Kam se poděla láska

30. ledna 2017 v 17:42 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Chtěla bych vás o něco poprosit. Vás všechny, kdo se rozhodnete číst následující řádky. Zapomeňte na rozhořčené výkřiky a ošklivá označení, která hýbou naší společností. Na malý okamžik, kdy budete číst následující řádky, zapomeňte na to všechno. Přemýšlejte nad tím, co budete číst.


Žijeme si docela dobře, nemyslíte? Máme přistup k informacím z celého světa, kdykoliv se nám jen zachce. Můžeme si psát s přáteli z opačného konce světa, vidět je. Když půjdete do kina, tak na film, který chcete vidět, ne na ten jeden jediný, který povolí "vyšší moc". Máme co jíst, kde bydlet, máme pitnou vodu. Můžeme studovat. Nikdo nepůjde do vězení kvůli svému názoru. Hudba, filmy, knihy, vše takové, jaké chceme. I cizojazyčné. Máme všechno, svobodu slova, svobodu vyznání. A přesto, přesto je kolem nás plno nespokojených lidí. Někteří se uchylují k tvrzení, že za komunismu bylo lépe. Protože všichni měli práci, kde bydlet a cikáni pracovali. Ano a nebe bylo modřejší, tráva zelenější a politické procesy na denním pořádku. Tohle ale ponechme stranou. Máme se dobře, ne že ne. Ano, nic není dokonalé, ale kdy bylo? A kdy bude?

A přesto přese všechno je kolem mě stále více lidí, kteří nenávidí. Víte, nenávist je strašně zajímavá emoce. Je totiž nesmírně intenzivní a osobní. Znáte to, spolužačka vás podrazí a vy ji nenávidíte. Bože, úplně to cítíte, nejraději byste jí to vrátili (a většinou i vrátíte). Dostanete kopačky. Po nějaké době dojdeme k tomu, že ten kluk byl stejně idiot. A s chutí a plným nasazením nenávidíme. Chvíli, pravda, tohle nejde provozovat moc dlouho. Ale to jsou lidé, které známe, kteří nám osobně nějak ublížili. Jak můžeme nenávidět někoho, koho vůbec neznáme? Koho jsme v životě neviděli? Někoho, kdo nám osobně a ani naší společnosti nic neudělal?

Předpokládám, že chápete, kam mířím. Víte, já se taky bojím nových věcí. Ale to je fajn, vážně, lidi. Právě ten strach z neznámého nás dostal až sem. Přežili jsme tygra šavlozubého a nestali se špízem. Dostali jsme se až sem, sedíme u svých počítačů, pěkně v suchu. A zcela logicky máme strach z věcí, které neznáme, nezažili jsme. To náš mozek, musí. Lepší už to s ním nebude. Ale za strach se nikdo stydět nemusí. Je normální přiznat, že se bojíte soužití křesťanů a muslimů. Ono ženy zahalené od hlavy po paty jsou tajemné, nevíte, co se skrývá za šátkem. Taková paní nemá žádnou neverbální komunikaci, žádnou mimiku. Taky jste nervózní, když nějakého člověka nedokážete vůbec odhadnout, protože prostě nemá mimiku? Jo, je to děsný. Ale víte, co je mnohem děsnější? Že jsme zapomněli na presumpci neviny.

Já vám nevím, říct, že všichni ti lidé, co utíkají do Evropy, jsou teroristi? Ano, jsou mezi nimi lidé, kteří věří radikalismu. Ehm... víte o tom, že takové jedince máme i my, bílí? Přesněji řečeno - my, Češi? Takoví ti kluci s vyholenýma hlavama, co by všechno nerjaději řešili pěstním soubojem. Jo, tak ti jsou taky radikální. Ale protože takoví existují, neznamená to, že jsme takoví všichni, že? Neznamená to, že každý kluk s vyholenou hlavou je kluk, co vám dá berany berany duc. No jo. Muslimové nás sem přijdou znásilnit. Já vám nevím, ale ten kluk, co mi to udělal, byl bílej a můj přítel. Muslimové nás postřílí. A proto je budeme nenávidět? A proto budeme říkat, že..

... že by se měli všichni postřílet...
... že bychom měli postavit plot a nenechat je jít dál...
... že by se měli všichni do jednoho utopit...
... že si je sem nesmíme pustit, protože nás vyhodí do vzduchu...

Však to znáte. Nejhorší pro mě je, když něco takového řekne člověk, kterého bych chtěla respektovat. Minimálně proto, že mě vychoval, že má práci, že platí daně (och můj bože, nechci bejt dospělá!!!), že zvládá všechny ty strasti dospěláckého života. Jenže pak ten člověk řekne něco takhle děsivého. Takhle brutálního. A já se musím ptát, jak je možné, že nenávidí někoho, kdo mu nic neudělal. Někoho, koho nezná. Proč nenávist? Protože strach je přirozený, ale k nenávistí vás někdo musí vybudit.

Mimochodem, z hlediska logiky nelze říct, že nejste rasista, ale... Rasismus nikdy nebyl, není a nikdy nebude v pořádku. Stejně jako není v pořádku chtít postřílet lidi, kteří mi nic neudělali. Nevinné bytosti. Vzpomínáte na tu presumpci neviny? Jo. Netvrdím, že bychom měli každého jednotlivého člověka přijmout. Netvrdím, že se nebojím, co bude dál. Bojím. Ale můj strach mi nedává právo nenávidět. Každý další útok mě vyděsí. Každý další teror sevře. Ale copak mě strach opravňuje k nenávisti? Vůči všem? Kolektivně?

A tak se ptám, kam se podělala láska? Kam zmizela lidskost?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hogreta hogreta | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 18:14 | Reagovat

Vnímám to celé tak nějak podobně :).

A možná i proto, že znám osobně jednu syrskou rodinu a vím, z první ruky, co se u nich doma - v jejich zemi, v jejich městě, v jejich ulici - teď opravdu děje a viděla jsem fotky, jak to tam vypadá. Upřímně mi bylo špatně už jen z těch fotek a vyprávění, vůbec si neumím představit, jak musí být lidem, kteří ty hrůzy zažívají.

Není nikdo a nic, co bych nenáviděla. Jsou lidé, kteří mi v životě ublížili, ale abych je kvůli tomu nenáviděla? Proč proboha, jsou to jen lidi, lidé prostě dělají chyby a někdy dělají hrozné věci. Většinou proto, že dříve někdo dělal hrozné věci jim, nikdo se nenarodí s nenávistí a s chutí lidem ubližovat. Lidé se nerodí zlí. Takže když mi někdo úmyslně ublíží, nemám důvod ho nenávidět, spíš se zamýšlím nad tím, co ho k tomu asi tak mohlo vést a co třeba musel zažít, když to z něho udělalo zlého člověka.

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 18:16 | Reagovat

To o čem píšeš, moje milá Elwin, mi příjde, že je poplatné této době. Vždyť stačí si otevřít internet, přečíst si zprávy na něm a o je tam jen o tom o čem píšeš. Samé děsivé, smutné zprávy, negativní a deprimující. Láska, lidskost, kde je? Proč zmizela?
Ostatně i zde ne Blogu lidskosti je hodně, hodně pomálu a to je "jen" virtualita, výmysl, smyšlenost...
Lidskost odpovědět na dotaz, lidskost být slušný, to už se nenosí ani zde.
Nediv se děvče, že je takový ten skutečný svět. Bohužel, je. :-|

3 eleonorakolcava eleonorakolcava | 30. ledna 2017 v 19:03 | Reagovat

Posilujeme to, čemu věnujeme pozornost. Proto jsem se rozhodla přestat sledovat televizní zprávy a přestat číst noviny. Sleduju Člověka v tísni a Lékaře bez hranic, právě kvůli tomu, že chtějí problémy tohoto světa řešit konstruktivně. Podporuju ty, kteří pomáhají, finančně i svou pozorností. Vždyť všichni chceme žít šťastně a spokojeně až do smrti a toho nedosáhneme tím, že si budeme navzájem škodit, ubližovat a přát to nejhorší. Lidskosti je kolem nás hodně, jen ji věnovat pozornost, ona poroste :)

4 Asterius Asterius | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 19:37 | Reagovat

Tak já si myslím, že každý by nejprve měl s láskou myslet na své blízké, a potom na ty vzdálenější. A poněvadž s muslimama přichází nebezpečí, tak podle toho je dobře, když preferujeme bezpečí lidí zde. Kde jsou muslimové, tam to vře. Je mi líto, ale problém je u nich.

5 Veronika Veronika | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 19:48 | Reagovat

Děkuji; konečně někdo, kdo má podobné názory jako já. Kdokoliv zabije, podvádí apod., má podle nás, Čechů, dostat natvrdo co nejvíc, ideálně doživotí. Ale jak jde o imigranty, jsme tu všichni hotoví andělíčci, to jen oni jsou do jednoho zakuklení teroristi. Myslím, že kolikrát jsme horší než ti, kteří by tu chtěli žít, ale není se co divit, že jdou raději jinam, při tom, jak jim tu okatě dáváme najevo svůj despekt. Kolik jich tady bylo? A bojíme se, přitom tu nebyl jediný teroristický útok. Nevím, co by malý český člověk dělal za této situace v Německu. Asi bychom vymřeli strachy... :-|

6 Iris Iris | Web | 30. ledna 2017 v 21:04 | Reagovat

Hrozně moc ti děkuji za tenhle článek. Souhlasím s tebou a potěšilo mě, že nejsou všichni radikální a nesnášenliví. A přesně, jak píšeš; nejvíc mě mrzí, když mi nenávist vůči neznámému a rasismus podsouvá někdo, koho chci respektovat (bohužel i lidi z rodiny).
Mimochodem, u nás, v zemi, kam míří minimum uprchlíků, je až nepoměrně mnoho iniciativy proti nim. Poslední dobou je mi dost smutno ze všech rasistických projevů tady u nás v Česku. :(

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 30. ledna 2017 v 21:39 | Reagovat

Kam se jen podělo v naší civilizaci srdce? A co jsme dokázali páchat, když jsme si osedlali rozum?
Nemám co dodat. Snad jedině: ámen.

8 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 31. ledna 2017 v 16:53 | Reagovat

Já jsem ráda, že stále vídám lidi, kteří to vidí stejně jako já a tak můžu věřit, že každýmu ještě definitivně nepřeskočilo.

9 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 4. února 2017 v 11:53 | Reagovat

láska sa v dnešnej dobe nenosí... radšej ľudia spravia radikálne rozhodnutia, poddajú sa strachu, než aby boli trpezlivejší, vnímavejší a viac ľudskí. Skôr na teba budú pozerať z výšky s pohŕdaním ak nezdieľaš ich rovnaké názory. A tak preto súhlasím s tebou. Keď čelím zoči-voči podobným ľuďom, tiež môj mozog dostane impluz a začne sa obávať, začne byť prezieravý a v podvedomí sa mu zobrazí nejeden teroristický útok... ale sú ľudia a ľudia. Možno viac by sme sa mali báť tých čo radikálne presadzujú svoje názory, tých čo päsťami búšia do druhých a vysmievajú sa celému systému a nie tých, čo možno naozaj utekajú pred tým zlým a strašným, čo vo svojej krajine majú. Nie je každý z nich terorista, tak ako ani my všetci "biely" nie sme svätý...

10 Eli Eli | E-mail | Web | 4. února 2017 v 22:50 | Reagovat

Drahá, napsala jsi pěkný článek, ve kterém jsi vystihla soucit i obavy. Takové podobné smíšené pocity mám i já.

Ano, lidé, kterým jde o život, si zaslouží, aby je někde přijali. Aby se nemuseli bát. Pokud se alespoň nějak snaží přizpůsobit kultuře místa, kam se stěhují, ať přijdou klidně z Marsu.

Problémem je, že každé fundamentální náboženství je svízel. Shodou okolností mám o všech něco nastudováno, a některá v sobě nemají ve své radikální podobě ani špetku soucitu. A ty v Evropě nechci. Pro co naši předkové budovali to pěkné prostředí, které tu máme?

Je to strašně složitá otázka. Protože to není jednobarevná problematika. Má mnoho odstínů. A tak nemám ráda přílišné sluníčkaření. Ale zaslepenou nenávist vyloženě nesnáším.

11 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 8. února 2017 v 18:33 | Reagovat

!!! Kéž by všichni smýšleli podobně jako ty - a vlastně podobně jako já.
Takže ve výsledku to bývá tak, že mě ani neděsí věci a lidé, kteří vyvolávají v lidech nenávist - děsí mě právě ti, kteří se nechávají tou nenávistí ovládnout. A jako pacifista a mírumilovný člověk mám pak z toho prostě strach. Z toho, jak se lidé k sobě navzájem dokážou chovat. Co všechno máme ještě zakódované v genech jako pozůstatek evoluce. Já prohlašuji "žij a nech žít" a že "svoboda jednoho člověka začíná tam, kde končí svoboda druhého". Takže tak. Mám strach, že se najde hodně takových, kteří to takto nevidí...

12 Pupa Pupa | Web | 18. dubna 2017 v 20:08 | Reagovat

Jedním slovem - báječný!

Naprosto souhlasím s většinou věcí. Já se teda moc nebojím, ale rozepisovat sociální teorii melting-pot a moji osobní teorii extremistických jedinců se mi nechce a je to do tohoto komentáře zbytečné.

Moc mě mrzí, že tvůj respektuhodný člověk takto smýšlí. Mám docela podobný problém v rodině, kdy původcem poloviny mojí DNA máme značné neshody, ale tedy ne jen v této problematice. Pak si taky říkám - chci ho doopravdy respektovat?

A došla jsem k závěru, že v jakési hybridní verzi ho respektuji. Respektuji ho za to, co pro mě udělal, jak mě vychoval, nerespektuji ho za to, jaký je jeho názor. Je to zvláštní kombinace. Vlastně jsem ho už přestala poslouchat, když mi o svých názorech vykládá - a ne, není to nefér, on nikdy taky neposlouchá ty moje. Asi je to takto aplikovatelné i na tvůj případ, byť neuvádíš mnoho podrobností.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama