Vzduch voní sněhem a nadějí

7. prosince 2016 v 19:23 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Stalo se to před spoustou let a pár dalších trvalo, než mi to opravdu došlo. Před dvěma lety jsem si to plně uvědomila a od toho zimního dne si to užívám každý rok znovu. Zima pro mě získala něco navíc, stala se obdobím roku, které pro mě představuje něco jako znovuzrození, nový začátek a hlavně, vůně sněhu ve mně probouzí naději.


Pamatuju si, jak se svět kolem proměnilv doslova ledové království. Sníh, který napadl, roztál a následně zmrzl. Vše se obalilo patrnou vrstvou ledu a nádherně se tak třpytilo. Ano, v realitě to znamenalo, že nejezdily vlaky, tramvaje, auta, lidé se nemohli dostat do práce, do školy a pravděpodobně si spousta nebožáků zlámala nějakou tu kost v těle. Jenže když se oprostíme od téhle mizérie, zůstane fakt, že příroda tehdy vypadala doslova překrásně. Něco jako v jantaru navždy uvězněná muška, jen tenhle jantar tvořil led. A tehdy jsem zjistila, že ve mně studená svěžest vyvolává touhu studovat, zasednout k učebnicícm a knihám a dozvědět se trochu víc. Onu zimu jsem seděla u stolu, nohy natažené na topení v obrovských pletených ponožkách a ztrácela se v příběhu autora, který se o několik set stran později stal mou německou láskou a o kterém jsem nakonec napsala i diplomku.

Takový studijní záchvat se už pravidelně opakuje. Ale nestačí mi k tomu teploty pod nulu, nutně potřebuju vůni sněhu. Trochu jako Lorelai, miluju první sníh, je pro mě něčím výjimečný. Vím, že dnešní svět je strašně zvláštní a vůbec si nejsem jistá, jestli v něm chci být, jestli chci zažívat dobu, kterou zažívám. Často se prostě bojím, co přijde dál. Děsí mě lidé, kteří vyznávají násilí ve jménu nacionalismu. Děsí mě nenávist vůči neznámému. Děsí mě, čemu všemu jsou dnes lidé schopni uvěřit, čemu JSME schopni uvěřit, jak těžké je najít pravdu za vším tím balastem. Děsí mě, jak moc jsme lhostejní, protože právě lhostejnost a nenávist jsou snad tím nejhorším, co nás může potkat.

O to krásnější jsou chvíle, kdy se objeví naděje v podobě lidí, kteří se starají, kteří se snaží pomoct. Jsem vděčná za to, že mám takové přátele. Vděčná, že jsem tam, kde jsem. A když napadne první sníh a svět se začne třpytit, znovu věřím v to lepší v nás. Věřím v ideály, které porazily prapodivné režimy a změnily dějiny. Věřím v ideály. Věřím v nás jako lidstvo. Protože nevěřit je příliš snadné, příliš smuté. Nemít naději je tak zoufalé, že se jí držím zuby nehty. Možná jsem jen naivní studentka, kterou to přejde. Ale já nechci. Nechci věřit, že bychom zabíjeli bezbranné lidi, nechci věřit, že bychom se schovali za plotem. Nechci. Doufám v lepší zítřky, za které stojí bojovat. Věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.





 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 19:27 | Reagovat

Páne jo, to je optimistický článek! Gratuluji! Věřit, ano to je to nejdůležitější, kdo věří, je šťasten.Tvůj sníh je krásný, bílý a voňavý i na dálku.
Užívej si ty dny milá Elwin plnými doušky! :-)

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 14:40 | Reagovat

No, na mě jdou se zimou teda úplně jiný pocity, takže ti tento přístup docela závidím. :))
A i to, že jsi pozitivnější než já, skoro mi přijde, že víru v lidstvo jako celek ztrácím, ale vždycky mě nadchne, co určití jedinci dokážou nádhernýho!
A předposlední fotka je moc krásná!

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 13. prosince 2016 v 14:19 | Reagovat

Překrásný článek. Věř, Elwin, protože takovou víru nutně potřebujeme! Já o ni v posledních dnech musím dost bolestně bojovat, protože je to čím dál těžší... ale znám ten pocit, že když napadne sníh (nebo ještě také když je velká mlha), tak je svět o mnoho přívětivější a útulnější místo. Jako by počasí milosrdně obrousilo a skrylo všechny naše ostré hrany... škoda že v Praze sníh zatím nemáme. Stýská se mi po něm.

4 Elwin Elwin | E-mail | Web | 15. prosince 2016 v 16:20 | Reagovat

[1]: Děkuju, Sugr :* taky si myslím, že věřit je důležité, tak snad se to nějak obecně rozšíří :) krásný večer!

[2]: To jo, jako ono je to někdy hrozně otravný, protože si člověk tendenčně zapamatuje ty hnusný lidi. Akorát jsou mezi nimi stále super výjimky. Drž se a ať potkáváš samé fajnové lidi ;)

[3]: Děkuju :) jo, svět s mlhou a sněhem je prostě hezčí, vystihla jsi to. Tak hodně sil na důvěru v lidstvo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama