První měsíc

4. listopadu 2019 v 9:04 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
S klidným svědomím můžu napsat, že ani v mých nejdivočejších představách nebyl pobyt ve Vídni až takhle super. Primárně asi proto, že první výjezd do Drážďan byl mnohem stresující a finančně... velký průser. Někdo by měl lidem na Erasmu vysvětlit, že 450 euro není úplně dostatečná částka. Do Vídně už vůbec (aneb když koleje stojí 480...). Aneb volejme sláva za další stipendijní možnosti. Takže, jaký to ve Vídni je?


Skvělý! Začnem tím, proč tady jsem - disertace. Jako takhle, nebudem si mazat med kolem papule, přečetla jsem jednu knížku, ale pořád to je mnohem větší výkon, než jsem doteď měla doma. Navíc ji mám z jedné třetiny zpracovanou, takže doufám, že do týdne by mohla putovat do e-mailových schránek mých vedoucích. Aneb profesor ve Vídni je nejvíc nejúžasnější pán, laskavý, přátelský, nemohla jsem mít větší štěstí. Pravidelné měsíční schůzky asi nebudou tak děsivé, profesor, který je vede, má pochopení pro mé začátky a vůbec netlačil, abych co nejdříve prezentovala (z čehož jsem měla upřímnou hrůzu). Navíc je tu na stipendiu bývalá vyučující, takže tam bude známá přátelská tvář.

Kromě toho jsem si dala předsevzetí zkusit ve Vídni veganství. Mám ráda maso i sýry, mléčné výrobky se ale úplně nemusí s mým trávicím traktem. Jenže mě tyhle směry vždycky lákaly, zeleninu a ovoce miluju a protože kvalita některých věcí je u nás pořád ještě nedostatečná, počkala jsem se si na Rakousko. Během září jsem si našla nějaké informace a od 2. října kompletně vysadila maso, živočišné a mléčné produkty a vůbec. Když vám řeknu, že se mi po tom vůbec nestýská, uvěříte mi? Navíc mám neuvěřitelné množství energie, způsob, jakým se mi vyčistila pleť, je neskutečnej. Je teda pravda, že od puberty mě pupínky netrápí, navíc jsem postupem času zjistila, co pleti úplně nedělá dobře aneb pápá, sladké :D Ale teď nemám sebemenší výhrady. Že jsem na tom dobře fyzicky, tvrdí i moje chytré hodinky Garmin a fakt, že jsem po měsíci bez běhání byla schopná uběhnout 8 km a byla v pohodě.



Vídeň je nádherná (ne tak čvtrť, ve které bydlíme) a láká svými kulturními možnostmi. Pravda, stipendium není neomezené, ale pár akcí jsme zvládly. Herbfest, Lange Nacht der Museen, procházky po nádherných parcích a já si včera prošla pár muzeí, která jsou první neděli v měsící zadarmo. Čokoládový workshop byl sranda (až na chlapce, který ho vedl aneb být vtipný za každou cenu nefunguje), muzeum za to nestojí, ale je v ceně. V maličkatém Pratermuseu jsou fotografie dřívějších atrakcí a výstava Das rote Wien 1919-1939 ukazuje, jak se společnost postupně radikalizovala, zostřování vztahů, růst nezaměstnanosti, ale i rostoucí emancipaci žen. Pravda, Albertina tyhle akce nemá, ale tam se taky podívám!





Tím se dostáváme k poslednímu bodu. Možná spíš jen kratičké poznámce. Stipendiát tu pořádá akce a na té první, seznamovací, jsem byla. Jako obvykle mi nedošlo, že se asi bude povídat anglicky, žejo, když tu máte lidi z Indie, Afriky, Číny, Japonska, Polska, Ruska atd. Že je moje angličtina pochybná, to víme, na druhou stranu se nějak domluvím. A tím nechci tvrdit, že jsou moje gramatické znalosti hluboké, naopak, uvědomuju si, že domluvit se je jedna věc, znát gramatiku je věc jiná. Celý večer jsem fakt "mluvila" anglicky a aby to bylo napínavější, sedl si vedle mě Angličan, doktor z Cambridge. Z jeho přízvuku jsem umírala štěstím (panebože, řekněte mi, že nejsem sama, kdo je ujetej na akcenty. Rakouskej třeba nesnáším, ale německej je jak návrat domů...), překvapivě mu rozuměla a jako neandrtálec se snažila vysvětlit, o čem že to píšu disertaci. Chudák malej, krásně to zvládal a jako každej Angličan byl nesmírně laskavej a pochválil mě. Taky jsem poznala Litevce, který studuje les a který o něm tak krásně a nadšeně povídal, že jsme všichni poslouchali a ani nedutali. Ital z Říma měl mírné existeční deprese, ale nebyl v tom sám. Na závěr jsme si s některými vyměnili e-mail a já odcházela extrémně nadšená, protože to bylo prostě skvělé. No... Tenhle sraz byl 24. října a jistý doktor se mi odmítá vypařit z hlavy. Asi nastal čas napsat mail...

Vídeň je skvělá a upřímně bych tu nejraději zůstala napořád...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. listopadu 2019 v 9:53 | Reagovat

Máš můj obdiv, právě jsem si koupila čokoládu a piju přeslazené kafe... :-)
Takže další článek bude o lásce...nebo aspoň o sexu...? ;-)

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 4. listopadu 2019 v 9:58 | Reagovat

[1]: Dobrou chuť! O tom to ale přece je, že si každej dáme, co nám chutná :)))
Ehm... mnohem pravděpodobněji o tom, jak se vůbec nic nestalo, protože život :D od snění mě to každopádně neodradí :D

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 4. listopadu 2019 v 13:11 | Reagovat

Moc krásné řádky :-) A rozhodně nejsi sama, kdo je ujetej na přízvuky. Aneb ať žije britská posh angličtina! Promluv a máš hned tisíc bodů k dobru :-D

4 Elwin Elwin | E-mail | Web | 5. listopadu 2019 v 10:00 | Reagovat

[3]: Děkuji děkuji děkuji :)))  víš co, on to ani nemusí být britská posh English, stačilo potkat americké kids a taky jsem byla odvařená :D i když je fakt, že na té britské něco je... ah.

5 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 26. prosince 2019 v 21:12 | Reagovat

No, tohle jsem si měla každopádně přečíst dřív, než jsme se vydali do Vídně, abych tě neterorizovala Wienerschnitzelem pořád. :D :D Nicméně máš můj obdiv, já se veganství nebo alespoň vegetarianství snažím "praktikovat" jednou za čas - víc se mi to bohužel s ohledem na to, kolik jídla mi posílá tchyně, nedaří. Trpím totiž, když se nějaký jídlo vyhazuje, takže.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama