Prosinec 2016

Spousta věcí

31. prosince 2016 v 16:13 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Další rok se chýlí ke konci, odtikávají poslední hodiny jeho života. Můj malý soukromý životní vesmír letošním rokem sice příliš netrpěl, ovšem v globálním měřítku se o příliš vydařeném období mluvit nedá. I kdybych měla jen zmínit všechny ty úžasné osobnosti, které opustily svět. Bylo jich příliš, byli úžasní a budou chybět. Jako by byl ten letošní rok prokletý.

Blbě stojíš!

28. prosince 2016 v 15:26 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Stále věřím, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. Panika kolem mě nedostává a pokud se 23. vyskytuju v obchodě, tak proto, že jsem se rozhodla k již zabaleným dárkům nakoupit další. A fronta mě nenaštve, protože nespěchám. Možná mě prodavačky nenávidí, když jim přeju hezké svátky, ale myslím to upřímně... ehm, to zní ještě hůř.

Doktorandova nejistota

19. prosince 2016 v 20:12 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Byly doby, kdy jsem žila v přesvědčení, že ti pánové a paní, kteří nás učí, jsou strašně chytří, ba možná přímo geniální. Chtěla jsem být jako oni. Jasně, moje odhodlání lehce povolovalo, ale nakonec jsem se dostala na ten krásný stupeň a můžu sama sebe titulovat doktorandkou. Což je sice pěkný, ovšem má to pár háčků.

Konec semestru i studentství

11. prosince 2016 v 14:19 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Tak se nám přiblížil konec semestru. Normálně by mi to dělalo vrásky, letos se tak maximálně můžu ponořit do Hranic interpretace s Umbertem Ecem a vesele si pískat, že můj jediný zápočet proběhne až na konci ledna a to "jenom" z češtiny. Ale asi bych si tak moc fandit nemusela, protože přece jenom, moje gramatická bezchybnost dávno není bezchybná, že. Každopádně času dost, dokonce se možná i dokopeme ke knížkám na disertaci. Ze srandy bych si mohla dát zkoušku z Dějin sci-fi literatury, docela by mě zajímal výraz pana doktora. Chich. Tamtoho, víme?

Vzduch voní sněhem a nadějí

7. prosince 2016 v 19:23 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Stalo se to před spoustou let a pár dalších trvalo, než mi to opravdu došlo. Před dvěma lety jsem si to plně uvědomila a od toho zimního dne si to užívám každý rok znovu. Zima pro mě získala něco navíc, stala se obdobím roku, které pro mě představuje něco jako znovuzrození, nový začátek a hlavně, vůně sněhu ve mně probouzí naději.