Město, které se vás snaží zabít (druhá část)

30. srpna 2017 v 7:27 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Pravdou je, že našich prvních 24 hodin v Kolíně bylo opravdu výživných. Taky musím uznat, že se situace postupně zlepšovala, ale bohužel tak nepatrně, že to člověk v daný okamžik vůbec nevnímal. Takže když jsme se ráno probudily, dost nás překvapilo, že jsme živé. Co nás ale nepřekvapilo vůbec, bylo zjištění, že nejsme na jednom kusu dřeva a dvou látkách, ale na dvou kusech!!! UTOPÍME SE!


Ráno na recepci neměli o kufru sebemenší pojetí, no alespoň projevili upřímnou soustrast a slíbili, že dají vědět (nedali, takže jsme celej den žily v přesvědčení, že kufr stále není). Dorazil večer, hodinu před naším návratem do hotelu, tedy přesně po 36 hodinách s touhle opulentní cedulkou…


Naše snídaně proběhla v celkem příjemné kavárničce, no řeknem si to na rovinu - měli kafe, takže jsem byla zachráněná. A taky se ukázalo, že když člověk opustí hlavní cesty, může objevit i poklady. Potkaly jsme baziliku sv. Martina z 12. století. Tím je víceméně řečeno vše - byl totiž značně creepy. Ale svým způsobem krásný. Řád, kterému patřil, ho totiž neobnovoval, takže si návštěvník mohl prohlídnout původní malby a fresky. Na malý okamžik jsme se se Sherlockem ocitly na hodině historické mluvnice německé gramatiky, dokonce padly i nějaké zásadní informace, které jsme jako nejvzornější studentky prostě nemohly zapomenout.





Dobře, pokud dóm nestojí ani za zlámanou grešli, pak sv. Martin za vidění stojí. Definitivně. Jenže takový kostel vás zabaví jen na chvíli, takže následovala mise papírnictví - knihkupectví - pekařství - cukrárny, která se opakovala následující dny.

Kolínu se musí nechat jedna věc - má boží papírnictví, fakt boží. Taky nechutně drahý, takže přemýšlíte, jestli prodáte jednu ledvinu a plíci nebo k tomu přihodíte rovnou i nálož vajíček, abyste si něco mohli koupit. Většina papírnictví byla minimálně dvoupatrových, jednotlivé části byly tematicky laděné… Pokud jste úchylní na deníčky, propisky a všechny tyhle serepetičky, tak pochopíte, co jsme prožívaly. To samé knihkupectví. Jednorožci jsou cool už i u nás, jenom u nás nejsou v nabídce v takovém rozsahu jako v zahraničí. Objevily jsme jednorožce, který takovým tím šmoulím hlasem opakoval všechno, co jste mu řekli. Takže si jistě dovedete představit, jak dlouho se šíleně smál. Dlouho. Ne, vůbec jsem tam neutratila strašně moc euro, jak bych sakra mohla?! Protože prostě je děsně jednoduchý odolat nutkání v obchůdku u muzea a nekoupit si knížku o Vincentovi (van Goghovi). To je snad úplně jasný, ne? Kdo by si tu bichli za 15 euro proboha koupil? A v žádným papírnictví mě nezlákaly pastelky, fixy a kaligrafický věci. Ani omylem. Natož proboha samolepky s jednorožci. To je přece trapný.

Co bylo ale mnohem trapnější než moje nezřízený utrácení, byly pohledy a schránky. Jakože asi takhle, najít pohled Kolína, kterej nebyl vyphotoshopovanej tak, že i Chervedle něj vypadá přirozeně mladě, to byl nadlidský úkol. (Už jste někdo kontaktoval toho Cruise?!) Jasně, pohledy ruin Kolína přesně vystihovaly moje temné myšlenky, ale komu to chcete poslat? Přednášejícímu historie? Nejlépe s textem "tak jsme se tu pořádně rozjely, hele". Ale víte co, i ten pohled nějakej najdete (po x dnech), ale poštovní schránky, to bylo fakt něco. První den jsme míjely jednu za druhou, byly všude, žlutý svítící svině, jako by se nám vysmívaly. Mimochodem!
V informačním centru Kolína
"Dobrý den, prodáváte známky?"
"Jo, kolik potřebujete?"
"No tak mi dejte 3."
"Tady to máte. A to žlutý, co vidíte tady na rohu, to jsou poštovní schránky, kdybyste nevěděla."
….
Takže kdybyste nevěděli, jo? Tak to žlutý, prosím vás. Zapište si to za uši. Akorát to žlutý velký těžký jak kráva, tak přesně to s náma po zbytek pobytu hrálo na schovku. Jinak si to neumím vysvětlit. Prostě nebyly nikde, nedalo se na ně natrefit, najít je, nic. Vypařily se. Když už jsme všechny pohledy poslaly, tak zas byly samozřejmě všude.

Samotnou kapitolu by si zasloužilo jídlo. Snídaly jsme v pekárnách a obědvaly ve Vapianu. Ano, mohly jsme jít do nějaké jiné restaurace, vyzkoušet kolínskou specialitu, ale chápejte, to město se nás snažilo zabít. Takže jsme se rozhodly vsadit na jistotu řetězce. Druhej den jsme čekaly 50 minut (!!!), než na nás přišla řada. Pár před náma, kterej čekal asi tak 40, si pak nebyl schopen objednat, protože o můj bože, měli jsme na to málo času. Ale to jídlo stálo za to, vždycky. Těstoviny, lasagne, pizza, všechno moc dobré, zasytilo nás to a vlastně nám Vapiano spolu s Tomem zachraňovalo život.



Cukrárny byly taky fajn, ač teda dorty ve Vídni jsou mnohem lepší. V neděli, poslední den, jsme neměly kam jít. Možná víte, že v Německu a Rakousku jsou v neděli všechny obchody zavřené. Takže co jako budeme dělat? Vydaly jsme se do Café Jansen, ale měli ještě zavřeno. Takže jsme se šly kousek projít s tím, že se vrátíme stejnou cestou, abychom nezabloudily. Tak hádejte, co se nám stalo cestou zpátky… Nakonec jsme si daly dorty dva. Jeden jako pozdní snídani a jeden jako oběd. Kdo to kdy měl, dva dorty jako dvě hlavní jídla? Aha? No to je jedno. V 10 večer jsme to pak završily čokoládou s jednorožcem, jelikož, jak jsem Sherlockovi vysvětlila, jsme celej den nic nejedly!

O výtahu jsem se už zmiňovala, že na jeho ovládání jsme přišly den před odjezdem a ještě náhodou. Ale byli jste někdy v Kolíně? A víte, že jejich tramvaje se jmenujou metro jenom proto, že jedou kousek cesty pod zemí? A víte, že v tramvaji číslo 3 najdete plánek linky 12 a 15, ale ne linku 3? A víte, že když tam ten plánek náhodou je (samozřejmě úplně jiné linky, než kterou jedete), tak ho musíte hledat na stropě? A možná byste měli vědět, že celkový plán MHD v žádné lince není, jelikož takové věci jsou evidentně přežitek.

Pořád chcete do Kolína nad Rýnem? Tak pro vás mám poslední varování - wifi se tváří, že je všudypřítomná, ale její přítomnost je stejně prokazatelná jako ta Boží.

(pokračování příště)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 30. srpna 2017 v 9:43 | Reagovat

Jejda, nezačala ty jsi už s tím učením angličtiny? Skoro bych řekla, že ano, false friend "definitivně" na mě z textu úplně vybafl :-) (Tím jsem uspokojila svého vnitřního hnidopicha a můžu reagovat na článek :-D )
Jestli oni ten kufr, když zmiňuješ ty různé herce, nezaměnili za kufr Geofreyho Rushe! Jak jinak si vysvětlit tu ceduli a to zpoždění? :-D Každopádně dobře že dorazil.
Ten kostel vypadá úplně nádherně! Což se ovšem už nedá říct o té strašlivé pohlednici :-D Ta mě opravdu pobavila... Celkově vyprávění ale začíná nabírat méně hororového rázu a to je dobře. Těším se na další díl :-)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 11:07 | Reagovat

Já do Kolína nechtěla ani před články, natož teď... :-D

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 12:25 | Reagovat

[1]: A já si říkala, kde jsem to slovo vzala, protože v poslední době ho používám děsně moc. Děkuju! :D budu si na to dávat pozor :)))
Tyjo, tak to jsme mohly být ještě překvapené, jakej kufr bychom byly bývaly dostaly :D
Pohlednice výborná, že? A takové byly všechny :D Kolín v záplavě oranžovorudého světla a tak :D

[2]: To jsem moc ráda, že jsem svoji práci odvedla tak kvalitně :D

4 Eliss Eliss | Web | 30. srpna 2017 v 13:15 | Reagovat

Alespoň že to jídlo to zachránilo, vypadá vážně k nakousnutí :D

5 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 3. září 2017 v 22:08 | Reagovat

OK, chápem, do Kolína ni krok!!
(Ale dorty bych si dala. I dva.)

6 Bels Bels | E-mail | Web | 5. září 2017 v 10:19 | Reagovat

Nene! :-D  :-D  Tak zasmála jsem se no. Ta papírnictví by možná stála za to, jen škoda, že jsou tak drahá. :D

7 Elwin Elwin | E-mail | Web | 24. září 2017 v 17:47 | Reagovat

[4]: Jídlo zachrání vždycky všechno, víš jak :D

[5]: Ne, nikdy, rozumíš??? NIKDY! I kdyby tě nutili v práci :D ale dorty si dej jinde, třeba v tý Vídni :D

[6]: Tak jako o tom to bylo, aby ses zasmála :D ne že ne :D ale papírnictví jdou drahý všude, to známe... ale zas se člověk pokochal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama