Čím dál tím blíž

13. prosince 2015 v 13:50 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Některé věci jsou dané tím, z jaké jste rodiny, takže je pro vás zcela běžný čaj o páté a přesně víte, jaký příbor se na co používá, prakticky vás nezaskočí žádná společenská šlamastika (ačkoliv, jak byste vylovili z toho čaje o páté sušenku?). Nebo máte od počátku jasno, že budete skvělou právničkou a svět o vás rozhodně uslyší. Nebo úžasným chirurgem, který zachrání spousty životů. A pak jsem tu já. Ne, nebojte, svět o mně neuslyší.


Pamatuju si ten okamžik, kdy jsem rozhodla o své budoucnosti na 15 let dopředu. Ačkoliv pochybuju, že jsem to tehdy tušila, byla to jen slova, která vlastně neměla moc velký význam. Stály jsme s mamkou před mojí základkou, bylo hnusný podzimní počasí, nebe šedivý a maminka mojí spolužačky a kamarádky nám zrovna pyšně oznamovala, že Zuzka půjde na gympl. Netuším, co se hnulo v mojí hlavě, ale řekla jsem tehdy tu zpropadenou větu s neuvěřitelným nadšením. "Mamí, já chci taky na gympl." Ehm. A tak jsem šla. Dobře, zase tak jednoduchý to nebylo, protože jsem byla dutá na spoustu věcí (a stále jsem, slovo "integrál" má v mojí hlavě přihrádku hned vedle poličky se štítkem "černá magie") a celou 5. třídu jsem nenáviděla. Učily jsme se s mamkou každej den, každičkej pitomej den, abych se dostala na tu vznešenou školu, která v mých očích byla Bradavicemi (ano, správně, vyrůstala jsem s Harry Potterem). Dostala jsem se. A zároveň mi bylo vtloukáno do hlavy, že musím jít na vysokou.
Upřímně, bylo mi 11. Vysoká? Cože? Ano, jasně, je to to, co má strejda a proto je teď soudce, chápu. Jasně, mohla bych jít na práva (což jsem o pár let později zavrhla jako absolutně nereálné). Hej a jsem víc Hermiona já nebo moje spolužačka? (Při pohledu zpět se obávám, že jí nebyla ani jedna z nás, ale oslovovali tak nějakou dobu mě a ne, koukněte se vlevo hore, vizuální podoba tam bohužel není.) 8 let jsem spolu se svými všivými spolužáky poslouchala, jak jsme budoucností národa (ha-ha-ha), jak musíme jít na vysokou a jak musíme změnit všechno. Ha-ha-ha. Každopádně ta vysoká mi tehdy nedávala spát, protože sakra, co to bude? A protože je potřeba házet důležitými slovy, někdy na nižším gymplu jsem oznámila, že půjdu na doktorát. A přísahám, vůbec jsem netušila, co to sakra říkám. Ale znělo to dobře a spolužáci ustrnuli v úžasu. Dokonce i moje spolužačka ne-Hermiona strnula. No a nějak mi to zůstalo, že jsem ta, co půjde na doktorát. Postupem času se to divný slovo vyjasňovalo, narozdíl od rozhodnutí, na jakej obor zatraceně půjdu. Už jsem zmiňovala tu hermionovskou posedlost? Jo? Tak až na matiku a fyziku a tělocvik a hudebku a výtvarku a pracovka jsem měla všude dost dobrý známky. Protože jsem šprtala. Tím pádem měli moji vyučující pocit, že bych měla jít studovat historii, češtinu, němčinu, mezinárodní vztahy, mezinárodní právo a tak podobně. Anebo rovnou medicínu. Mimochodem ten poslední obor mi nějakým zázrakem přišili i moji spolužáci, takže se pak dost divili, když jsem si tam nepodala přihlášku. (Já a medicína? Seriózně? Se na mě podívejte!! Ano, vlevo nahoře.) Hlavně teda profesor dějepisu byl zapálený a tvrdil mi, že humanitní škola je moje budoucnost a já mu 8 let vykládala, jak budu vědkyně a budu se věnovat chemii/biologii/rozhodně klonování a genetice!
Ano, jsem na humanitní škole. Tamtadadá!! A sakra, lidi, víte, co je největší průser? Jsem v předposledním semestru magistra, takže za půl roku budu Mgr. a pak... jo. Je to tady, to divný slovo, co říkám už asi 10 let, doktorát. Pokud mě vezmou, samozřejmě. A pokud odstátnicuju a napísu diplomku. Ale sakra, ono je to tady! A taky mi je 25, sakra. Ale to je vedlejší.

Něco, o čem jsem celý život mluvila, tedy minimálně tu podstatnější část svého života. Občas jsem z té cesty maličko sešla, ale vždycky se vrátila. Najednou je ten sen mnohem blíž a upřímně řečeno mě děsí. Což samozřejmě neznamená, že se netěším nebo jsem změnila plány, to ne. Jenom je najednou neuvěřitelně blízko to, co jsem si nikdy nedovedla představit. A moje představy o tom divným slově jsou o dost jasnější. Stejně jako vědomí, že to rozhodně nebude taková prdel, jako se tváří 17letý herečky v amerických filmech, když absolutně znuděně na kameru říkají, jak mají 4 doktoráty, mluví 20 jazyky a 2 mrtvými. Ha-ha-ha. Odbočka. Takže, příští semestr si musím podat přihlášku, vymyslet téma disertační práce a jít na pohovor. A taky napsat diplomku a odstátnicovat. Jo.
Můj sen je na dosah ruky. Vysvětleto to někdo mojí hlavě, která to sice ví, ale stále nechápe. Dík!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. prosince 2015 v 16:13 | Reagovat

Kromě angličtiny jsou všechny jazyky mrtvé. :)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 17:14 | Reagovat

Tramtadadá! No a těch 25 - to je super, hned bych měnila! :-))

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 18:53 | Reagovat

[1]: Řekni to Číňanům a Arabům :D a Němcům, Francouzům a dalším :) ale chápu, jak jsi to myslel ;)

[2]: fakt? :D tak když to říkáš ty, Sugr, tak to bude super :*

4 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 14. prosince 2015 v 9:50 | Reagovat

(Já vždycky prohlašovala, že budu profesor. Ano, v tom vysokoškolském slova smyslu. A sakra. :D)
Každopádně, chce to hlavně klid a nohy v teple. A ta hlava to taky nějak pobere, samozřejmě v tu nejdůležitější chvíli, kdy se to nějak vstřebá. ^_^

5 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 21:41 | Reagovat

Já taky chtěla být vždycky doktor! Něčeho, třeba práv. Pak to začalo vypadat, že to skončí magistrem. Po státnicích na bakaláři jsem si řekla, že mi ten Bc. stačí a teď doufám, že budu za rok a půl Ing. a k tomu master. :D Ale to je hodně velká odbočka od tebe.. :D
A jako chceš jít na ten doktorát nebo tě tam vede to, co sis jakože nalajnovala? :)

6 Elwin Elwin | E-mail | Web | 15. prosince 2015 v 0:59 | Reagovat

[4]: (To mi prorokují, ale moc tomu nevěřím. Ale držím palce!)
Dobře *oblíká si teplé ponožky a zhluboka dýchá* náááádech - dva, tři - výýýýdech - dva, tři - ooommmmm :D

[5]: Ale jako wow! Prostě wow! Doufám, že to vyjde, bylo by to parádní. Snadné to nebude, ale co je, že.
Už jsem nad tím přemýšlela a opravdu chci :)

7 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 15. prosince 2015 v 10:01 | Reagovat

[6]: Tak to je super! Držím palce!

8 Bels Bels | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 10:02 | Reagovat

No všichni ti, co to dotáhnete na doktorát, máte můj velice silný respekt. :D *škrábe se na hlavě a užívá si pracovní volno*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama