Komentáře

1 Péťa Péťa | Web | 29. července 2016 v 0:28 | Reagovat

Osobně si myslím, že je vždy jen na určitém člověku, jak se aktuálně rozhodně žít. Nelíbí se mi však, když mají lidé vztah jen proto, aby náhodou nebyli sami.
Jedna moje kamarádka chodila se samými voly, kteří ji podváděli, lhali jí, zneužívali její finance... pak se mi svěřila, že se bojí být sama, a proto vždy, když se s jedním rozejde, najde si do druhého dne někoho jiného na seznamce. A je jí vlastně jedno, že je to hňup.
To je prostě smutné! Opravdu se lidé tam moc bojí být sami se sebou, že raději lezou do takových vztahů? Vždyť je to přesně jak píšeš ty - dokud člověk nenajde vnitřní mír v sobě a hlavně k sobě, nedá mu ho ani partner.
A já, i když mám vztah už bezmála pět let, také občas potřebuji být sama. Někdy to vyloženě chci. Občas prostě jedu sama na výlet a nikdo mě kvůli tomu nesoudí (z mých blízkých). Jsem holt ten filosof, co potřebuje být občas sám se sebou.

2 eLLen May eLLen May | E-mail | Web | 29. července 2016 v 1:27 | Reagovat

Lépe bych to nevyjádřila.
Řeším podobnou situaci..
Život bych přirovnala k vozíku, který mohou v tom nejideálnějším případě tahat dva, všechno je pak lehčí. Nikde však není psáno, že to nezvládne i jeden, který na to připravený. Horší varianta je pak, když jsou na ten vozík dva -  jeden tahá a druhý se veze. Není to sice ono, ale pořád je to lepší než, když jsou dva.. ten jeden tahá a druhý se nejenom veze, ale ještě brzdí.
Jestliže partner má kompenzovat nějaký nedostatek toho druhého vztah nikdy nemůže fungovat. Už z principu člověk, který není šťastný ze své vlastní podstaty bytí nebude šťastný nikdy s nikým, nikde..

3 Karel Karel | 29. července 2016 v 23:04 | Reagovat

no...  rozumíš tomu jinak než věšina... snad na to v budoucích dnech a rocích nezapomeneš. A prosím nezapomeň.

4 Lilien Lilien | Web | 30. července 2016 v 9:34 | Reagovat

Popravdě... nikdy bych nevěřila, že mají pravdu všichni ti, co viděli můj vztah (ano bohužel ,,náš" se tomu nedalo říkat už dlouho) zvenku a tedy objektivně. Bylo to pár pekelných měsíců a ještě pár bude, ale krásně mi otevřelo oči, jak je člověku radši líp samotnýmu, než ve vztahu, který ho ničí, ale nechce být sám.
Je to jak říkáš... Do vztahu by vždycky měli vstupovat dvě celistvé bytosti, neviset na sobě, ale podporovat se. Ale tvojí vlastní prázdnotu ti nikdy nemůže naplnit někdo druhý.

5 Elwin Elwin | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 12:04 | Reagovat

[1]: Tvojí kamarádce do určité míry rozumím, protože prostě vím, jaké to je. Ale víš, ona na to třeba jednou přijde. Asi to bude trvat, ale věřím, že jednou to pochopí :)
Nu, občas každý potřebujeme jen sami sebe a je skvělé, že tě za to nesoudí :) tak a´t váš vztah jen kvete ;)

[2]: Líbí se mi přirovnání k vozíku, je úžasně přesné.
Jinak s tebou souhlasím, je to opravdu tak. Jenom to některým z nás déle trvá, než se k tomu poznání dopracujeme...

[3]: Snad ne, budu se snažit :)

[4]: Jenže ono je to těžké, dáš do vztahu spoustu, emoce, čas, lásku a péči. A tohle všechno se špatně opouští, jsou to roky, společné vzpomínky... pak stačí jenom pitomá hrdlička a ty se rozbrečíš, protože jste je spolu pozorovali... Odejít chce obrovskou sílu a někdy na to je potřeba dost času. Důležitý je asi ten výsledek.
Moc moc doufám, že už bude jen líp. Protože jsi silná, neuvěřitelná žena.

6 Popelka Popelka | Web | 4. srpna 2016 v 12:13 | Reagovat

Viděla jsem ten film teď nedávno a taky se mi líbil. A moc se mi líbí i tvůj článek. Já jsem se taky ještě nedokázala pořádně naučit být sama. Vždycky jsem happy, že jsem sama tak tři měsíce a pak mě to začne štvát. Otázka je, jak se to naučit? Neexistuje nějaké kouzelné tlačítko, které by nás naučilo milovat sami sebe takové, jaké jsme i bez partnerů?

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 4. srpna 2016 v 19:01 | Reagovat

Ámen! Dokud lidé budou vstupovat do vztahů hlavně proto, aby tím odsunuli problémy, které mají se sebou, tak ty vztahy prostě nebudou fungovat. Sebepoznání je sice věc neobyčejně těžká a bez konce, ale dokud s ní člověk nezačne, tak by neměl začínat ani s vážnými vztahy.

8 neweresth neweresth | Web | 5. srpna 2016 v 7:37 | Reagovat

Heh, nad tím jsem nikdy jinak moc nepřemýšlela nebo mě aspoň nenapadlo ,že to lidi takhle vidí, že je potřeba více lidí k tomu, aby byl člověk šťastný, když ani sám neumí být šťastný. Tohle bych se do budoucna ráda naučila. No, upřímně, ze vztahů mám celkem respekt.

9 Elwin Elwin | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 12:06 | Reagovat

[6]: Není vůbec špatný, že? Nic jsem od něj nečekala a tím pádem samozřejmě super :D
A děkuju :*
Kouzelné tlačítko by bylo ovšem boží. Myslím, že kdyby ho někdo vynalezl, asi by už pak nemusel nic dělat :D Akorát zatím není... myslím si ale, že k tomu postupem času dospěje každý. Hlavně... třeba u mě to bylo spojené s tím, že jsem si sama sebe začala vážit a přestala se vidět jako totální nulu. Ale on je problém i v tom, že být s někým zamilovaná je hrozně krásný. Já ti nevím, nevím jak na to...

[7]: Jop, jenom někdy trvá na to fakt přijít. Akorát to pak dost pomůže. A přesně jak píšeš, tohle nikdy nekončí. Bohužel/ bohudík? :D

[8]: To já taky, ono to vypadá jako hrozná bžunda, taky je, ze začátku, ale potom je to... já nevím, magie? :D ale s tím štěstím... dost lidí co znám (včetně mě) to tak mělo nebo má. Na druhou stranu, proč by tě to mělo napadat? Svým způsobem to prostě není logický :D

10 Susane S. Susane S. | Web | 6. srpna 2016 v 17:10 | Reagovat

Také jsem se inspirovala článkem slečny, která psala o spokojeném životě bez chlapa, každý na to máme jiný pohled a dle mého názoru je život bez lásky prázdný. Já byla zamilovaná jen jednou a stále jsem. :-)

11 Olivka Olivka | Web | 7. srpna 2016 v 14:29 | Reagovat

Ten článek čtu už po třetí. A konečně trochu vím, co k tomu říct.
Většinu svýho "dospěláckýho" života jsem sama. Fronty se o mě nestojí, takže nemůžu říct, že by to bylo vyloženě dobrovolné. I tak jsem dvě třetiny tý doby tak jak jsem celkem spokojená. Člověk by měl být šťastný tak jak je, to všechno kolem (přátelé, partner) by měla být jen nástavba, která nás činí ještě šťastnějšími.
Když jsem to četla poprvé, patřila jsem k těm zoufalkám (sorry), co k sobě někoho hledají a nutně ho potřebují. Nevím, kde se co stalo, možná se hvězdy dostaly do jiné konstelace, ale teď jsem šťastná tak jak jsem. A je to strašně krásný pocit.
P.S. Ale nějaká malá lekce zdravého sebevědomí by se stále ještě hodila :D

12 Elwin Elwin | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 12:22 | Reagovat

[10]: Je to přesně, jak píšeš :) důležité nakonec asi přece jenom je jen to, aby byl člověk šťastný a spokojený :) takže ať vám to klape :)

[11]: (proč si to děláš? Proč to čteš tolikrát? Uvědomuješ si, že tě to může definitivně poznamenat? Uvědomuješ si, že autorka je vyšinutá? :D)
Hele, já si nemyslím, že výraz zoufalky je nutnej. Já byla 99% svýho života touhle zoufalkou (otázkou je, proč jsem tak nutně hledala lásku jinde a odpověď tuším, ale to je zas na jiný článek) a možná, že jen díky tomu jsem se dostala tam, kde jsem teď. Teda určitě. To je právě ten průser, že všechny ty divný věci a činy tě většinou dostanou na místo, kde zjistíš, že to všechno nebylo až tak marný :D jenom to přežít, že :D Jsem ráda, že jsi našla klid a mír.
P.S. To by se hodilo asi nám všem, ne? :D

13 regina ⌂ regina ⌂ | Web | 9. srpna 2016 v 21:58 | Reagovat

Někdo potřebuje k životu chlapa, někdo zase rodinu, přátele, dvě kočky, kýbl zmrzliny a watchlist přeplněný seriály :D S nikým jsem ani pořádně nechodila, tak nemůžu posoudit, ale ani s blížící se plnoletostí mě to nezačíná trápit... tak snad to tak zůstane :-D Ale kdyby se ti náhodou Sebastian fakt zhmotnil, tak neváhej a dej vědět! :D

14 Elwin Elwin | E-mail | Web | 10. srpna 2016 v 10:53 | Reagovat

[13]: Líbí se mi kombinace všeho :D nebo jenom něčeho, podle nálady, chápeš :D prostě si jako vybírat :D Jinak doufám, že tě ten nadhled nepustí :D
A hele, kdyby se náhodou zhmotnil, určitě dám vědět (ale zapomeň na to, že mi ho odhmotníš k sobě! :D) :D

15 hedd hedd | Web | 31. srpna 2016 v 12:26 | Reagovat

Jojo, to s tím štěstím je pravda. Musíme být spokojení a šťastní sami, bez pomoci druhých...

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 12:29 | Reagovat

Přijde mi hloupé posuzovat lidi podle toho, jestli mají vztah...
Spíš mi přijde logičtější soudit podle toho, jaký a s kým ten vztah mají.
I když mi je jasné, že ten chlap od mý kamarádky, kterej je na první pohled naprostej kretén, může být doma miliónový člověk :-)

17 Inka Inka | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 13:38 | Reagovat

Pěkně řečeno, ale v jedné věci s tebou nesouhlasím. To, do koho jsme zamilovaní, o nás říká hodně. Stejně tak to, koho nenávidíme. Většinou jsou to lidé se stejnými vlastnostmi jako my. Buď s těmi, které na sobě máme rádi, nebo těmi, kterých bychom se nejraději zbavili :-)

18 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 31. srpna 2016 v 13:55 | Reagovat

Když jsem uviděla prvních pár řádků článku, lekla jsem se, co z toho vypadne. Úvahy na téma "proč je fajn být single" totiž obvykle bývají zoufale pitomé - tedy alespoň ty, co jsem četla. Tak moc, že mě baví je parodovat:-D Tohle ale pitomé nebylo, dočetla jsem do konce. Vcelku rozumná úvaha.
Jsem plus minus stejně stará jako ty (24,5) - a myslím, že mít za sebou v tomhle věku už šest vztahů, asi bych byla poněkud přesycená - takže se ti nedivím.
Každopádně poslední odstavec fakt uhodil hřebíček na hlavičku.

19 I am Jane I am Jane | Web | 31. srpna 2016 v 14:26 | Reagovat

[18]: Svatá pravda ;-) .

20 Vixen Vixen | 31. srpna 2016 v 14:36 | Reagovat

Koukám, že o Sebíka bude vážně rvačka, bez ohledu na tom, v čím pokojí se vlastně zhmotní. :D

Jinak si myslím, že to není jen o vztahu mezi partnery, je to tak  v přátelství.
Když vidíte, že to přátelství umírá a vy se bojíte, že zůstanete sami a proto se ho snažíte udržovat při životě, přitom to akorát přitěžuje vám i tomu druhému. To už jsem taky zažila.
A nelze to nijak uspěchat. Prostě to přijde. A vy si uvědomíte, jaká to byla hloupost. :)

21 Opica Opica | Web | 31. srpna 2016 v 15:30 | Reagovat

Ten film je fakt strašný :D já z něj byla zklamaná, protože to nejlepší jsem už znala zpaměti z tralerů a nic lepšího se v něm už neodehrálo. A to si nemyslím, že mám bůhvíjak vysoké nároky, protože naposledy jsem se fakt parádně pobavila u Bad moms ehm... A promiň, že nemám co říct k článku. Je vážně dobrý sám o sobě, není třeba nic dodávat :). Kéž by si každý uvědomil, že štěstí by nemělo spočívat na bedrech toho druhého!

22 Amia Amia | Web | 31. srpna 2016 v 15:58 | Reagovat

On si ještě někdo pořád myslí, že být sám je smutné? Když teda myslí...

23 Veronika Vé Veronika Vé | Web | 31. srpna 2016 v 16:14 | Reagovat

Článek je dobře napsaný, přesto s tebou v něčem nesouhlasím.
Samozřejmě je pitomost s někým chodit jen proto, aby člověk s někým chodil, o tom žádná. Ale třeba já jsem začala být doopravdy šťastná až tehdy, když jsem poznala svého nynějšího přítele. Před tím jsem byla spokojená a možná i tak nějak šťastná, ale nebylo to ono. Podle mě záleží hodně na prioritách a povaze daného člověka.
A myslím si, že s kým chodíme, o nás hodně vypovídá. Pokud budu chodit s blbcem, který nemá práci a je flákač, ale já ho budu vidět jako toho nejlepšího na světě, je něco špatně a nejspíš to vypovídá o mně to, že jsem naivní blbka z růžovými brýlemi na očích.

Jinak respektuji tvůj názor a pohled na věc. Jen já to vidím jinak.

24 Jana Jana | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 21:14 | Reagovat

Mně se tvůj článek a názor moc líbí. A fandím ti. Pokud jsi šťastná, nevidím důvod, proč by sis měla partnera hledat. Mne charakterizuje to, jak moc rodinně jsem založená a že můj život prostě na společenském soužití s jedním partnerem stojí :) A neboj, taky jsem za to odsuzována ;)

25 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 21:37 | Reagovat

Já žiji v nenáboženském celibátu a vstoupila jsem do něj zcela dobrovolně - kdybych to nechtěla udělat, kdyby mi bylo milejší být "ve vzathu", v mém věku bych v něm mohla být už nespočetněkrát. Ale já to ze své vlastní vůle neudělala - jaký je důkaz, že bez pratnera nemohu být šťastná? Nabídek mám hodně, tak proč bych je všechny automaticky odmítala, kdybych se bez vztahu neobešla a měla bez něj nešťastný život?
Naopak když vidím mé kamarádky, které mají 6 kluků do roka, prtože se vždy zamilují do největšího kteréna, tu je bije, tu se bojí, že jsou těhotné, tu mají kocovinu.... V ty chvíle děkuji bou za to, že mne učinil samostatnou a nezávislou a že mi toto nebezpečí nehrozí. A z toho, jak pak brečí, že je opustil nebo že ho nemají, mám navíc dojem, že vztah je daleko víc o trápení se a zabývání se pitomostmi než o něčem smysluplném a "krásném".

26 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 31. srpna 2016 v 21:43 | Reagovat

Osobně si myslím, že na komentáře typu "až budeš starší, uvidíš to jinak" můžeš na blozích narazit i proto, že se z tématu "je super být single" stalo něco dost populárního, článků na tohle téma vzniklo povícero a velká část z nich působí jako póza.
Každopádně se mi líbí tvoje myšlenka, že pro fungující vztah musí být člověk šťastný i sám o sobě. Donutilo mě to zamyslet se, jak to mám já. A dospěla jsem k závěru, že pro mě je přítel důležitá součást štěstí, protože vědomí, že ho mám, mi pomohlo vypořádat se s některými špatnými věcmi. Není to ale tak, že bych na něm visela, spíš pro mě bylo zásadní vědět, že mám vedle sebe někoho takového a že pokud se odstřihnu od toho špatného, zbyde v mém světě spousta dobrého. (A tohle jsem asi formulovala úplně nablble. :D)

27 Bublushka Bublushka | Web | 1. září 2016 v 9:26 | Reagovat

zajímavá myšlenka... ale stále si myslím že ve dvou se to lépe táhne- pokud najdeš toho "pravého" tak je najednou život hned lepší... ale žít šťastně se dá i single- to je pravda a v tom že štěstí je o člověku samotném máš pravdu- protože když člověk není štastný sám o sobě tak nebude šťastný ani ve vztahu a když je štastný pouze a jen ve dvou tak je to spíš taková závislost- a to není dobré... single život není špatný, když si umíš života užít (a pokud máš fajn kámoše, tak to je taky fajn... jen někdy ti kámoši nejsou :/) i tak je ale lepší s někým být... pokud se s tím člověkem doplňuješ

28 Silwiniel Silwiniel | Web | 1. září 2016 v 12:57 | Reagovat

Je nesmysl soudit někoho podle toho, jestli je ve vztahu nebo ne. Já to měla v životě úplně obráceně než ty, vlastně do 24 jsem žádný vztah neměla, snažila jsem se být spokojená sama, ale čím jsem byla starší, tím to pro mě bylo těžší a už jsem se dost trápila. Proto jsem teď šťastná, že jsem ve vztahu a sama bych fakt být nechtěla. Nedokážu pochopit, že je někdo sám a cítí se tak šťastný, ale nenapadlo by mě za to někoho odsuzovat. Každý jsme prostě jiný 8-)

29 Eli Eli | E-mail | Web | 1. září 2016 v 14:19 | Reagovat

Tak moc s tímto článkem souhlasím!
Vztahy člověka podle mě nedefinují jako takového. A přece jsem se v jednom ženském pracovním kolektivu setkala s názorem, že holka/paní, která je nezadaná, je automaticky odpad, který nikdo nemusí respektovat, protože "neumí udržovat rodinný krb" (JO, to jsem vážně slyšela :D). A jiní mají single lidi za chudáky. Anebo naopak další odsuzují zadané páry, které jsou spolu dlouho. Jak jsi řekla - člověk se nezavděčí nikomu. A být single nebo být zadaná automaticky neznamená štěstí nebo naopak neštěstí. Lidi prostě potřebují ostatní škatulkovat podle všeho možného... Což je smutné.

30 sarushef sarushef | Web | 1. září 2016 v 15:13 | Reagovat

Máš svým způsobem pravdu, a bejt sám je taky skvělý, ale zažila jsem lidi, co trvdili, že budou sami navždy, a z těch se pak vyklubali většinou zatrpklí blbci :)

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. září 2016 v 9:33 | Reagovat

Člověk může být šťastný a spokojený stejně sám jako s někým dalším. Vždy je to nepřenosné a často pro různé rádce zvnějšku nepochopitelné. Proto se vždycky usmívám nad "věštbami všeznalých", kteří se domnívají, že vědí, jak věci mají být a budou (většinou ovšem u těch druhých), a těším se na to, čím mě skutečnost doopravdy překvapí :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.