsem to, s vědomím, že asi umřu. Pustila jsem si oblíbené písničky a zvolna se rozběhla aniž bych měla ponětí, kolik mám v plánu uběhnout. Domů jsem se vrátila zpocená jak prase, ale nadšená. A hlavně rozhodnutá, že v tom budu pokračovat. Z běhání každý den se stalo běhání 3x týdně a pak naši republiku zákeřně přepadla tahle vedra. V 6 večer se prostě stále nedá nic dělat, natož běhat. Takže jsem to chvíli nahrazovala, abych se jednoho krásného dne rozhodla, že to zkusím ráno.
Nesnáším ranní vstávání. Naopak miluju válení se v posteli s knížkou nebo jenom to válení. Nemuset nic dělat, užívat si to pohodlí. Vstala jsem, dala si ovesnou kaši a vyběhla. Jakmile jsem zmizela v poli, bylo mi jasné, že jsem udělala to nejlepší možné rozhodnutí. Vzduch nádherně voněl a ještě trochu studil na kůži, dýchat ho plnými doušky bylo jako pít něco lahodného. Sluníčko vycházelo, dalo se v jeho blízkosti fungovat a člověk neměl pocit, že se rozpustí. Vyplašila jsem hejno koroptví, přeletěly přede mnou a zase zmizely, příliš těžké na nějaký zásadní let. Místo obvyklé trasy jsem si ještě 1,5 km přidala a vyděsila zajíce. Sledovala jsem jeho bílá ouška, která zmizela mezi stromky, abychom se za zatáčkou znovu potkali.

Nechtělo se mi vstát, nechtělo se mi jít běhat, ale když jsem se konečně odhodlala, bylo to to nejlepší rozhodnutí, protože domů jsem dorazila sice zpocená, ale neuvěřitelně šťastná :)


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yominis Yominis | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 13:34 | Reagovat

Moc hezky napsané. Jsou to přesně takovéhle články, které mě stále víc utvrzují v tom, že bych měla běhání přece jenom taky zkusit. Docela jsi mě namotivovala. :-D
Ne teď, to nejde, ale potom, až se moje tělo trošku uklidní.
Takže si tenhle článek uschovávám do Oblíbených a vytáhnu ho hezky za pár měsíců, abych si vzpomněla, proč by běhání mohlo být vlastně dobrý nápad... :-) :D

2 Lucie Lucie | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 13:41 | Reagovat

Musím s tebou souhlasit. Já jsem se rozhodla začít běhat od letošních prázdnin a musím říci, že mě to ještě neomrzelo. Sice se mi někdy z postele opravu nechce a musím se přemáhat, ale ten blažený pocit, když přiběhnu...k nezaplacení. :-)

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 14:24 | Reagovat

[1]: Taky jsem podobných článků nejdřív přečetla hafol, než jsem sama vyběhla :) Tak doufám, že se ti to pak podaří a budeš stejně nadšená :)

[2]: Přesně jak píšeš, ten blažený pocit po doběhnutí všechno vynahradí :) Přeju, aby elán vydržel i během školního roku! ;)

4 Anie Anie | Web | 12. srpna 2015 v 14:34 | Reagovat

Ten pocit znám. Taky jsem začala běhat díky učení na zkoušku. Nejvíc se mi na tom líbí, že můžu vypnout a na nic nemyslet. Teď mě trochu znechutily ty vedra, ale chtěla bych se taky dokopat k tomu, abych si ráno přivstala a trochu si zaběhala. Doufám, že už zítra se mi to povede. Jednou se odhodlat musím !

5 surpan surpan | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 15:24 | Reagovat

Chodím třikrát týdně běhat infiánským během (část běh, část chůze) cca 6 km trať, někdy 8 km kvůli kondici a hubnutí.
Ale protože se večer už nedalo, vyběhl jsem ráno, vstával jsem v 5:30 a v 6 hod vyběhl. Paráda, nikde komáři, nikde lidi, teplota akorát. Ranní běh je nyní v tom horku jistota.

6 Elwin Elwin | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 15:28 | Reagovat

[4]: Přesně tak, na nic nemyslet, užívat si okolí :) a s vykopáním z postele držím palce, je to někdy děsivý boj :D

[5]: Páni, tak to jsem žabař oproti tobě! Ale přesně jak píšeš, ráno je to k nezaplacení :) tak ať se dobře běhá! :)

7 surpan surpan | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 18:16 | Reagovat

[6]: Není to tak dobré, jak to zní, běh je bouhžel okolo 30 až 40% trati...víc zatím nedám. Ze začátku zkouším běžet co nejdýl a zvládl jsem jen 700 metrů.
Ale máme v obi jednoho běžce, je mu skoro 70 a běhal maratony a i traťe 75 km...neskutečné..i teď běhá, ale už jen 15 až 20 km v kuse :-D nechápu...vypadá tak o dvacet let mladší.

8 Doe Doe | Web | 13. srpna 2015 v 10:13 | Reagovat

Pro mě jako pro astmatika je běh trochu problém, i když bych běhala ráda.. Částečně mi to ale nahrazují alespoň kolečkové brusle, u kterých se tolik nezadýchám, ale zpotím skoro stejně :D :) .. Popsala jsi to skutečně  krásně. :)

9 Elwin Elwin | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 13:39 | Reagovat

[7]: Ale ono to o tom vůbec není, podstatný je ten pohyb a právě indiánským během se má začínat :) takže to JE super! :)
Takováhle "individua" obdivuju, taky je potkávám a jsem z nich vždycky paf :D hlavně se pak cítím jak stoletá oproti nim :D

[8]: Tak to je běh trochu víc než trochu problém :D vidíš to, můžu být ráda, že takové problémy nemám, to je pak těžké, když chce člověk něco dělat, ale tělo mu v tom brání :( hlavní je, že jsi našla alternativu, to je myslím úplně super :) tak ať se dobře jezdííííí! :)

10 živočích živočích | Web | 15. srpna 2015 v 18:06 | Reagovat

ja som aj skúšala ranný beh ale absolútne na to nemám energiu :/ to si radšej počkám do večera keď zapadne slnko, vtedy je to znesiteľné

11 Elwin Elwin | E-mail | Web | 15. srpna 2015 v 18:25 | Reagovat

[10]: no, já bych normálně taky neměla, ale správná lehká snídaně udělá svoje :) problém je, že večer sice bývá fajn, ale už je tma a to už je pro mě nepřijatelné :D

12 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 18. srpna 2015 v 22:17 | Reagovat

máš môj veľký obdiv... ako za krásne napísaný článok, ktorý ma veľmi dojal, tak i za toto tvoje odhodlanie. Si úžasná. Presne chápem, že si potrebovala fyzickú aktivitu, aby si ju doplnila o tú psychickú. Keď niečo robíme preto, že musíme, obyčajne to práve preto neznášame. No akonáhle príde k tomu, že niečo robíme, lebo sa sami preto odhodláme, dostaví sa aj ten pocit šťastia, ktorý si tak krásne opísala... len pokračuj a neprestávaj. Ja ťa budem za monitorom len obdivovať a ďalej povzbudzovať ;)

13 Elwin Elwin | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 16:12 | Reagovat

[12]: Ach má milá, děkuju za krásný komentář a zároveň se omlouvám, že jsem u tebe tak dlouho nebyla :( svatosvatě slibuji, že jak se večer dostanu ke svému počítači, vrhnu se na tvé články. Ještě jednou promiň :(

A jinak máš pravdu, jakmile se člověk k něčemu odhodlá sám, protože on chce, je všechno snadnější. Jenom kdyby někdy nebylo tak těžké najít v některých věcech zalíbení :D

14 Amelie Amelie | Web | 26. srpna 2015 v 2:23 | Reagovat

Nádherný pozitivní článek...Taky ráno ráda spím, lenoším s knihou ap..ale projít se s foťákem taky není k zahození. Jen tak dál.

15 Bels Bels | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 12:04 | Reagovat

To zní tak motivačně! :-D

16 Elwin Elwin | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 15:33 | Reagovat

[15]: a udělalo to s tebou něco? :D

17 Bels Bels | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 15:46 | Reagovat

[16]: Ehm... ne :-D Ale popravdě se na to běhání chystám a těším, jen čekám, až opadnou ty vedra. Už jsem běhávala na jaře, ale s příchodem veder s tím sekla, protože za takových podmínek mi je na omdlení i v klidu O.o :D Chci už podzim! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama