Říjen 2015

Iwein

20. října 2015 v 12:00 | Elwin Smaragdová |  Knižní výzva 2015
Být rytířem bez bázně a hany nebylo jen tak. Spousta povinností a odměnou povětšinou úsměv, vonící šátek, v tom nejlepším případě polibek. Přesto neměl středověký urozený muž moc na výběr co s volným časem, takže se do brnění hrnuli jeden za druhým. Někteří udetnější, jiní méně. Někteří s hubou prořízlou, jiní tišší. Iwein ke svému dobrodružství přišel jako slepý k houslím.

První týden semestru

16. října 2015 v 22:31 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Jsem ten typ, u kterého je jedno, jak dlouho určitou činnost dělá, prostě mám pokaždý strach, že se něco nevyvede a že to nezvládnu. Fakt, že 6. rokem studuju v němčině mi nezabránil mít strach z výuky v němčině v Německu. Protože v mojí hlavě to byl děsivý rozdíl, určitě těm vyučujícím nebudu rozumět a ty nároky, bože, zahraniční univerzita!!!! To bude zas nervů.

Po dvou týdnech už i kafe

10. října 2015 v 10:43 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Ty dva týdny to byly včera, stejně mi to přijde jako století. Ovšem velmi zajímavé a příjemné století, které se desetiletí od desetiletí zlepšuje. Jako třeba to kafe. Dneska ráno jsem měla po dvou týdnech zase kvalitní a dobrou kávu. Do Drážďan jsem si vezla rozpustnou a byla z toho trochu smutná. Když si člověk zvykne na kávovar, je cokoliv jiného šok. Na druhou stranu jsem s tím byla smířená, že nic jiného mít nebudu a kafe vesele pila. Dobře, možná trochu nevesele, ale pila, nic jiného nebylo. Jenže včera večer mi jeden ze spolubydlících odtajnil, že v té supernarvané skříněčce nad sporákem je namletá káva, ano, tak káva, k jejímž zrnkům jsem během jednoho maniakálního úklidu čichala jak feťák. A ať si klidně posloužím. Tak jsem si klidně posloužila, žejo. Přátelé, blaho!