Splnit si sen. A ještě jeden. A další...

4. května 2018 v 22:54 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Vždycky byl důvod se ráno probouzet, kvůli čemu se snažit, za čím jít. Postupem času se cíle a sny začaly odškrtávat a plnit, nových však přibývalo. Někdy jen na okamžik, jindy jsem se o ně opravdu pokusila. S jistým milovaným diářem jsem začala snít ve velkém a rozhodla se, že není čas ztrácet čas. Jistého říjnového pondělí (16.) jsme s mojí drahou Lení seděly u oběda a zasnily se. Zasnily se tak moc, že padla otázka "a proč vlastně ne?", abychom o několik hodin později koupily lístky na 19. dubna, pražský koncest Thirty seconds to Mars.


Když jsme pak v onen čtvrtek seděly na hotelovém pokoji, nějak nám ani jedné nedocházelo, že se to opravdu děje. Že je za chvíli uvidíme. Já jsem nás kritizovala, proč jsme si jako nekoupily VIP lístek. Padl vtípek na téma "počkej po koncertě, už nás vidím, jak kupujeme na koncert do Bratislavy" a obě vysmáte jsme šly na tramvaj. Nechci znít naivně nebo pubertálně, ale bojím se, že se tomu nevyhnu, Byli jste varováni. Hudba je skvělá věc, návyková a v životě každého z nás jsou skupiny, které... které pomáhají přežít ty nejhorší dny. Dny, ky příšery vylezou z pod postele a usadí se za krkem a šeptají. Linkin Park pomáhá stále, ale odchod Chestera bolí. Mars pomáhá taky. Vědomí, že je konečně uvidím, všechno se to zdálo nereálné. Kromě toho jsem byla na tajné misi - Niky nutně potřebovala jejich mikinu a tričko (skromné to děvče, věřte mi, já toho potřebovala mnohem víc). A taky jsem chtěla sbalit Shannona (ha-ha-ha).


Jared Leto má nádherný hlas, to je prostě fakt. Vím to, vždycky jsem ho obdivovala a užívala si každý rozhovor. Jednu věc jsem ovšem netušila - naživo je mnohem lepší. (Připravte se, pubertální klišé útočí.) Je sametový jako horká čokoláda. Nechápu, že se tohle ztrácí v záznamu, ale je to neuvěřitelná škoda. Takže první tóny Up In The Air jsem seděla s otevřenou pusou. Že je něco špatně (technické problémy) bylo jasné, prodlevy mezi písničkami se nelíbily nikomu, ale ani Jared není všemocný (ač vypadá jako Ježíš...). Když zazněla Do or Die, byla jsem jasná. Jako bych sama sobě slíbila něco, čeho jsem se vždycky bála. Byla jsem absolutně šťastná a přestala se divit, že prakticky celá Tipsport Aréna sedí (OMG, lidi, jak?!). Křičela jsem, zpívala (nebo spíš falešně krákala, zpívat neumím), tancovala. Maličko jsem doufala, že se k mikrofonu postaví i starší bratr a já budu moct omdlít za zvuku Remedy. Ale není všem dnům konec. Jared si s diváky pokecal ("Kdo nás vidí poprvé?" *vřískot* "Kdo nás už viděl?" *vřískot* "A kdo křičí pokaždé, protože neví, co říkám?" *vřískot*), zatančil a u poslední písničky vylezl na stožár, což už neudělal roky. Mimochodem mě naštval, protože fakt, že je o 20 let starší a jeho fyzička je... ehm, dobře, fajn, u Closer To The Edge jsem prostě nezvládla skákat, tancovat a krákat. Takže na tom pracuju, abych to příště napravila.


Když odešli, konečně vytryskly slzy, které jsem čekala od počátku. Nedokázala jsem tomu uvěřit, byla to nejlepší noc mého života (přesně ve stylu Jaredova humoru). Slzy štěstí a absolutní nadšení. Takže než jsme dojely na hotel, bylo jasné, že do Blavy se jede. V diskuzi byly lístky. O týden později bylo jasné všechno. Teď mě hřeje VIP lístek na 31. srpna. Protože proč ne? Proč neudělat něco šíleného, něco, co mi udělá radost a něco, co chci. Proč ne teď, dokud můžu. 31. sprna se s nimi uvidím znovu, tentokrát i na meet & greet. Tentokrát budu u podia a budu si moc vytancovat duši a vykřičet hlasivky. Lení suše zkonstatovala, že jestli budu předvádět to, co v Praze, Jared si mě určitě všimne. Aby to nebyl mega trapas, jdu plavat, přátelé. Ta fyzička, ta se nevytvoří jenom tak!

P.S. Ano, recenze jsem četla a jsem z nich smutná. Na druhou stranu, nejsem recenzent, jen fanoušek.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 5. května 2018 v 21:11 | Reagovat

Ja mam normalne radost s tebou a to je skoro ani neznam :)

2 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 6. května 2018 v 11:48 | Reagovat

Úplně stejné pocity jsem měla, když jsem je viděla naživo na Rock for People! Ten Jaredův hlas naživo? Omgggggggg, to je něco nepředstaivtleného! A ta energie a všechno! Tak moc tě chápu a tak moc ti závidím. ♥

3 KurumiShiki UkyoShi KurumiShiki UkyoShi | Web | 7. května 2018 v 10:20 | Reagovat

Pěkný

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 10. května 2018 v 9:53 | Reagovat

Ó, velká platonická láska :-) Jak to tak čtu, je mi skoro líto, že se mi nikdy s žádnou skupinou ani nikým podobným nestalo. Zní to tak romanticky :-)

5 Phera Phera | Web | Pondělí v 14:03 | Reagovat

Nazdárek,
Mít takovouto nějakou skupinu a idola je velice zdravé.
Tvé pocity mi připomněly ty mé, kdy jsem poprvé v životě viděla naživo Edguy a hlavně jejich frontmana.
Kolem mě fanoušci křičeli, skákali při jejich příchodu, zatímco já stála na místě, držela se za srdíčko a rozdejchávala jsem to, že ho jenom vidím!
V ten okamžik jsem si řekla, že jsem je konečně viděla a nyní smím zemřít.  

Líbí se mi tvá myšlenka, že proč vlastně ne? Možná se tím začnu řídit, všimla jsem si, že poslední dobou se nějak bojím žít. :-D :-D :-D  :-D  :-D  :-D

6 Phera Phera | Web | Pondělí v 14:04 | Reagovat

[5]: Ou sakra, pardon za tolik smajlíků, nějaký error. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama