Kolín, město hrůzy

26. srpna 2017 v 22:00 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Kolín nad Rýnem rozhodně nebude patřit k těm nejúžasnějším městům, která jsem kdy navštívila. Tím spíš, že jsme v něm s Sherlockem zkejsly 4 dny. Účel sice světí prostředky a my musely na workshop s Milicou Jovanovic, ale to město je důkaz zvrácenosti evoluce. To nejhorší, co se o něm dá říct je, že ho po druhé světové vůbec nemuseli obnovovat. Fakt ne.


Všechno začalo maximálně nenápadně, v letadle. Těšila jsem se jak malá, protože jsem letěla jen jednou a to ještě před 20 lety. Mému nadšení bylo učiněno za dost, protože let byl poklidný, příjemný, mraky správně natřepané a vatovité. Vše na svém místě. Pravda, přes uličku na nás divně koukala jakási babi, ale koho to zajímá, když může sledovat stovku variací na mraky.


Když jsme přistály do zamračeného Kolína, pořád bylo všechno tak nějak v pohodě. Až do okamžiku, kdy jsme pochopily, že letiště je dokonale nemožný a že - a to především - náš kufr zůstal ve Vídni, v tom lepším případě. V tom horším si hověl v letadle někam do kšá. Nakonec nás bylo bez kufru pět, takže jsme vyrazili k příslušným dveřím. Špionská babi prokázala, že buďto rozuměla česky, nebo byla Polka, jelikož z ní při popisu zavazadla vypadlo, že kufr byl "gold, zlato!". Spousta věcí se tím náhle vysvětlila... Nepříjemná paní u přepážky sice byla jako osina v prdeli, ale její kolega to hravě trumfnul.
"Mohla byste mi popsat kufr?"
"Jo, jasně. Byl úplně stejnej jak příruční zavazadlo, co je tamhle, jenom větší."
"Takže jak vypadal ten kufr?"
Nakonec jsme dostaly kontaktní údaje, abychom se mohly zeptat, jak to s naším kufříkem v lila barvě vypadá. Takže jsme tam večer zavolaly a neuvěříte - telefonní číslo nefungovalo, resp. info se dalo sehnat pouze mailem.

Letiště nás ovšem drtilo dál, když jsme se na oficiálních informací zeptaly, kde se dají sehnat lístky na MHD a jestli si můžeme koupit jízdenku pro 5, když jsme jen dvě. Paní za pultíkem jen divně koukala a odpověděl nám týpek v montérkách, ať si prý jdeme do stanice metra a tam se zeptáme. Akorát, když jsme se tam po milionu kroků dostaly, protože chaotické letiště, tak tam nebylo koho se zeptat. Automat mluvit neuměl... Ale jízdenku jsme nakonec vyřešily a vydaly se směr hotel. Ale protože mluvíme o hotelu v Kolíně nad Rýnem, tak ani tam nic neprobíhalo normálně.
"Pokoj už by měl být zaplacený."
"Počkejte, podívám se."
...
"Ne, není zaplacený. Takže to dělá..."
Ovládání výtahu jsme pochopily den před odjezdem, mimochodem. Na pokoji jsme seděly totálně zničené a bez chuti do života. Nakonec jsme se vzpamatovaly, sepsaly si seznam věcí, které si musíme koupit, pokud by kufr náhodou do večera nedorazil. A vyrazily jsme do víru velkoměsta, ehm. Totálně chaotickýho a neorganizovanýho velkoměsta.

Když se budete snažit zjistit něco o Kolíně, pravděpodobně na vás vybafne dóm jakožto nejúžasnější památka města. Tak přátelé, ten pohled za to nestojí, věřte mi. Jediné, co za to možná stálo, byl tz. Kuscheldom. A je to přesně to, co byste čekali - plyšovej červenej dóm, kterej při bližším prozkoumání odhalil svoji pravou podstatu - šneka s motorkářskými brašnami přes ulitu. Už nikdy kolínský dóm nebudu vidět jinak.




Mnohem horší se ale ukázala ztráta orientace. Ne snad, že bych byla hotová GPS, to je normálně úloha Sherlocka a jeho pravá podstata. Jenže v tomhle městě jsme pravděpodobně v bludných kosčtvercích (prosím, zamyslete se nad tím geometrickým útvarem na moment, opravdu se tím snažím slušnou formou něco sdělit). Udělaly jsme 20 tisíc kroků, ale údajně ušly jen 11 km. Prostě typicky zvrácený. Po ztrátě orientace na nás dolehl ještě jeden, stejně zásadní, problém - totiž potřeby k přežití, tedy voda a jídlo. Ano, v Kolíně najdete spousty obchodních center s tunou hnusnýho oblečení, ale najít potraviny a v nich vodu a čerstvé pečivo, to se ukázalo býti úkolem hodným Toma Cruise. Mimochodem ho tam někdo pošlete, věřím, že by natočili nový díl Mission impossible.V dvoupatrovém Rewe například nebylo čerstvé pečivo, jenom takové to na rozpečení, což je v hotelovém pokoji lehce problém. Pravda, během prvního dne se udál menší zázrak, když jsme objevily pekařství, které mělo po 19. hodině 40% slevy. Akorát kolem pečiva létaly megaobří chlupatý vosy, asi nějací kolínští hybridi nebo co.



Navzdory situaci jsme se do hotelu vracely s jídlem, čerstvým pečivem, ukradenýma lžičkama, vodou, základními hygienickými potřebami, pyžamem a ponožkama. A taky děsně utahaný. V pokoji jsme pak jen tupě seděly, jedly a ani nemluvily. Kufr měl stále stejný status a všechno vypadalo totálně beznadějně. Upřímně řečeno nás před zešílením zachránil Tom Hiddleston. Sice jsme ho nepotkaly, ale v těch nejstrašlivějších okamžicích jsme se zasněně dívaly na jeho fotku a nabíjely se tak energií k dalšímu boji o holý život.
Když jsme si pověsily kalhotky vyprané ve sprchovém gelu/šamponu a zapadly do postele, chytl nás hrozný hysterický záchvat smíchu. Nejdřív jsme totiž dostaly strach, že ležíme na dvou kusech dřeva (chápete, Titanic), naštěstí jsme pak přišly na to, že je to jeden kus dřeva, ale dvě látky. To nás uklidnilo alepsoň na pár minut, než jsme z pokoje vedle nás uslyšely divné, až japonskoidní hluky. Zaútočil na nás další záchvat smíchu a když jsme se uklidnily, došlo nám, že nás musí slyšet. Vyznamenala jsem se: "Japonci z nás umřou. To mají za Pearl Harbor!"

(pokračování příště)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 22:40 | Reagovat

Těším se na příště... :-)

2 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 26. srpna 2017 v 23:46 | Reagovat

Teda, taky koukam zazitkama nezahalis! Ztracenej kufr?? Soucitim, vubec si to nedovedu predstavit!
Rewe byl muj prvni kram, kam me vzal Martin nakoupit. Vubec se mi tam nelibilo, neprehledny, divny a prave taky malo peciva!

3 King Rukola King Rukola | Web | 27. srpna 2017 v 10:10 | Reagovat

wozu braucht man in dieser situation PYJAMA?

4 Eliss Eliss | Web | 27. srpna 2017 v 10:38 | Reagovat

není nad to se nakonec všemu neštěstí zasmát, těším se na pokračování jak to s tím kufrem vlastně dopadlo :-)

5 Elwin Elwin | E-mail | Web | 27. srpna 2017 v 14:56 | Reagovat

[1]: Jo? Tak já si pospíším :)

[2]: No jo, léto bylo výživné :D každopádně jenom díky kamarádce jsme měly v příručním zavazadle i trička a nějaké oblečení, takže jsme nebyly úplně nejvíc v p*deli :D
Reve je prostě divný :D

[3]: Zum Schlafen :D also man kann natürlich im T-Shirt schlafen, aber ich finde Pyjama besser :D

[4]: Jako teď se už smějeme, ale v Kolíně nám až na pár záchvatů veselo moc nebylo no. Naštěstí jsme to přežily a pokračování bude co nejdřív, slibuju! :)

6 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 27. srpna 2017 v 22:09 | Reagovat

Tak to jsem na to pokračování zvědavá! Zatím můžu konstatovat (zle) pouze to, že jsem ráda, že se něco takovýho ještě nepřihodilo mně. :D

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 28. srpna 2017 v 22:19 | Reagovat

No teda, zmizelý kufr je úplná noční můra! (Typická vtipná historka. Naživo děs a hrůza, po pár dnech po návratu stále ještě docela otřesné, po pár letech děsná bžunda.) A katedrála tedy nenaplnila tvá očekávání? Ráda bych ji někdy viděla, ale po tomhle článku jsem docela demotivovaná. Každopádně hlavně žes to přežila a těším se na pokračování :-)

8 sugr sugr | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 20:56 | Reagovat

Nikdy jsem tam nebyla
a taky tedy nepůjdu! :-)

9 Bels Bels | E-mail | Web | 5. září 2017 v 10:12 | Reagovat

Ježíš, to zní fakt jak vejlet hrůzy. A myslím, že do Kolína nad Rýnem se radši nikdy nepodívám. Dík za recenzi a už se chystám na pokračo. :D

10 Elwin Elwin | E-mail | Web | 24. září 2017 v 17:45 | Reagovat

[6]: To buď ráda, není to žádnej medík :D

[7]: Jj, teď jsem to nedávno vykládala a smála se jak debil :D ale v ten moment děs... jinak nee, hele, katedrála mě moc nenadchla :( ale je to otázka vkusu, víš jak, my byly nakrknuté tím městem :D

[9]: Nemáš zač :D rozhodně tam nejezdi, Německo je boží, ale za tohle to nestojí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama