První třetina zvládnutá

29. května 2016 v 20:01 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Takové přijímací pohovory mohou mít různý průběh. Někdy jsou v pohodě a pomalu to člověku přijde jako fraška, kterou si vyučující mohli odpustit. Takový pocit jsem měla, když jsem před dvěma lety opouštěla učebnu s pocitem, že jestli se na navazující nedostanu, tak vlastně nebudu vědět proč. Vzali mě a v tu chvíli jsem si říkala, že je na dva roky klid. A že si můžu fakt oddechnout. Akorát čas je hrozně divná věc a nějak rychle utíká. Ty dva roky se mi při pohledu zpátky zdají jako rok.


Nečekala jsem, že pohovor na doktorát bude procházka růžovou zahradou, ani omylem. Na druhou stranu jsem ani nečekala, že vedoucí disertace řekne to, co padlo a že se mě jeden ze zkoušejích bude snažit zesměšnit na dřeň, což se samozřejmě povedlo. A vlastně jsem ani nečekala, že se mě zastane vedoucí diplomky, kterému jsem ale následně poslala poděkování, protože sedět před 4 vzdělanými lidmi a připadat si jako kretén není nic příjemného. Obzvlášť, když to nutně není jenom vaše chyba. Ale přijali mě, podmínečně, jakmile odstátnicuju a obhájím, můžu nastoupit. Když jsem učebnu opustila, rozbrečela jsem se. Asi tak po třetí za vysokou kvůli nějakému svému výkonu. Vždycky teda mírně tragickému. Na druhou stranu aspoň vím, že mě dotyčný zkoušející nemusí. Důvody nechávám na něm a věřím, že nějaké má. A já budu jen doufat, že ho nepotkám u státnic.

A státnice? Ty se blíží mílovými kroky. Učí se mi pořád stejně, pořád stejně se mi ráno nechce z postele a každý den se pořád stejně upírám ke 4. hodině odpolední, kdy po 5 hodinách šprtání mívám hotovo. Tuším, že časem přitvrdím a konec bude znamenat až 10 hodin, ale zatím to stačí a zatím to leze do hlavy. Blahopřeju sama sobě, že se učím tak dlouho a že by mi tím pádem neměla zkolabovat paměť. Ne že bych na to trpěla, ale okno míváme občas všichni. Stejně tak si můžu gratulovat, že nepotřebuju žádné prášky na paměť a vystačím si s kávou a zeleným čajem. Když tak někdy poslouchám svoje spolužačky, asi bych měla být ráda za ten dril na gymplu, kdy jsem se naučila učit a pochopila, že bez toho, abych si sedla na prdel a prostě se sprostě našprtala, to nepůjde. Tak.

Když nic neposeru, 31. srpna ze mě bude paní magistra a od 1. září paní doktorandka. Tak ať už to je, jo? Pojďte mě teď někdo vystřídat a já si půjdu dát leháro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olivka Olivka | Web | 29. května 2016 v 23:52 | Reagovat

Gratulace k přijetí! 8-)
Dost dlouho jsem nostalgicky vzpomínala, jak jsem měla pevný řád při učení na maturu - nebyl nijak krutopřísný, ale pěkně mi vycházel (na rozdíl od spolužáků jsem nemusela vstávat ani v 6 ráno). Za to teď jakékoliv snahy vycházejí vniveč už druhý den :D bída prostě. Závidím ti, že se umíš učit. Gympl jsem prolezla (prošla, proplula), ani jsem si toho pomalu nevšimla - třeba třikrát jsem si přečetla těch pár stránek na test a šla jsem si pro jedničku. Nějak už to nefunguje, když je toho tak 100x víc :D Na státnice mám plán už asi rok, tak se mi snad aspoň jednou povede vše vrátit do středoškolských kolejí.
Každopádně ti budu držet pěsti, ať ti to vyjde podle představ! :-)

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 30. května 2016 v 20:08 | Reagovat

I když to bolelo, tak moc gratuluju k přijetí!
A promiň, nestřídám, zrovna jsem ve fázi paniky a negativních vln! :)

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 31. května 2016 v 16:28 | Reagovat

[1]: Děkuju :)
Jo, na maturu já taky vzpomínám - jak blaze se mi učilo bez internetu, bez počítače a cool telefonu. Jediným rozptýlením byly knížky a to se ještě hodilo :D a přesně jak píšeš, nebylo potřeba vstávat v 6 ráno a nespat :D

Takže držím palce, aby ses při učení pro ten cár papíru (je to děsně smutný, ale když pak člověk drží v ruce diplom a kouká na ten papír s vodoznakem, docela si i říká, že je to... málo :D) a písmenka u jména vrátila do starého známého drilu :)

Jo a k tomu gymplu - já šprtala celých 8 let, nebyla jsem nikdy závratně inteligentní, mám to bohužel vydřené všechno... takže... takže tak :D

[2]: Děkuju :* a v tý fázi jsme obě, o čem myslíš, že bdue příští článek? :D :D :D

Držím palce, ať to všechno dobře dopadne a nikdo u toho neumře!!! (Kromě čokolády, to jsou povolené ztráty.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama