Ticho po pěšině

26. listopadu 2017 v 19:16 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Vypařila jsem se na docela dlouho dobu, až mě to samotnou zaráželo a stýskalo se mi. Někdy se ale po delší době ticha špatně začíná, takže jsem vymýšlela, jak začít znova. Že mi pomohl Liebster Award, to je jasná věc. Ale teď je potřeba se vrátit aspoň jednou týdně a něco napsat. Díkybohu na to už je síla a chuť.


Zcela upřímně mi většinu času a sil žere škola. Nechci si teď nějak výjimečně stěžovat, protože jsem z momentálního zápřahu nadšená a doufám, že vydrží i na letní semestr. Trochu méně nadšení projevuju, když se vracím večer domů a ve vlaku začnu pozvolna umírat, až je mi jasné, že večer zase nic neudělám, budu jen zevlovat a zapadnu spát. Za poslední dva týdny se situace maličko změnila, protože jsem... někoho odstřihla. Nechci se o tom příliš rozepisovat, přece jenom, druhá strana tady nemá moc prostor se vyjádřit a vždycky jsou dvě strany. Nutno bohužel podotknout, že se mi vrátil ztracený a postrádaný optimismus a energie. Ne tolik, že bych byla schopná běhat maraton, ale je to se mnou o poznání lepší. Některá kamarádství asi prostě být nemají, nevím.

A tak si vesele blázním listopadem. V posledním článku padlo několikrát jméno Thirty seconds to Mars, kteří nám po 4 letech konečně obživli a vyráží na turné. A Elwin bude u toho!!! *vízěžný taneček* S mojí drahou Lení jsme se totiž lehce zbláznily, během jednoho oběda se zasnily a večer už kupovaly lístky. Teď to vypadá cca tak, že jedeme na vlně z Marsu a uklidňujeme se tím, že když je někdo pošahanej v 45, tak my můžem taky.


Mimo tuhle úchylku se nic moc nezměnilo. Během dne jsem rozšířila svoje působení na německou knihovnu, kde se mi maximálně líbí a dokonce mám i cedulku na dvěřích. Po odpolednech pak učím a jak jsem už myslím psala, skupinky jsou letos fajn. Jasně, vždycky se najde někdo, kdo bude prudit, ale podstatná je většina a většinu se mi daří rozmluvit a rozesmát. Jako na druhou stranu je ke zvážení, jak moc vhodná vyučující jsem. Ve čtvrtek večer jsem rozdávala papíry k pasivu a protože jsem chtěla, by mě ještě chviličku poslouchali a nezačali hned koukat do papírů, strašně inteligentně jim říkám: "Nekoukejte do papírů, koukejte ještě chvíli všichni na mě." Jakmile jsem to vyslovila, došlo mi, jak blbej nápad to byl, takže jsem vzápětí dodala: "Teda já jako nechci, abyste na mě koukali, koukejte jinam, ale hlavně mě poslouchejte." Tak jsme se hezky zasmáli a vysvětlili si pasiv.

Na závěr si dáme trochu nekvalitních fotek, jo? Je to už druhý rok, co sebou všude tahám Doller, totiž skvělý český motivační diář. A tahle boží věc ve mně probudila něco, co jsem ani netušila, že někde je. Všechny obrázky jsou vytvořené podle předlohy, nutno podotknout :)






Tak zatím pac a pusu, mějte se krásně a skládejte básně, ať je následující týden podle vašich představ :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 27. listopadu 2017 v 12:16 | Reagovat

Awwwww, diářování! <3 To já ráda, spousta obrázků a malůvek a přibarvování a přetvařování si diáře podle sebe. Doller mě také dlouhou dobu lákal, ale nakonec jsem ho zavrhla ze dvou důvodů - sloupečkové rozložení (prostě ne-e, s tím se nikdy neskamarádím) a to, že je na mě veliký (já si s sebou všude tahám A6 moleskine a je tak akorát, dokážu do něj vměstnat všechno, včetně milionu samolepek samozřejmě :D).
Awww, 30stm! Viděla jsem se na RfP a... awwww! <3
A je hezké, že se vracíš k blogování, měla bych se tebou inspirovat, už mi blog zase nějak umírá. :D

2 sugr sugr | E-mail | Web | 27. listopadu 2017 v 20:07 | Reagovat

Tak to jsem moc ráda, že tu budeš častěji, těším se. ;-)

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 27. listopadu 2017 v 20:35 | Reagovat

No teda, já se nestíhám divit - nejseš ty chodící Photoshop? Je to fakt krásný! A hlavně hrozně pravidelný, souměrný a... prostě super.
Ale jinak se nemůžu ubránit dojmu, že jsi dost smutná (anebo vyčerpaná, to je druhá varianta a jdou od sebe hodně těžko odlišit). Možná je to tím odstřiháváním, listopadem a tak vůbec, ale každopádně doufám, že to brzy přebolí a bude ti jen a jen líp!

4 Ilma Ilma | Web | 13. prosince 2017 v 18:56 | Reagovat

Thirty seconds to Mars jsou živě naprostá pecka. Určitě to bude božský zážitek. :)
Diáře jsou fajn, když je má člověk krásný, hned je motivace o něco větší. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama