Literatura v přírodě

26. května 2017 v 19:25 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Jedním z nejúžasnějších zážitků mýho prváku na vysoký byl literární kurz. Pamatuju si moc dobře, jak tam skoro nikdo od nás nechtěl, měli jsme z toho strach a na čtení textu jsme využívali tehdy ještě existující studijní týden. Ten se jenom tak mimochodem zrušil přesně ten samý rok, což je škoda. Mimochodem. Týden v Račím údkolí se ovšem nesmazatelně zapsal do našich pamětí, dokonce tak moc, že jsme následující rok chtěli jet znovu. Po 6 letech jsem se vrátila, pravda, ne do Račího údolí, ale natěšená na super týden. A přátelé, on byl, děsně boží!


Nutno podotknout, že byl taky děsně dobrodružnej a začalo to už cestou. Když jedete autobusem a nedovírají se vám dveře, jak se budete cítit? Divně? Ohroženě? No, takže paní řidička zpomalila a začala je za jízdy otvírat a zavírat. Nepomohlo. Pak nám sama od sebe řekla, že se odchlipuje nějaký železo někde nebo co. SUPER! Udělali jsme si první zastávku a spravili dveře. Pak se rozjeli a zjistili, že moc daleko nedojedem, protže sakra, zlobí klínové řemeny. Neptejte se mě proboha, co to je. Ale podělalo se to. Nejdřív jeden. Zastavili jsme, motor běžel a paní řidička volala pro novej bus. Pak se nám začalo kouřit ze zadku autobusu, tak raději vypla motor a do pár minut nám řekla, že všechny klíňáky jsou podělané. Dostali jsme nový autobus, který byl novější asi tak o dvě minuty (čili starej jak sviň) a smrdělo to v něm úplně stejně, ne-li hůř. Rozjeli jsme se. A pak to přišlo. Dotazy, divný dotazy.
"Jak se s tím řadí?"
"Jak se s tím brzdí?"
A cenu o nejabsurdnější dotaz vyhrává: "Jak se jede do těch Čenkovic, holky?"

Navzdory očekávání jsme dojeli. Všichni, živí a zdraví. Byli jsme přivítání a já si vyšlápla do pátého patra. Protože se to tak jako prej přihodilo a nějak to jako vyšlo, jo? Že jsem teda jako denně šlapala do pátýho patra. Pátýho patra. Pátýho! Patra! Akorát pátý patro bylo jedno z těch lepších věcí toho týdne. Nutno podotknout, že nám tekla ve sprchách teplá voda. A v noci jsme vyloženě nemrzli, i když Sherlock posílal graf a teda, přátelé, 11°C? Nic moc. Horko nám fakt nebylo, jenom po nocích (bože, vysvětlím to za chvíli, jo? Zas taková nabídka heterosxuálních pánů tam taky nebyla). Jídlo šlo. Kecám, některý pokrmy byly fakt dobrý, jako fakt. Pak nastal zlom. O jakém jídle máte pocit, že se nedá podělat? Co třeba smažák s hranolkama? Jo? JO?! Tak já vám něco povím. Ten smažák byl jak podešev a hranolky byly skoro Schrödingerovy, v jeden moment tvrdý a změklý. Možná to chtěl Schrödinger původně říct... Ale potom už to zas bylo lepší. Takže ty nejlepší části, který mě přiměly napsat, že to byl skvělej týden? Lidi. Lidi a výuka s nima, večery v baru a tancování do ranních hodin. Protože když máte skvělý lidi, zvládnete skoro všechno.
V jedné skupině padlo zázračné vysvětlení, proč není přítomem i rozebíraný text ve své hmotné podobě, tedy vytištěný - "bylo to moc písmenek". Je fajn nerozumět a říct na celou jídelnu německému docentovi "what?!". Ještě lepší pak je rozebírat expresionistickou báseň Untergrundbahn (metro), která je teda plná sexu a nutit studenty, aby pronesli nahlas slova jako "masturbace" a tak.

Prosím vás, nejezděte na "hotel" Atlas do Čenkovic, jo? Kdybyste náhodou měli tuhle supr myšlenku, tak ji zavrhněte. Nestojí to za to, pokud tam nebudete mít tu partu, kterou jsem tam měla já. Tedy totálně super prváky, kteří s námi tancovali už první večer. Zamilovala jsem si je a těším se díky nim na katedru zase o trošičku víc. Můžu jenom doufat, že je budu moct učit. Úplně boží doktorandky a doktorand, kteří si udělají prdel z úplně všeho a když je nejhůř, tak i z totálně hnusnýho jídla. To je tak nějak jako základní balíček přežití. Dobře, ještě tam pro spoustu bude asi i alkohol za totálně trapný ceny. Ale princip! Princip je ten, že jsem se zase jednou cítila být součástí toho úžasného kolosu, naší drahé germanistiky. Měla jsem pocit (a já ho mívám povětšinou, jenom se mi občas někam schová), že ta naše mládež není úplně marná, umí si ze sebe udělat srandu a hlavně jsou skvělí spolu. Patří jim za to obrovský dík.

Taky se mi teda jako stalo, že jsem se zamilovala. Což není moc pěkný, protože vzhledem k mému věku bych mohla být rozumná. Čili zamilovat se do někoho, kdo sice ví, že existuju a směje se mým vtipům (tak rozkošným smíchem) má něco do sebe, akorát je to doslova nesmyslné, neb nemám sebemenší šanci. Ale kdybyste ji viděli... no. Tak já se jdu asi učit nebo tak něco. Prostě to bylo skvělý a s článkem mám měsíc zpoždění.

#sorryjako
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 26. května 2017 v 19:30 | Reagovat

Tedy Elwin, to jsem z toho jelen!
Nebo jelenice? :-D
Ta řidička autobusu, byla na své první jízdě? Hezky se četlo dál, ale ten konec... O_O , píšeš, že jsi se zamilovala, směje se tvým vtipům rozkošným smíchem, nemáš šanci a...,kdybyste jí viděli? To je "ona"? Jéje, toho bych se už nenadála vůbec. :-)

2 Veronika Veronika | Web | 27. května 2017 v 9:32 | Reagovat

Celé naprosto skvělé, ovšem ten konec, malé překvapeníčko O_O

3 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 28. května 2017 v 20:46 | Reagovat

Olalaaa, s čím jsi to na nás přišla? :-D
Jinak busová historka docela k nezaplacení, že..? Bych nečekala, že tohle může v dnešní době někdo zažít. :D

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 30. května 2017 v 14:02 | Reagovat

Klínové řemeny jsou zlo! Nejsi vůbec první, od koho podobnou historii čtu. Nám se to s rodiči taky stalo, když mi bylo tak deset, a obnášelo to tři hodiny stání u dálnice v teplotě zhruba sto padesát stupňů. Fuj.
Ale i přes nepěkné množství vtipných historek to zní jako moc fajn výlet. Ano, u všeho jde především o lidi.
Zamilování nemá s věkem ani rozumem co dělat. Tak si to hlavně nevyčítej! :-) A kdo ví, třeba to dopadne úplně jinak, než si představuješ :-)

5 Lilien Lilien | Web | 1. června 2017 v 15:27 | Reagovat

Jo, nám se takhle podělal bus, když jsme na gypmlu jeli do švajcu. Teda podělal se nám ve švajcu, když jsme ten den jeli na výlet do čokoládovny a sýrárny a bylo asi milion stupňů. Naštěstí hned vedle fotbalovýho hřiště s rozstřikovačema a vedle stáje s koňma. Tak jsme se zabavili :D
Ona ta se ta báseň ještě pořád rozebírá? A je to ta stejná, která v ní má „východ slunce“ alias erekci? S náma ji rozebíral pan M. Ježiš, jak mě bylo tehdá trapně :D
Jo, tak ona je to slečna? A nemáš fotku, že bych se taky pokochala? :D

6 Elwin Elwin | E-mail | Web | 1. června 2017 v 21:39 | Reagovat

[1]: Sugr, ta řidička autobusu byla vůbec celá taková zajímavá :D
No jo, tak jsem zas odhalila jedno tajemství, což? ;)

[2]: Ale jenom maličké :D

[3]: Jistě, na všechno ostatní je tu MasterCard :D no nic, taky bych to nečekala, ale evidentně u nás je možný všechno :D
Jsem se svěřila zas jednou, že? :D

[4]: Fakt? No takt o vůbec, my to měli ještě dost v pohodě, žádný vedro a tak. Ale koukám, že klínové řemeny jsou zákeřná věc!
Tyjo, obávám se, že ne. Podle zpráv ze včerejší akce... je naše nádherná lektorka striktně pouze na kluky. Ale je skvělá, obdivovat ji můžu dál :)

[5]: Ale tak to bylo docela příhodné místo na podělání :D ne že bych vám to přála, to ne, ale mohlo to dopadnout mnohem hůř.
Hele, básně jsou pořád stejný, mění se jenom epika. A nedivím se ti, té skupince, u které jsem seděla, bylo trapně taky :D
Nooo... mám nooo. Tak někdy na chatu ukážu :D

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 2. června 2017 v 17:56 | Reagovat

[6]: Nojo, uznávám, že to už mnoho prostoru pro překvapení neposkytuje... ale i platonická láska může být krásná :-)

8 sugr sugr | E-mail | Web | 2. června 2017 v 19:41 | Reagovat

[6]: Odhalené tajemství?
Ty? Hm..., měníš se děvče! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama