Neexistuje žádné ale

11. května 2016 v 19:21 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Naordinovala jsem si volný den, protože prostě proto. Do státnic zbývá neuvěřitelných 34 dní a já si začínám být jistá, že to stihnu (pravděpodobně mě to přejde hned zítra, jak se k učení znovu vrátím, nejpozději o víkendu, až začnu krutě opakovat). O výsledku se bavit nebudeme, protože vnitřně doufám v ten nejlepší možný a hodlám se tomu postavit. A proto dneska nic nedělám.


Má to svoji hlubokou logiku. Každý den mi vždycky tak hodinu trvá, než se do učení dostanu a než mi přestane vadit, že sedím doma a venku je krásně. Že jsem u svého stolu sice plného fotek Toho Nejkrásnějšího Muže Na Celém Světě, ale že se musím učit věci, které mě ne vždycky vyloženě baví. Ale je fakt, že jsem se propracovala k tomu, že i textová lingvistika skýtá mnoho zajímavých informací. Zas a znovu se utvrzuji v tom, že jsem o některých věcech nemusela v jistých situacích diskutovat, protože nebyla moje chyba, že dotyčný neznal to, co zná a akceptuje zbytek evropské civilizace. Ale to do tohohle článku nepatří. Prostě až na historickou mluvnici mě lingvistika relativně baví.
Překvaoivě ale literatura zas přestává být tím lákadlem, na který jsem se každý den těšila. Dadaismus a další ismy jsem vyloženě vynechala, protože jsem na to neměla nervy (načíst klidně, ale učit se teorii? Z nějakého podivného důvodu mi to přišlo vyloženě nezajímavé, což není, vím to. Ale v daný okamžik...) a raději přeskočila k Výmarské republice. Trapně jsem si ji jednou přečetla a zjistila, jak si ty věci ještě pamatuju. Překvapivě i po 2 letech od zkoušky. A hlavně je tam ta logika, kterou jsem schopná objevit všude, když mám chuť. Jo, literatura mi snad nohy nepodkopne. Samozřejmě mě ještě stále čekají 4 okruhy, o kterých nevím ani bž, protože jsem se jim celé studium vyhýbala. Jednak proto, že to nikdo neučil, druhak proto, že jakmile vám vnucují exilové autory, tak je budete principielně nenávidět a konečně proto, že z Kafky chytám deprese. Ale záleží na úhlu pohledu, samozřejmě. Pro někoho je Proměna dílo plné vtipu.

Pomalu to jsou 3 měsíce od rozchodu a já zase cítím to, na co jsem tak dlouho čekala. Přesně to, co jsem cítila v okamžiku, kdy mi došlo, že ten vztah nemá smysl. To, co jsem cítila v Německu, když jsem procházela parky. Pocit neuvěřitelné volnosti, svobody a štěstí. Většinu svého pseudo-dospělého života jsem hledala partnera, který by mě udělal šťastnou, se kterým bych našla to, co jsem měla pocit, že mi chybí. Trvalo mi to skoro 13 let než jsem pochopila, že vztah samotný mě šťastnou neudělá, že štěstí musí vyjít ze mě a že na druhých svoji spokojenost postavit nemůžu. Je to o mně, ve mně a nikde jinde to hledat nelze. A přesně tam také to štěstí a spokojenost hledám. Netvrdím, že je to tak jednoduché, jak se tady tvářím. Ani prd. Obzvlášť, když si člověk naplánuje, jak se během dne naučí tolik a tolik, udělá to a to a ono z toho je nakonec prd. Ale už vím. Vím víc, než jsem věděla dřív. Jsem spokojeně single a nepotřebuju k tomu napsat deset důvodů, protože sakra je to super samo o sobě. Můj Budoucí Manžel je také single, takže moje plány na ovládnutí světa zatím vypadají reálně. Nepopírám partnerský život a netvrdím, že je lepší být sama, ale pro mě je to v tuhle chvíli to nejlepší. Jsem spokojená, nechci se vdávat za rok ani za tři a do dětí jsem ochotná pustit se nejdřív za 5 let, pokud vůbec. Protože ostatně ani jedno není nutně zdrojem štěstí. Ano, život není jen otom být šťastný, ale je o tom štěstí prožívat. Děti pro mě znamenají závazek a na ten jsem ještě hodně mladá. Stejně jako na Ten Vztah. Koneckonců, v dnešní době není kam spěchat. A kdybych se náhodou časem rozhodla, že žádné děti nechci, nikoho to už dnes nepřekvapí. Díkybohu.

Pravdou zůstává, že pokud něčemu opravdu věříme a něco chceme, neexistuje pro nás překážek, protože si prostě půjdeme za svým. Vždycky si vzpomenu na jednu noc z Drážďan. Probudila jsem se asi ve 2 ráno a strávila spoustu času na parapetě sledováním sněhových vloček. Nádherně vířily po celém městě a ve mně se rozhostilo zase jednou ticho. Neměla jsem potřebu vést svoje vnitřní monology a jenom tiše seděla a pozorovala tu krásu. Tehdy mi došlo, že dokážu všechno, co budu chtít. Nesmím se bát, nesmím se vymlouvat a musím pohnout zadkem. Ale dokážu to. S tím úžasným pocitem jsem pak zavřela oči a usnula. A přesně o tomhle úžasném pocitu to je.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 11. května 2016 v 20:12 | Reagovat

Moje milá,
obrovsky se mi líbí tvá bojovnost, tvé odhodlání zvednout zadek a jít kupředu, jít si za svým a vykašlat se na to coby, kdyby, vykašlat se i na chlapa, kterého momentálně nemusíš mít 24 hodin za zadkem a sloužit mu! Jsi super! Tuhle rvavost ti závidím, ale patří k mládí.
Víš Elwin, znám staré slečny přes 30 let, které zvolily nudný stereotyp v závěsu za rodiči, denně opakující se nudné činnosti a tak žijí, či spíše přežívají, ale navenek - jsou hrdé, že se mají jen samy sebe! Ty taková nejsi a to je fakt fajn! Zůstaň taková prosím, aspoň rok, dva... ;-)

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 12. května 2016 v 8:55 | Reagovat

[1]: Drahá Sugr, jako obvykle děkuju za krásný komentář! :* Nic jiného než bojovnost mi stejně nezbývá, protože bez ní budu jenom na tom zadku a to nechceme :D
Zkusím to, protože mě to momentálně šíleně baví. Je to neuvěřitelně osvobozující :)
Objímám  a posílám sluneční paprsky! :)

3 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 13. května 2016 v 13:42 | Reagovat

Páni, obdivuju tvůj vnitřní klid, kterej sis nastolila. (Pokud na mě působí správně teda. :))

4 Elwin Elwin | E-mail | Web | 13. května 2016 v 19:32 | Reagovat

[3]: Protože to někdy jinak nejde, znáš to :) a taky to někdy bývá tak, že je to poslední fáze před výbuchem šílenství :D :D

5 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 14. května 2016 v 13:59 | Reagovat

[4]: No, právě. Nechci vypadat, že tě podceňuju, ale do budoucna tu ještě nějakej vyšilovací článek tak trošku čekám. :-P  :D

6 Elwin Elwin | E-mail | Web | 14. května 2016 v 14:11 | Reagovat

[5]: Si piš, do státnic daleko, nejpozději příští týden přijde vyšilování před pohovorem a v létě jasná vyšilovačka nad diplomkou :D známe se :D

A jinak přeji co nejméně vyšilování :D

7 olivka olivka | Web | 14. května 2016 v 23:01 | Reagovat

Všechno jde, když se chce, říkává můj táta. Jdu vyškrtnout slovíčko "ale" ze svého slovníku :D
Ad otázka z komentářů u minulého článku: z tvého pohledu budou moje vlasy na podzim pořád směšně krátké :D myslím si, že mě budou sotva lechtat na lopatkách 8-)

8 Popelka Popelka | Web | 15. května 2016 v 9:46 | Reagovat

Z toho článku doslova mrazí v zádech. Mám ohromnou radost, že se dostáváš do stavu hlubokého štěstí a že už se oklepáváš s rozchodu. Ale přiznám se, že nejvíc mě mrazí v zádech z popisů té noci, kdy jsi se probudila v Drážďanech a sledovala padající vločky. Takový pocit by si zasloužil zažít každá z nás a jsem ráda, že ty už teď víš, že dokážeš všechno. Protože dokážeš <3

9 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 15. května 2016 v 14:15 | Reagovat

som nesmierne rada, že to takto zvládaš a som nesmierne rada aj za tvoje vnímanie samej seba a šťastia ako takého. Je pravdou to, že pokiaľ je človek vo svojom vnútri spokojný a šťastný, je aj okolie neho rovnako spokojné a šťastné. Ako vnímaš samú seba, takých ľudí k sebe priťahuješ... ideš na to skvelo a ja ti držím palčeky. Netreba sa nikam ponáhľať, všetko je v živote nastavené tak ako to má byť. A aj keď ja na tieto skutočnosti prichádzam až teraz vo svojom veku, viem, že ty si ďaleko predo mnou a dosiahneš ešte ďalej. Verím ti a držím palčeky, nech sa ti vo všetkom darí a hlavne nech si šťastná. :-*

10 Elwin Elwin | E-mail | Web | 15. května 2016 v 21:27 | Reagovat

[7]: Jo :D už žádné "ALE" :D "My jsme řekli ne a škrtli ale!" :D :D :D
A mimochodem i pod lopatkami jsou vlasy dlouhé, že já byla jak Locika je věc druhá :D

[8]: A já se teď třeba červenám, zlato :* děkuju! Každopádně si nemysli, mám velkou inspiraci *nenápadně na ni mrká* a stálo to hodně slz. A myslím, že ty ten pocit znáš, minimálně ho tušíš, protože jsi sama neuvěřitelně úžasná ;)

[9]: Děkuju, Jess :* nemyslím si, že záleží na věku, ve kterém na to přijdeme, ve kterém tohle v sobě objevíme. Podstatné je, abychom na to přišly, abychom to prožily a cítily. Je jedno, jestli nám je 10 nebo 50. Důležitý je výsledek :*
Posílám obejmutí a přání co nejlepšího začátku nového týdne! Ať se jen daří! :*

11 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. května 2016 v 17:53 | Reagovat

To na co si přišla dobře znám... Na to, aby člověk měl tuhle zkušenost musí sice trochu potrpět, ale jsem ráda, že jsem si tím prošla už teď a ne někdy později ve čtyřiceti.

Jinak já si taky občas něco vydoluju z učiva před dvěma roky, to se pak divím, že tam v mozku něco takového najdu :D

12 Elwin Elwin | E-mail | Web | 17. května 2016 v 18:14 | Reagovat

[11]: Myslím, že se na to hodí ono obligátní "všechno zlé je k něčemu dobré" :) a je to, jak píšeš. Člověk k tomu sice dojde přes bolest, ale ten výsledek... neměnila bych, i kdybych tu možnost měla :)

Mozek je divnej prostě :D stále to vypadá, že si nic nepamatuješ a najednou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama