Vídeňské mámení

16. července 2017 v 20:47 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
To máte tak. Naplánujete si zkouškové, aby bylo co nejdřív hotové (a stejně se s tím štvete měsíc, prostě proto, že někdo nemá čas a někdo nečte maily). Naplánujete si, že ten článek napíšete brzo (zítra začínám, ale fakt už) a potom, až to bude všechno hotový, vyrazíte za zážitky. Dobře, nakonec to upravíte a vyrazíte dřív, jinak by vás kleplo. Ale zítra fakt už začnu!


Markét jsem pořádně poznala až na nezapomenutelném kurzu v Čenkovicích a zjistily jsme, že toho máme společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. A že si rozumíme a že je prostě skvělá a sakra, že bych za ní mohla někdy přijet. Z někdy se pak stal relativně konkrétní termín. Protože, řekněme si to na rovinu. Není nic lepšího než jet na výlet do města, kde máte někoho známého a ten vás provede a ukáže vám to nejkrásnější, nejlepší a nejšílenější bez toho, aniž byste se osmsetkrát ztratili (protože máte orientační smysl kamenného holuba) a museli prodat ledvinu, protože vás zruinuje bydlení někde.

A tak jsem si hned první den vyzkoušela asi tak miliardu klobouků, abych zjistila, že mi některé dokonce sluší. Nikdy jsem se tak nebavila v obchodech s oblečením jako s Markét. Seriózně, nesnáším nakupování, ale tohle bylo boží. Dokonce jsem si vyzkoušela i dvoje šaty a stále se nerozhodla, jaká cena je přijatelná. Ale já na to přijdu, možná. Samozřejmě nesměl chybět Kuchen a Kaffee. To bylo mimochodem něco, co Vídeň doslova charakterizovalo. Konečně jsem ochutnala pořádnou dávku dortíků s neuvěřitelně výbornou kávou *mlsně se olizuje* dokonce jsem si i malý moment připadala jako Její Veličenstvo Elwin I., když Markét do jedné cukrárny zavolala a nechala nám tam zarezervovat místo! Jo, až tak dobře jsem se měla. Jediný podraz jsme pak viděly ve Volksgarten. Jsem dodnes hluboce přesvědčená, že ostřikovače někdo otáčí a mají tam mezi růžemi ukryté kamery. Chytře jsme si stouply k trávníku a bavily se, jakoby nic. Ano, naším cílem bylo nechat se osvěžit, jenže najednou žádný ostřikovač nemířil až na nás, vždycky se zaskly kousek před náma. Když jsme ale dělaly sloniny před sochou Grillparzera, tak byla mokrá polovina cesty. ZRADA!!!





Den druhý byl ve znamení zoo. Podívejte, zvířátka jsou skvělá a zbaví člověka stresu. Navíc vídeňská zoo vlastní pandy velké. Měly jsme štěstí a máma panda byla aktivní, procházela se výběhem a najedla se. Z téhle tak 10minutové události mám samozřejmě asi milion fotek, které místy dávají dohromady hotový film. ALE viděla jsem pandu, chápete! A taky krmení lachtanů, které bylo absolutně boží. Lachtani si s cvičitelem dávali pac a skákali si pro rybky. Díky Markét jsme nebyly totálně mokré, protože už měla vyčíhnuté místo, na které voda nedošplíchla. Naštěstí teda varovali i ostatní, aby nestáli tak blízko nádrže, ale říkejte to školákům v 35°vedru... Krmení tučňáků už tak boží nebylo, ale zase jim nesmrděla voda, takže přebývat v jejich blízkosti nebylo utrpením. Žirafy byly neviditelné a tropický pavilon skýtal opravdu tropické vedro. Vydržely jsme tam asi tak 10 vteřin i s příchodem a pozvolným úprkem. Ale ne, vážně, zoo byla skvělá.
Večer následovalo divadlo - muzikál Schikaneder. Jenže... jenže tenhle zážitek mě hluboce poznamenal. Tak hluboce, že 27. letíme s Markét na workshop, který pořádá jedna z hereček. A proto si na článek o divadlu počkáte. Ještě vám ale prozradím, že jsem ho viděla dvakrát, ve středu znovu, tentokrát jako derniéru. Geniální to bylo!





Jak všichni víme, nenakupuju v německy mluvících zemích oblečení, ale zásadně knížky. A kosmetiku. Takže jsem si přivezla nějakou tu četbu, protože u nás jsou cizojazyčné knihy předražené. Měla jsem samozřejmě menší záchvat, protože jsem byla zavedená do 2patrového obrovského knihkupectví! A odtamtud jsem měla prosím vás odejít. Jasně, že jsem odešla, ale bolelo to. Takže následovala Thalie, kde jsem znova utrácela. A potom zákusek a kafe. A freska. Jo, to je totiž storka. Seděly jsme v kavárně a koukaly na fresku na protějším domě. Jakožto zkušené kunsthistoričky jsme rozluštili Afričana s oslem, mandarinky, indiána a Mojžíše. Potom tam byl otec, který se snažil prodat svoji dceru a podivné předměty, jejichž účel vám raději zatajím. No a samozřejmě jsme briskně rozpoznaly, že se jedná o vývoj lidstva. Jediné, co nám uniklo, byl autor, ale to je vcelku bezpředmětné.



Návštěva Vídně s Markét jakožto průvodkyní byla dokonalá. Ukázala mi z Vídně to nejkrásnější, nejsladší, nejšílenější a nejbáječnější. Nechala mě u sebe bydlet a vzala do divadla. Ukázala mi Vídeň tak, jak jsem ji neznala a já se do ní zamilovala.





 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 King Rukola King Rukola | Web | Pondělí v 8:46 | Reagovat

wien bleibt wien!

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | Pondělí v 10:33 | Reagovat

Ježkovy oči, ti králíci! :-D Ti jsou teda fakt děsiví :-D
Výlet zní vpravdě snově a ten šikovný dvojsmysl na konci to vystihuje velmi krásně :-) Času na psaní článků bude dost - zážitky nepočkají! Moc se těším na článek o divadlu :-)

3 Sarah's History Sarah's History | Web | Pondělí v 11:18 | Reagovat

Vídeň miluji! Je to nádherné město. Povedené fotky!

4 NaTyy NaTyy | Web | Pondělí v 15:43 | Reagovat

ta panda je naprosto boží! :)

5 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | Středa v 9:33 | Reagovat

Ale ňuňu! Ta panda, tu chci! ♥
A taky tak miliardu těch dortíků a kávu! ♥
A výletování! A toulání se v parku! A nahánění odstřikovačů! A cukrárny! A muzea! A divadlo! A všechnoooo! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama