Poslední roky mě utvrdily v tom, že zákeřnost mozku nezná hranic a ten můj by si měl dát občas facku. Nepamatuju si, že by mě před maturitou zásoboval nočníma můrama o tom, jak stojím před komisí a nic neumím, ale jakmile šlo o státnice (nebo maličko důležitější zkoušku), měla jsem o noční program vystaráno. Co je fakt trapný - o státnicích se mi zdá od léta. Abych v tom nebyla sama, seznámím vás s obsahem svých snů (ne všech, proboha, tak sebevražedná zase nejsem).
1) Vedoucí práce
Tohle byla celkem novinka. Při psaní bakalářky (nebo spíš nepsaní, jak se to vezme) mě v noci vedoucí práce nepronásledovala, dokonce ani tehdy, když mi začalo týct akutně do bot. Ovšem tentokrát. Pana doktora potkávám na těch nejemožnějších místech. Obvykle se plahočím do nějakého nemožného kopce za jasného svitu slunce, na ulici ani noha a ač slepá, uvidím ho stát na rohu ulice a čekat na mě. Když se zeptá, jak to jde s DP, krčím rameny a říkám, že to do května určitě stihnu. V prvním snu se mi vysmál (asi věděl proč, protože to budeme stíhat do srpna...).
V tom druhém mi napsal docela děsivý mail, že téma je sice supr, ale že pro mě má moc špatné zprávy. Jak jistě vím, je teď vedoucím katedry a prostě a jednoduše - nemá tolik času, ať si najdu někoho jiného na vedení. A já celá zoufalá pobíhám po nekonečných chodbách germanistiky a hledám. A nikde nikdo, jak taky jinak. Tenhle sen se teda zatím nevyplnil a nevypadá to, že mě M. kopne do zadele.
2) Zkouška z vývoje
Přátelé, bude tomu v červnu rok, kdy jsem přežila jednu fakt odpornou zkoušku (a na hodnocení si aktivně stěžovala i tady). Ale předcházela tomu celkem solidní stíha. Ve snu jsem paní profesorku potkala na jakémsi nádvoří (asiže proto, že se jednalo o historickou mluvnici?) a ona pospíchala do své věže. Já za ní trapně cupitla a ptala se, zda bych mohla přijít později, protože si nejsem ještě zcela jistá svými znalostmi (pamatuju si, jak i v tom snu jsem si říkala, že umím úplný prd) a ona na to, že nemá čas a ať přijdu zítra, že to jenom moc hrotím. Naštěstí jsem se probudila ve chvíli, kdy jsem zoufalá klepala na kabinet, připravená na smrt.
3) Vedoucí disertace
Tohle je docela vtipný, protože reálně jsem s panem doktorem neměla jediný problém. Když tedy vynecháme jeho překvapní i státnic, že je expresionismus raný, vrcholný a pozdní (jako von je, pan zkoušející to údajně nevěděl a začal si to okamžitě psát, čímž mě rozhodil), docela s ním vycházím a ne nutně proto, že by vůbec netušil, kdo jsem. Na seminářích je s ním sranda a tak vůbec. Jenže v mojí můře (ráno jsem se probudila a doma vysvětlila, že nemůžu nic dělat, protože jsem celou noc makala s J. na disertaci) jsem se s ním fakt skoro celou noc dohadovala, že na toho Spundu budem psát a že přece to není vůbec blbý téma. A přece sakra, bude to fantastika, který minimálně rozumím, tak co je? No co je jsem se už nedozvěděla, probudila jsem se unavená jak po noční šichtě.
Na závěr je potřeba zmínit, že můj mozek má jasno i v tom, jak dopadnu u státnic - přijdu a budu mít vymeteno. A pak se jděte prospat do růžova, přátelé.
Brou...
Fredy Kruger | 20. dubna 2016 v 19:32 | 
Ještě že si ve stresu žádné sny nepamatuju!
Co se zkoušek týká, utkvěl mi v paměti snad jen jeden z loňska, před zkouškou z gnozky, řekněme z kytiček, kdy moje dokonalá a bezchybná spolužačka vyšla ze zkoušení a celá v šoku nám říká, že po ní chtěli i krušinku! Tak jsem teda usoudila, že jsem tam zbytečně a odešla jsem. Ve skutečnosti jsem si tu zkoušku nakonec o týden posunula (zbytečně, nepomohlo to). Celá pointa je v tom, že tu kytku jsme v otázkách vůbec neměli a potkala jsem ji snad jen v jednom románu, co jsem ho ten semestr četla 